Skoliosexuál miluje ty, kdo se necítí být ani ženou ani mužem. Nebinární lidé se na něj ale dívají s podezřením
Nebinarita rozstřelila dosavadní řád světa
Ano, dokud byl svět ještě v pořádku, žádné takové otázky nikoho nenapadaly a život byl jednodušší. Ovšem jen pro ty, kdo zapadali do předem nalinkovaných kategorií muž a žena a byli spokojení s údělem, jaký jim společnost naplánovala. Kdo se nějak odlišoval, byl odstrčen a neviditelný, protože pro něj neexistovalo ani pojmenování.
Zaváděním jmen pro různé sexuální a romantické orientace konečně dochází k rozeznávání těch, před jejichž existencí jsme dřív zavírali oči. V rámci genderové identity jsou takovou „novotou“ nebinární lidé (non-binary, enbies). Neztotožňují se ani s jednou ze dvou klasických genderových kategorií žena a muž, a tím pádem nezapadají do binárního vidění světa (tedy světa, kde každý má jednu ze dvou možných hodnot). Nebinární je tedy každý, kdo se identifikuje někde na spektru mezi protipóly muž a žena.
My v Česku jsme existenci nebinárních lidí nejspíš zaznamenali díky diskuzi o potlačení rodů v českém jazyce. Je těžké cítit se nebinární a mít na výběr z mužského, ženského a středního rodu, který v češtině proniká doslova do každé věty. Čeština jako přísně rodový jazyk je oříškem pro každého, kdo by chtěl mluvit bezrodově.
Zdroj: Giphy
Čím je problematická skoliosexualita
A teď přichází na scénu skoliosexuál. Je to člověk, kterého přitahují osoby identifikující se jako nebinární. Skoliosexuál je tedy sexuální orientace (kdo se mi líbí), zatímco nebinarita je genderová identita (jak se cítím). Sexuální orientace je ale poměrně komplikovaná záležitost, která rozhodně neznamená to, co děláte v ložnici. Vytváří ji mix několika faktorů, jimiž jsou genderová identita, sexuální chování a pociťovaná přitažlivost. Skoliosexuál sám nemusí být nebinární, ale může.
Pojmenování vzniklo trochu nešťastně odvozením od řeckého „skolio“, což znamená „křivý, pokřivený“. Asi všichni známe výraz pro křivá záda „skolióza“. Lidé, kteří preferují navazování vztahů s nebinárními partnery, se ale pokřiveně necítí, a proto označení skoliosexuál často odmítají. A tak se následně objevila nová slova apeirosexuál (řecky apeiro = nekonečno) nebo ceterasexuál (latinsky ceterum = ostatní).
Je to skutečná láska, nebo fetiš?
Skoliosexuálové zároveň čelí určitému podezření. Jedná se o skutečnou sexuální orientaci, nebo se jen dopouštějí fetišizace trans a nebinárních lidí? Fetiš je sexuální fascinace něčím, co nutně nemusí být se sexem přímo spojeno, a není to nutně vždy negativní záležitost. Ale když fetiš vzniká kolem genderové identity, rasy nebo třeba postižení, velmi rychle se dostává do roviny objektifikace, útlaku, dehumanizace. Člověk, jehož určitá vlastnost je předmětem fetiše, ztrácí svou osobnost a stává se objektem, který pouze slouží někomu jinému k dosažení sexuálního uspokojení nebo taky společenského uznání apod.
Fetišizace je pro ne-cis (ty, kdo se necítí v souladu s genderovou identitou, kterou jim připsali při narození) lidi velmi citlivým tématem. Zejména v pornu se rozjela ve velkém, kategorie porno filmů s trans lidmi patří v poslední době k těm nejvyhledávanějším a pouští si je hetero cis muži. Takže člověk, který pálí jen za nebinárními lidmi, u části LGBTQ komunity vzbuzuje pochyby, zda se tím jen nedělá zajímavým nebo si neuspokojuje nějaké zvláštní choutky. A tak jsou někteří toho názoru, že jen nebinární lidé by měli smět být skoliosexuály – právě proto, aby si z lidí na nebinárním spektru nikdo nedělal fetiš.
Jenže pokud na jednu stranu dáváme každému prostor definovat si a pojmenovat svoji identitu, nemůžeme na straně druhé někomu říkat, že právě on zvolenou identitu mít nesmí. Ostatně jsou to sami nebinární lidé, kdo si určí, s kterou osobou skoliosexuální orientace se budou bavit a kterou si k tělu nepustí.
