Násilí není láska – značka YSL jde do boje proti partnerskému násilí. Učí mladé lidi, jak rozpoznat násilnický vztah a jak nabídnout pomoc
I mladé páry zažívají partnerské násilí
„Boj proti jevům, které mohou ohrozit svobodu a nezávislost žen, je pro značku Yves Saint Laurent velmi důležitý. Proto již v roce 2020 zahájila program Abuse is not love, který stojí na úsilí vzdělávat širší veřejnost o partnerském násilí a problémech s ním spojených,“ říká Varvara Fetisová, produktová manažerka značky Yves Saint Laurent Beauty v České republice. Aktivity se soustředí především na mladé lidi, kteří se mají naučit rozpoznat násilnický vztah a také vědět, jak někomu, kdo se ocitne v takové situaci, citlivě pomoci.
Domácí násilí zůstává velkým problémem po celém světě a jde napříč generacemi. Nevyhýbá se ani vztahům mladých lidí, přestože v dnešní době mají k dispozici více informací, pozitivních vzorů i možností, jak si říct o pomoc. Partnerské násilí nevidíme jen mezi teenagery v seriálu Euphoria, ale i v české realitě. Reprezentativní výzkum agentury MindBridge mezi mladými lidmi z roku 2019 ukázal, že třetina lidí ve věku od 16 do 26 let má zkušenost s dlouhodobým násilím ve vztahu.
Dva miliony mladých budou umět rozpoznat domácí násilí
V prvním roce program Abuse is not love běžel v USA, Velké Británii a Francii. O tom, že násilí nemá nic společného s láskou, se dozvědělo přes sto tisíc mladých lidí. Koncem loňského roku společnost Yves Saint Laurent Beauty svůj program rozšířila do celkem 17 zemí po celém světě včetně České republiky. Jejím cílem je do konce roku 2030 proškolit v otázkách partnerského násilí dva milióny lidí.
YSL tuto osvětu provádí v úzké spolupráci s neziskovými organizacemi, jejichž činnost podporuje. V Česku se jejím partnerem stal proFem – Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí. Tato organizace funguje již téměř 30 let a ženám, které jsou oběťmi domácího násilí, poskytuje celou řadu služeb od poradenství přes intervenční centrum a zastupování před soudem až po psychoterapie. Organizace zároveň provádí výzkumy a shromažďuje data, která pak využívá při svých snahách o změny legislativy (například známé snahy o úpravu definice znásilnění).
Devět varovných signálů, které ukazují na partnerské násilí
Co hlavního si mají lidé z programu Abuse is not love odnést? Je to seznámení s devíti znaky, které by je měly varovat, že se v jejich vztahu nebo ve vztahu někoho v jejich okolí nejspíš odehrává partnerské násilí. Varovné signály, jak je popisuje kampaň Abuse is not love, jsou následující:
Partner vás ignoruje ve dnech, kdy se zlobí. Vydírá vás, když mu něco odmítnete. Ponižuje a shazuje vás. Manipuluje s vámi a nutí vás dělat nebo říkat to, co on chce. Žárlí na vše, co děláte. Kontroluje, kam jdete, jak vypadáte. Narušuje vaše soukromí – prochází vám telefon nebo sleduje, kde se právě nacházíte. Izoluje vás od rodiny a přátel. Zastrašuje vás. Tvrdí, že blázníte, a vyvolává ve vás strach.
Co všechno je partnerské násilí?
„Vždy se jedná o uplatňování kontroly a moci na straně toho, kdo se násilí dopouští. Na druhé straně je pocit strachu, bezmoci. Partnerské násilí nabývá různých podob, může být psychické, fyzické, sexuální, sociální nebo ekonomické,“ říká Dana Pokorná, vedoucí terapeutických služeb v organizaci proFem.
Situace je těžká v tom, že typický pachatel partnerského násilí neexistuje. Nelze ho poznat na první pohled. Vše vyplyne až z jeho projevů chování, kdy uplatňuje kontrolu, moc, převahu nad partnerkou. Stejně tak neexistuje typická oběť. Může se to stát komukoliv. „Pokud oběti mají něco společného, je to pocit strachu a nesvobody v partnerském vztahu,“ dodává Dana Pokorná.
Násilí do vztahu přichází pozvolna
Všech devět výše zmíněných varovných signálů nevstoupí do vztahu najednou. Přicházejí plíživě, zpočátku nenápadně. „Kontrola může být schována za starost, strach. Partneři často říkají, že se o svoji partnerku bojí, a proto na ni čekají před školou, před kanceláří, před divadlem. Jsou jí stále v patách a postupně jí začnou rozmlouvat, aby chodila do společnosti sama. Chtějí mít neustálý přehled o tom, kde se pohybuje, s kým se stýká. Postupně ji izolují nejen od přátel, ale i od rodiny. Nezakážou jí jít za rodiči, ale pokud to udělá, trestají ji tím, že ji ignorují. Atmosféra, kterou vytváří ve vztahu, partnerku přinutí se podvolit,“ líčí postupy agresorů Dana Pokorná.
Partnerské násilí má svou dynamiku. Připomíná spirálu, která se postupně utahuje. Podle Dany Pokorné dochází ke střídání několika fází: z období klidu, kdy se vztah jeví relativně normální, přechází k eskalaci až do násilí. Pak cyklus začne znova – dojde k uklidnění, partner se omluví, slibuje, nosí květiny. Je to ale vždy omluva s podmínkou ve stylu: Já bych ti ale neublížil, pokud by ses chovala jinak. „Pachatel přesvědčí partnerku o tom, že ona je zodpovědná za to, co se v jejich vztahu děje. Právě to udržuje dynamiku násilného vztahu,“ vysvětluje expertka z proFem.
Co dělat, když si něčeho všimneme
Pokud se doma něco děje, projeví se to změnou chování dané osoby. „Méně chodí do společnosti. Když spolu kamarádky probírají své vztahy, oběť partnerského násilí obvykle mlčí, protože cítí stud. Potřebuje čas na to, aby si uvědomila, co se jí děje,“ říká Dana Pokorná. Pokud dochází i k fyzickému násilí, mohou se objevit absence ve škole nebo v práci, změna oblečení – dlouhé rukávy, kalhoty a silnější make-up mají zakrýt zranění.
Co dělat, pokud si známek partnerského násilí na kolegyni nebo kamarádce všimnete? „Okolí má mnohdy tendenci začít radit a tlačit, aby žena šla na policii. To není jednoduchý krok, ona nejdřív potřebuje získat pocit, že jí někdo důvěřuje a že se s problémem může svobodně svěřit,“ popisuje vedoucí terapeutických služeb proFem. Proto je především důležité dát takové osobě prostor, mluvit s ní, být tam pro ni. Než ji do něčeho tlačit, je lepší poskytnout kontakt na specializovanou organizaci, kde oběť násilí dostane prostor celou věc uchopit a nalézt řešení své situace.
