
"Moji rodiče gaye neuznávají. Rád jim v tom vyhovím a potlačím sebe i svou identitu. Klidně se vzdám i přítele," popisuje mladík své trable
Nyní žiješ v Plzni se svými rodiči, je to tak?
Technicky ještě ano. Letos maturuju – bylo tam nějaké zpoždění, protože jsem jednou v prváku měnil obor a neuznali mi předměty, takže jsem musel začít znovu. Za měsíc mi bude jednadvacet a už počítám měsíce, kdy budu mít školu za sebou, najdu si práci a osamostatním se.
Nerozumíte si s rodiči?
Vlastně rozumíme. Není to tak, že bychom se hádali. Ale vím, že by nesouhlasili s tím, jak se věci mají.
Rodiče tedy neví, že nejsi heterosexuál?
Neví a asi jim to nikdy neřeknu. U nás v rodině se všeobecně neuznává nic jiného než muž a žena. Naše babička nemluví s tetou, protože se rozvedla – i to jim připadá špatné. Prostě u nás je jasně dané, co se smí a nesmí. Rozvody, gay páry nebo i jenom žití na hromádce je podle našich špatně.
Jsi si jistý, že by tě odsoudili?
Naprosto. Když vidím, jak se dokážou hádat s tetou kvůli pitomému rozvodu, což je dneska už úplně běžná věc a podle mě navíc zdravá: Pokud si přece s někým nerozumím, je lepší se rozvést než se dál trápit.
Jsem jejich jediný syn. Už tak jsou zklamaní, že jsem řekl, že nepůjdu na vysokou. Ale smířili se s tím, protože vidí, že mě baví fotit a něco málo si už přivydělávám právě focením. Zatím to ještě není na uživení, takže budu potřebovat i práci, ale věří mi alespoň v tomhle, že se zlepším. Táta mi k narozeninám slíbil jeden hodně drahý objektiv a přenosné, výkonné světlo, které jsem si přál.
Já vím, že máš přítele. Jak dlouho jste spolu?
Teď je to necelý rok.
To je tvůj první vztah?
Dlouhodobější ano. Předtím jsem zkoušel chodit s holkama. Ale vždycky jsem se do toho musel nutit – jakože chodit na rande, nějak to udržovat. Ale naši byli spokojení, a navíc ty holky byly fajn. Mám je rád. Jen mě to prostě nebaví a nepřitahovaly mě tak, jak bych si přál.
Žil jsi s nimi i intimně?
Vím, že to zní hloupě, ale jo. Trvalo mi, než jsem si plně přiznal, že to v sobě prostě nezlomím. Když jsem v šestnácti „měl“ první holku, tak jsem si říkal, že je to v posteli špatný proto, že je to první zkušenost, takže to třeba ještě úplně tolik neumíme. A že třeba nejsem dostatečně zamilovaný, tak proto že to tolik neprožívám. Bylo to jednoduše fiasko. Přesto paradoxně dokud jsem předstíral, že jsem na holky, jsem měl víc zájemců o sex než teď jako gay. (smích)
Čím to?
Já nevím, holky na mě vždycky letěly. Já se s nimi rád bavím, rozumíme si. Baví mě i nakupovat… Asi se se mnou prostě nenudí. Chlapa jsem měl jenom jednoho, a to je můj přítel. S ním jsem pochopil, proč mě to s těma holkama tolik nebralo. Prostě to nebylo ono, protože to ono ani být nemohlo.
Celý ten skoro rok před rodiči partnera tajíš. Míníš v tom pokračovat navždy?
To je složité. Taky se o tom s partnerem dost hádáme. Já to prostě rodičům říct nechci, protože vím, co by to způsobilo. Ale je fakt, že on má zase pravdu, že jednoho dne to možná někde vyplave a pravda se ukáže. Nevím. Nechce se mi o tom ani přemýšlet.
Rozumím. A do budoucna byste chtěli s přítelem žít spolu?
Já bych chtěl a partner mi to i nabízel, že bych mohl žít u něj, ale to bych k nám nemohl pozvat rodiče, aniž by jim to došlo. Takže budu napřed chtít bydlet sám. Bude to snazší alespoň v tom, že se budeme s partnerem moct neomezeně navštěvovat. Teď musím kvůli rodičům vždycky něco vymyslet – kde jsem, kam jdu a s kým, proč nepřespím doma a tak. Až budu mít své bydlení, tuhle kontrolu mít nebudu.
Nevidíš reálně, že bys partnera rodičům představil, byť třeba i jen jako svého blízkého?
Ne. Mně je dvacet a příteli je dost přes třicet. Žádného takhle staršího kamaráda nemám, rodiče by se asi hrozně divili. Myslím, že by měli moc otázek a byl by jim to divné. Partner už je sám se sebou srovnaný – pracuje, má svůj byt a zároveň má i tendenci věci říkat hodně na rovinu. Kdyby se s našimi potkal, nemyslím si, že by mlčel. Řekl by rodičům, jak se věci mají, a možná by se i pohádali, protože se mu nelíbí ta představa, co si pro mě rodiče vysnili.
O jakou představu jde?
No, že jednou budu doktor nebo právník – takhle to naši vždycky říkali. A že si najdu holku, kterou si po škole vezmu a budeme mít alespoň tři děti. Naši mají jenom mě, protože se jim nepovedlo mít další dítě, tak to chtějí nahnat na vnoučatech. To taky slýchám už odmalička: Že jsem vymodlený dítě a že jim budu muset brzy dát vnoučátka, aby si to pořádně užili. Už před lety koupili i pozemek kousek tady od nás, s tím, že mi ho dají jako svatební dar, až se ožením, abych si měl kde postavit dům a nezadlužoval se už na pozemku.
A ty bys chtěl dům?
Vlastně chci žít ve městě. Ideálně v nějaké novostavbě. Nechci se starat o zahradu. Nebaví mě to ani doma.
Nemyslíš, že by to vaši pochopili? Přece jen – už přijali, že z tebe nebude ani lékař, ani právník. Nechali tě fotit, a dokonce tě v tom i nakonec podpořili…
To je pravda. Jenže víš, jak to je – fotím hlavně holky. Baví mě prostě ženská móda víc. Táta vždycky ty fotky komentuje a ptá se mě, kterou z nich jsem pozval na rande. Máma ho sice umlčuje, ale vidím, že si myslí to samé. Štve je, že jsem domů přivedl holku naposledy před tím asi rokem. Co budu dělat dál, to nemám tušení… Ale než bych přišel o rodiče, to bych popravdě řečeno raději odešel od partnera, i když by mě to bolelo. A prostě bych holt udělal, co po mně chtějí, a žil tak, jak se to ode mě očekává.