Nadáváte jako dlaždič? Jen tak dál! Použití vulgarismů má řadu žádoucích dopadů. Které to jsou? A jak souvisí sprostá slova s inteligencí?
I když v běžném životě samozřejmě provádíme určitou autocenzuru vlastního výraziva (zejména pak v přítomnosti dětí), podle některých výzkumů je vlastně lepší dát svým emocím průchod (tedy, je to prospěšné pro toho, kdo si potřebuje zanadávat, pro děti tato praxe mnoho přínosů nemá…). V každém případě studie již prokázaly, že vyřčené nadávky zmírňují stres, otupují pocity bolesti (ano, proto je tak skvělé něco pořádně ostrého zařvat, když si např. skopnete palec u nohy), ale dokonce také podporují přátelství mezi vrstevníky a nakonec i otevřenost a upřímnost. Pozitivní účinky pořádného upuštění páry byly přitom doloženy jak v rovině psychické, tak i fyzické.
Podle výzkumu z roku 2018 tak např. nadávky při tréninku vedou k tomu, že „cvičenec“ má následně více síl. Kdybychom měli být konkrétní, tak účastníci výzkumu, kteří hlasitě nadávali a drželi svěrák, měli stisk silnější a delší. Totéž pak prokázal také výzkum jízdy na kole – kdy ti, kdo při jízdě nadávali, vykázali lepší výkon.
Emoční ventil vhodný i proti bolesti
Možná se to bude zdát úsměvné, ale podle emeritního profesora psychologie a světově uznávaného odborníka na nadávky (ano, skutečně, na světě existují odborníci na nadávky, kruci!) Timothy Jaye vulgarismy lidé vlastně účelově vytvořili k tomu, aby mohli dát průchod svým emocím. „V životě jsou prostě chvíle, kdy je efektivnější říct někomu ´jdi do pr*…´než jej třeba praštit. Vulgární mluva je tak účinný způsob, jak své emoce ventilovat,“ vysvětlil.
Ovšem nadávky nejsou jen ventilem emocí, ale i ventilem pro bolest. Je přitom paradoxní, že poměrně dlouho se vědci domnívali, že nadávky nejenže nepomáhají, ale mají spíše „katastrofizující“ účinek – tedy podněcují lidi k tomu, aby závažnost bolesti zveličovali. Jenže chyba lávky. Nakonec věda došla k závěru, že nadávky ve skutečnosti zvyšují toleranci bolesti. Jak byla tato teze prokázána? Skupina dobrovolníků musela vydržet s rukama ponořenýma do ledové vody – v první modelové situaci bylo povoleno nadávat, ve druhé nikoliv. A ukázalo se, že v případě, kdy účastníci výzkumu mohli pořádně klít, vydrželi v ledové vodě déle…
Být autentický
I když se někdo možná obává toho, jak jej okolí bude vnímat, když tu a tam vypustí nějaký ten vulgarismus, pravdou je, že dle výzkumu z roku 2012 naopak příležitostné nadávky mohou zvýšit účinnost a přesvědčivost argumentů. A dokonce přispívají k autenticitě člověka. To vše je v konečném důsledku skvělé, zejména přidá-li se k tomu fakt, že lidé, kteří často nadávají, zároveň méně lžou a mají vyšší stupeň společenské integrity.
Je tedy vlastně docela paradoxní, že k peprnějšímu vyjadřovaní se pojí celá řada předsudků – např. se lze setkat s přesvědčením, že lidé, kteří mluví vulgárně, jsou nejen neslušní, ale také méně vzdělaní a schází jim slovní zásoba. „Je to vlastně forma jazykového snobství a kulturní stereotyp. Čím více jsem pokračoval ve studiu jazyka, tím více jsem chápal, že nic z toho není pravda,“ shrnuje pak Jay.
Zdroj: Giphy
Jay se, mimochodem, na tuto problematiku zaměřil i ve výzkumu. V jeho rámci byli dobrovolníci požádáni, aby během jedné minuty vymysleli co nejvíce slov začínajících na konkrétní písmeno – a následně v tomtéž vymezeném čase měli vymyslet také nadávky, které na konkrétní písmeno začínaly. Na základě toho vědci zjistili, že ti, kteří dosáhli většího skóre v případě běžných slov, byli také lépe jazykově vybaveni v rovině vulgarismů. Výsledkem je tedy zjištění, že je-li člověk schopen plynule se vyjadřovat ve své mateřštině (zkoumaným jazykem byla angličtina), zároveň to znamená i schopnost nakládat adekvátně s nadávkami. Z toho pak plyne, že nadávky jsou spíše známkou vyššího intelektu než toho nižšího a také důkazem větší slovní zásoby.
„Lidé, kteří umí dobře zacházet s jazykem, jsou dobří i v produkci nadávek. Užití vulgarismů tedy není způsobeno nedostatečnou slovní zásobou, ale naopak tím, že tito lidé ji mají velmi bohatou,“ uzavřel Jay s tím, že nejen slovní zásoba zahrnující i vulgarismy koreluje s klasickou inteligencí, ale také s inteligencí sociální. „Mít strategie, abyste věděli, kde a kdy je vhodné nadávat, je sociální kognitivní dovednost, jako je třeba výběr vhodného oblečení pro konkrétní příležitost. Je to velmi sofistikovaný společenský nástroj,“ dodal také vědec.
Jednoduše řečeno, ačkoliv jsou samozřejmě chvíle, kdy se nějaká ta nadávka skutečně nehodí, v jiných momentech není od věci dát svým emocím průchod. Zejména když nás tato praxe může komplexně posílit a vlastně i více „polidštit“. (A když už nám nějaká ta vulgarita ujede, můžeme alespoň doufat, že naše okolí bude vědět, že je to vlastně známka inteligence...)
