Rusové se nyní stávají terčem rusofobie. Chci ukázat světu, že nejsme všichni stejní, říká režisérka filmu Zatracená práce
Přes všechny překážky, které jim stát kladl do cesty, léta informovali o všem, co považovali za důležité a nakonec se stali jedinou opoziční televizí v Rusku. Kreml je zablokoval letos prvního března v reakci na jejich reportování o válce na Ukrajině. Do té doby reportéři Dozhd (TV Rain) podávali svědectví z Ruska i Ukrajiny čtyřiadvacet hodin denně bez přestávky. Televize po zablokování ještě do třetího března vysílala skrze YouTube, než skončila úplně a mnozí její zaměstnanaci opustili zemi.
Po schválení nového zákona o „fake news“ by jim za přinášení jiných než státem schválených informací o invazi hrozilo až patnáct let vězení. Dokument Zatracená práce o vzniku a vývoji ruské opoziční televize mohou vidět návštěvníci festivalu Jeden svět. Ve filmu sledujeme změnu, kterou prochází zakladatelka TV Dozhd Nataša Sindeeva spolu s tím, jak se zhoršuje politické klima v Rusku. Přinášíme rozhovor s režisérkou filmu a produkční TV Dozhd, jíž je Vera Krichevskaya.
Spolu s TV Dozhd skončila v Rusku i další nezávislá média, například Echo Moskvy. Z jakých zdrojů nyní mohou Rusové získávat pravdivé informace o válce na Ukrajině?
Opravdu málo lidí v Rusku ví, co se teď na Ukrajině děje. Většina věří státním médiím, že nejde o válku, ale o speciální operaci a že ruská vojska Ukrajinu osvobozují. Facebook a Twitter jsou zablokovány, nově je zablokovaný i Instagram. Rusové, kteří ví, jak používat VPN, mohou stále čerpat informace ze sociálních sítí, ale lidí, kteří to zvládnou, je opravdu hodně málo. Jediný zdroj je teď sociální síť Telegram.
V nedávných dnech se ale objevily zprávy, že i v ruských médiích, která jsou pod vlivem prezidenta Putina, se objevovaly kritické hlasy.
Ano, v některých pořadech zazněly pochybnosti o tom, co se děje na Ukrajině. V praxi to podle mých zkušeností bude znamenat, že všechny talkshows, které se vysílaly živě, se teď budou předtáčet. V minulosti v době některých napjatých situací už to tak bylo. Možná už se to už děje i teď.
Co si podle vašich zkušeností běžní Rusové o válce myslí?
Jak jsem říkala, dostat k nim reálné záběry toho, co se děje, je hrozně těžké, v podstatě nemožné. Kdybyste jim ukázali snímky rozbombardovaných měst, řekli by, že je to zinscenované, že je to provokace a že naše armáda by nikdy nic takového neudělala, že by nikdy nebombardovala města jako Charkov a Mariupol, kde navíc velkou část obyvatel tvoří Rusové. Neuměli by si představit a připustit, že se něco takového opravdu děje. Jsou pod dlouholetým a silným vlivem propagandy. Ruská televize navázaná na vládu dokonce někdy ukazuje bombardování s vysvětlováním, jak to bylo Ukrajinou a západními médií zinscenované.
Jaký vliv na ně budou mít ekonomické sankce?
Každý je sankcemi zasažen, v Rusku je veliká inflace, ceny základního zboží rostou každý den, lidé přicházejí o práci. Je to pro všechny velký problém. I pro nevinné lidi. Vyvolává to i hodně filosofických a etických otázek o kolektivní vině, protože i hodně lidí, kteří proti režimu bojovali, jsou samozřejmě také zasaženi.
Je možné, že až lidé v Rusku pocítí chudobu, obrátí se proti Putinovi?
Tím si nejsem jistá, protože když jsem procházela ruské sociální sítě, lidé to spíše kladli za vinu západním státům, Evropě a hlavně USA. V době, kdy se vědělo, že v Rusku skončí Instagram, někteří influenceři na protest vyhazovali oblečení západních značek, demonstrativně ničili iPhony a podobně.
Hlavní protagonistka vašeho filmu Natalya Sindeyeva prošla velkou změnou, co se týká zájmu o veřejné věci, ale i podnikatelského záměru. Na začátku chtěla založit spíše lifestylovou televizi s podtitulem Optimistický kanál, nakonec jste skončili jako opoziční televize pokrývající všechny nespravedlnosti, porušování lidských práv, zkorumpovanost a autoritativní až totalitní tendence vlády….
Byla by veliká věc, kdyby podobnou proměnou prošla většina Rusů. Od apolitického člověka po osobu, jakou byla Natalya na konci filmu.
Chtěla jsem se zeptat, jestli ve změně, kterou prošla Nataša i TV Dozhd, hrálo roli to, že v týmu TV Rain pracovalo hodně lidí z menšin, které jsou v Putinově Rusku potlačovány…
Ano, a měli jsme tam kromě lidí z LGBT komunity také lidi, kteří měli HIV a otevřeně to říkali. Měli jsme tam také moderátory na vozíčku, lidi s jinou barvou kůže. Chtěli jsme mít v našich kruzích reprezentovanou společnost v její rozmanitosti.
V Rusku jsou dlouhodobě porušována právě LGBTQIA plus minority. Platí například zákon proti „gay propagandě“. Podobné tendence v menším měřítku spolu s dalšími problémy můžeme vidět i v Maďarsku nebo Polsku. Souvisí nějak sklony k autoritářství a iliberální, konzervativní tendence států?
Mohu říct, že Putin propaguje velmi konzervativní ideologii a staré hodnoty. Dlouhodobě pracuje s církví na tom, aby Rusko zůstalo jakýmsi ostrovem toho, co oni považují za „normální svět“. Jde o velmi tradiční role mužů a žen, o význam církve a samozřejmě také o potlačování odlišností.
Je symbolické, že váš film se k divákům u nás dostává zrovna v době války, v čem je podle váš nyní jeho hlavní význam?
Ten film je obrazem jiného Ruska a jiných Rusů. Všude na světě se teď Rusové stávají terčem rusofobie a já nyní beru jako jeden ze svých hlavních úkolů ukázat světu, že nejsme všichni stejní.
