Gayové a maskulinita aneb "Paradox macho buzen"
Bez ohledu na sexuální orientaci se maskulinita, její podoby i možnosti ztvárnění týkají každého muže. Podle psychologů ale právě gayové čelí ještě mnohem větším pochybnostem o vlastní maskulinitě než muži heterosexuální. To přitom souvisí s určitou formou internalizované homofobie a v podstatě také s utlačováním gayů, kteří se projevují více femininně (a to nejen svým vzhledem, ale i chováním). Gayové ale jako by své vlastní nejistoty obraceli raději proti druhým a ostentativně dávali najevo, že oni jsou těmi, jichž se zženštilost, která je s gay komunitou stereotypně spojována, naprosto netýká. V podstatě ale svým chováním jen reagují na to, s čím se s velkou pravděpodobností sami (např. v době dospívání) potýkali, když se cítili pod tlakem velmi striktního pohledu na maskulinitu, v jejímž rámci jsou jakékoliv (zženštilé) odchylky nepřijatelné. A tak „programově“ obdivují (tradiční) mužnost a mužnými se také snaží být.
„Na ty maskulinní chlapy se hezky kouká, třeba v pornu (smích), hezký tělo je prostě atraktivní. Ale jakmile člověk takovej sám není a ty svaly, ale obecně i tu stavbu těla nemá, tak v reálným životě na maskulinní buznu nemá šanci. Osobně nemusím hlavně ty vykroucený, to ale přímo nesouvisí s tělem a tou prezentovanou fyzickou maskulinitou. I s tělem Adonise můžeš bejt tetina a chodit ‚co krok, to menuet‘.“ (Lukáš, 41)
Že feminita je i v gay komunitě v podstatě tabu, pak dokazuje i seznamovací praxe – hledání protějšku dle kritéria masc4masc (gayové označující se za maskulinní, kteří hledají partnery podobného ražení) či no femme (což je vlastně totéž, jen je ještě více zdůrazněn odpor k femininním projevům). Co je ale poměrně paradoxní, je fakt, že mnozí (maskulinně vystupující) gayové hledají vlastně partnery, kteří se také projevují jako silní macho muži. Evidentně však v této souvislosti neberou v potaz, že ze samé podstaty věci gay sex – a zejména pak v roli pasivní – nikomu na mužnosti zrovna nepřidá.
„I kluci s vymakanou muskulaturou můžou bejt subinky. A pak přijde ta chvíle, kdy chlap jako hora roztáhne nohy a po mně jako po malým chroustovi chce, abych ho opíchal. To je svět naruby“ (smích). (Pavel, 34)
Vlastně je tak zřejmé, že i v gay realitě platí úplně stejná „pravidla“ jako mezi heterosexuály. Ten, kdo je submisivní a pasivní (tradičně žena), je zženštilý, ten, kdo vystupuje v roli dominantní a aktivní, je maskulinní. Pokud je tato rovnice narušena, je to minimálně překvapující a nepochybně by bylo možné ptát se, zda se jedná o žádoucí stav. Ovšem jsou i chvíle, kdy celý koncept tradiční (hetero) maskulinity dostává v určité perspektivě tvrdě na frak…
