Generace Z nechce v životě vůbec pracovat. Touží po penězích bez práce a cítí se nedoceněna. Zahltí brzy svět životem zničení mladí lenoši?
Podle informací, které byly shromážděny během celého loňského roku na základě zadání ze strany britské vzdělávací organizace City and Guilds, v podstatě každý desátý člověk ve věku 18-24 let, který aktuálně nepracuje či nestuduje, v životě nehodlá pracovat vůbec. I když průzkum byl realizován v Británii, ani Česko nemusí být nutně z obliga. Ačkoliv míra nezaměstnanosti v tuzemsku byla před koronavirovou pandemií velmi nízká, právě poslední dva roky poměrně zamíchaly kartami. Již v průběhu roku 2020 se počet mladých (do 34 let) nezaměstnaných zvýšil (stejně jako počet nezaměstnaných v dalších věkových kategoriích). Na druhou stranu je ale faktem, že Česko si stále napříč zeměmi EU drží svou čelní pozici v žebříčku nejnižší nezaměstnanosti. To však neznamená, že trend, který má dle britských dat víceméně charakter celospolečenského problému, k nám (s klasickým časovým zpožděním) nemůže také „doputovat“. Co vše tedy britská data o mladé generaci a jejím vztahu k práci vypovídají? A skutečně hrozí, že v budoucnu prostě pracovat nebude chtít nikdo?
Pracovní deziluze přichází již v raném věku?
Příčinou nastalého stavu je dle reprezentativního průzkumu realizovaného mezi pěti tisícovkami respondentů kompletní (pracovní) deziluze současné mladé generace. Data jsou tak dokladem poměrně bezútěšného stavu generace Z, která se z trhu práce cítí být vyloučena a vnímá jej jako nepřátelský či zaměřený proti všem, co chtějí budovat kariéru. Téměř třetina dotazovaných totiž uvedla, že si nemyslí, že někdy naplní své kariérní ambice (ještě problematičtěji pak vyznívá situace těch, kdo mají zkušenosti se systémem náhradní péče, jsou uprchlíky, či dokonce pobývali ve vězení) a více jak dva z pěti dotazovaných nevěří tomu, že je jejich vzdělání vybavilo dovednostmi, které pro získání kýžené práce potřebují. Dvě třetiny mladých lidí jsou navíc přesvědčeny, že v dnešní době není snadné získat dobrou práci a téměř třetina uvedla, že má potíže vůbec se dostat k pracovnímu pohovoru. A dle každého pátého pak v jeho okolí nejsou volná pracovní místa.
Nereálná očekávání...
Ačkoliv veškeré tyto informace jistě nezní příliš pozitivně – a mohlo by se zdát, že mladá generace je skutečně vystavena enormnímu tlaku a nepřijatelným podmínkám, je tu i celá řada dalších „ALE“. Průzkum totiž také prokázal, že celá řada dotazovaných má tak trošku „nos vzhůru“ a jejich kariérní ambice jsou jednoduše nerealistické. Např. polovina těch, kdo se průzkumu zúčastnili, uvedla, že si myslí, že během příštích pěti let bude jejich výdělek vyšší než je medián britského platu (tj. 28 tis. liber), přičemž ve skutečnosti téměř 80 % všech pracujících dospělých v Británii ročně vydělává méně než 30 tis. liber. Dalších 15 % dotazovaných zároveň uvedlo, že doufají, že budou pracovat v uměleckém, zábavním a rekreačním průmyslu – přitom se aktuálně jedná jen o cca 2 % celého britského trhu práce. Naopak jen 2 % respondentů uvedla, že chtějí pracovat v malo- či velkoobchodě, což je oblast, jež tvoří cca 14 % všech dostupných pracovních míst…
A jaké že mají dnešní mladí priority při hledání práce (když už se tedy k něčemu takovému přimějí)? Především dobrý plat, dále to, aby nové zaměstnání bylo vzrušující a také jisté na dlouhou dobu… Britský poslanec Craig MacKinlay tak situaci komentoval slovy, že „v době nepřeberných pracovních příležitostí je skutečně znepokojivé, že množství mladých lidí samo opustilo trh práce a čeká na ´práci snů´, která ale vůbec nemusí přijít.“
Zdroj: Giphy
Pozitivní vyhlídky mizí, nastal čas rezignace
Ačkoliv nad daty z Británie by mnozí mohli mávnout rukou, faktem je, že podobný trend byl již zaznamenán i v USA. Tamní mladí ve věku do 24 let se potýkají s vysokou mírou problémů s duševním zdravím, čelí obavám z budoucnosti a také se potýkají s překážkami při získávání práce a s její efektivitou. Podle amerického průzkumu z jara 2022 tak příslušníci generace Z mnohem častěji vykonávají nezávislá zaměstnání a příp. mají prací více. Potýkají se také s finanční nejistotou a pochybují o tom, že si někdy budou moci koupit vlastní bydlení či že budou moci odejít do důchodu. Není tedy divu, že se cítí nedostatečně finančně ohodnoceni a zároveň jsou ve více jak třetině přesvědčeni, že nemají adekvátní ekonomické příležitosti.
Prizmatem situace v Česku, kde se možnost koupě vlastního bydlení mladým lidem také významně vzdálila – o důchodech ani nemluvě – lze vlastně říci, že mladé generace jsou na tom (bez ohledu na to, v jakém státu či na jakém kontinentu žijí) do jisté míry velmi podobně. Ovšem vezmeme-li v potaz také britská zjištění, snížení nároků by mělo být prvním krokem ke změně. V opačném případě totiž hrozí, že svět bude brzy zachvácen populací, jež se bude cítit všeobecně nedoceněna a zdrcena vlastní bezútěšnou situací a nulovými vyhlídkami na pověstné lepší zítřky.
