Jakub a Lukáš společně vychovávají syna Vašíka. Nahlédněte do jejich mezonetového bytu, ve kterém zanedlouho přivítají další miminko
Žijete v mezonetovém bytě v Letňanech. Jak dlouho už tu jste?
Jakub: Už to bude šest let. S Lukášem jsme spolu už dvakrát slavili osmé výročí, ale jsme spolu deset let. (smích)
Lukáš: (smích)
Jak to myslíte, dvakrát osmé výročí?
Jakub: No, když jsme ho slavili poprvé, tak jsme pak zjistili, že je teprve sedmé. (smích)
Chystáte nějakou oslavu i na tu společnou kulatou dekádu?
Lukáš: Možná tak výjimečnou splátku na hypotéce! Ne – je pravda, že jsme na léto plánovali malou oslavu, ale uvidíme, jestli se podaří.
Registrace je tedy teprve v plánu?
Lukáš: Registraci jsme udělali letos v únoru. Byla to fakt jenom „registrace“ a říkali jsme si, že větší akci spojíme až se svatbou. Pokud se toho dočkáme.
Jakub: Paní na úřadě se ptala, jestli to chceme s obřadem a nějak vznešeně, nebo jenom to nejnutnější v kanceláři, tak jsme řekli, že když jde pouze o registraci, stačí nám to jenom nezbytné. Takže podpis a domů.
Lukáš: Mohla nám promluvit do duše, ať jsme spolu v dobrým i ve zlým… Ale nám stačilo jen zkrácený minimum. V podstatě si jen Kuba odběhl z práce během obědové pauzy. (smích)
Už máte i synka – jak je starý?
Jakub: Už je to velký kluk! Je mu rok a měsíc. (smích)
Co všechno jste museli upravit, když přišlo miminko?
Jakub: Přestěhovali jsme křeslo dolů a z pokoje v patře, který fungoval jako tělocvična nebo sklad, jsme udělali dětský pokojíček.
Lukáš: My to tu neměli moc zabydlený. To až teď těma hračkama. (smích) Už od začátku jsme si vybrali 3+kk, protože jsme chtěli mít dostatečně velký byt i pro rodinu. Musím teda ale říct, že ty schody nejsou úplně pecka.
Jakub: Vypadalo to, že mezonet je supr, ale s tím dítětem to není ideální. Na druhou stranu si říkám, že existují i lidi, co žijí v pátém patře bez výtahu, ti to mají asi horší.
Proč právě Letňany?
Jakub: Lukášovy rodiče bydlí blízko – deset minut autem odtud. A zároveň kousek za domem jsme za Prahou a v podstatě v přírodě.
Lukáš: Chtěli jsme bydlet v Praze kvůli práci – i když já jsem teď na mateřský. Zároveň Kubovy rodiče bydlí na hradecké dálnici, takže lokalita vyhovovala oběma.
Máte v plánu v Letňanech i zůstat?
Lukáš: Do Vašíkových třeba patnácti nebo osmnácti let – případně jeho sestřičky – budeme určitě bydlet tady. Kvůli školkám, škole, doktorům, práci… Sice by se nám baráček líbil, ale bylo by to spousta práce a času kolem, a to my radši vyrazíme někam na kole nebo na běžky.
Chápu správně, že je v plánu druhé miminko? Nebo už existuje, jen tu není?
Lukáš: Zatím je zmražený! (smích)
Jakub: Plánujeme, ano. První pokus teď na konci ledna nevyšel, takže dvacátého dubna máme druhý. Se stejnou dárkyní vajíčka, jako byla Vašíkova, a i surogátka bude ta stejná.
O úklid se stará taky Lukáš, jelikož je na mateřské právě s Vašíkem, nebo se v domácích povinnostech střídáte?
Lukáš: Já jsem Kubu od chvíle, co se malej narodil, uklízet teda neviděl! (smích)
Jakub: Když přijdu z práce, tak se chci věnovat spíš Vašíkovi, to je pravda.
Lukáš: Ale musím říct, že já se o malýho starám od pondělí do pátku a víkend patří Kubovi. Je to fajn, že vím, když Vašík v pátek v pět odpoledne potřebuje pozornost, že se nemusím zvedat, že je to už na Kubovi. Střídáme se a funguje to.
Jakub: Já jsem hlavně rád, že i přes tu naši radost a spoustu starostí kolem Vašíka daří netrávit celý život doma, ale že nám zatím stále zbývá dost času i na aktivní život.
Koukám, že za vámi je velká rostlina. Máte rádi květiny v bytě?
Lukáš: Já mám rád kytky, aby to nebylo v bytě úplně holé. Zároveň mi ale vadí, že se musí zalévat. (smích) Nicméně teď, když jsem doma, už je to v pohodě.
Jakub: Vyloženě chlapskej přístup!
Lukáš: Vašík nám začal rostliny dost upravovat, takže pod touhle byla ještě jedna palma, ale už tam samozřejmě není… Nicméně na terase máme ovocné stromy.
Jakub: Je to takový náš sad. Máme černý i červený rybíz, višně, třešně, broskvoň, jabloň, borůvky a angrešt… Daří se jim. Měli jsme čtyři jablka a osmnáct třešní! (smích) Ale broskví bylo asi čtyřicet.
Takže terasa je v rámci bytu oblíbené místo?
Jakub: Určitě. Jen co je léto, máme vlastně další dva pokoje navíc. Pod schody máme složenou vířivku. Letňanské večery v létě na terase, vířivka 38°C, grilovačka, lahvinka vína – to je jako v Chorvatsku!
Kdo z vás je lepší na domácí úpravy?
Lukáš: Kuba je na ty těžký práce – třeba vyvrtat díru. Ale já mu ji musím namalovat, kde má být! (smích)
Jakub: Já nemám nervy to vyměřovat a nevadí mi, když je něco trochu nakřivo. Lukáš by nepřežil ani maličko nakloněnou rovinu. Takže to máme poměrně dobře rozvržený…
Lukáš: Já se snažím pořád něco vymýšlet. Kuba nemá úplně estetický cítění a chtěl by od všeho nejjednodušší variantu a aby to bylo co nejdřív hotový. Nechce se o tom se mnou ani bavit, ale já to potřebuju probrat. Takže dodnes tu nemáme spoustu věcí hotových.
Jakub: Protože moje verze vždycky Lukášovi připadá příliš jednoduchá. Já se o tom s ním nepřu, tak mu vadí, že jsme to nepodrobili dostatečně kritickému pohledu a pořádně to nerozebrali. Tím pádem to nikdy není schválené.
O jakých věcech třeba mluvíme?
Jakub: stěnu za televizí bychom chtěli, zastínění terasy, neshodli jsme se na žaluziích… Projektů před námi je hodně. Zároveň jsme se ale dohodli aktuálně investovat spíš, než do projektů v bytě, do naší holčičky, která – doufejme – brzy přijde.
Budou mít děti společný pokojíček?
Jakub: My jsme koupili vedle garsonku. Takže až povyrostou a začnou si lézt na nervy, tak se tam probouráme a uděláme pokoj navíc.
Lukáš: Počítáme, že to bude tak nějak až budou ve škole a budou chtít každý svůj prostor a klid třeba na úkoly…
Jaká byla poslední úprava v bytě?
Jakub: To byl ten Vašíkův pokoj. Lukáš měl celý měsíc volno a všechno udělal: Maloval, stavěl nábytek, vymýšlel a zdokonaloval, jezdil do Ikey…
Lukáš: Bylo to takové moje odreagování. Bylo pět měsíců před porodem a my už byli kompletně připraveni. Včetně povlečené postele!
Máte rádi, když je vše naklizené a připravené?
Lukáš: Měli jsme rádi, když bylo všechno naklizeno, ale teď jsme trochu slevili. Trochu dost.
Jakub: Všichni, kdo k nám chodili, nás varovali, jaké to bude, až v našem bytě bude miminko. A měli pravdu. Náš sen třeba byla i úplně prázdná linka. Najednou to je konvice, která umí čtyřicet stupňů, pak přišla mísa s ovocem, ubrousky – suché i vlhčené, vitamín D, lahvičky… No a teď tam máme i knížku jmen kvůli holčičce.
Kdo vymyslel Vašíkovo jméno?
Lukáš: Já vybíral křestní, Kuba vybral příjmení.
Jakub: Jelikož mu naši známí už v bříšku říkali Vaklav, dali jsme mu do vínku i druhé jméno. Přeci jen je Američan, tak aby nemusel být pro anglicky mluvící lidi Vaklav a mohli ho oslovovat William.
Do jakého stylu rádi ladíte bydlení?
Jakub: To je otázka na Tebe… (dívá se na Lukáše)
Lukáš: Máme rádi skandinávský styl. Jednoduchý, bezúdržbový. Bez poliček a vystavených věcí.
A co byste rádi změnili?
Lukáš: Já chci dodělat tu stěnu za televizí! Ale už to děláme pět let, takže jsem smířený s tím, že to letos nebude.
Jakub: A já bych moc rád každou volnou zeď ověsil našimi fotkami. Ať jsou klidně i na záchodě. Myslím si, že to vypadá líp než holé stěny. Ale to mi ještě neprošlo. (smích)
________________________________
IKEA je jednou z prvních evropských značek, která se ve své marketingové komunikaci začala soustředit také na členy LGBT+ komunity. Tento švédský výrobce nábytku se nesmazatelně zapsal do historie v roce 1994, kdy světu představil video reklamu zobrazující gay pár během vybírání vhodného jídelního stolu. Reklama se stala v mnohém revoluční a inspirovala další značky k vytváření podobně zacílených reklam. Ve své snaze deklarovat diverzitní vidění světa značka pokračuje až do současnosti, což je také důvodem, proč Vám obsah na těchto stránkách přináší právě IKEA.
