Proč někteří gayové nesnášejí jiné gaye? Kvůli zženštilosti. Jenže tahle nenávist má mnohem hlubší (a nepříliš lichotivé) příčiny
Hrát podle genderových pravidel, nebo být svůj?
Znají to příslušníci mnoha menšin: jejich členové a členky svádějí vnitřní boje při hledání vlastní identity a při rozhodování o tom, jak moc veřejně se k příslušnosti ke své menšině budou hlásit. Různé typické projevy jsou totiž právě tím, co u většinové společnosti spouští diskriminaci a nepřátelství. U gay a bisexuálních mužů je takovým klasickým případem „zženštilost“ – vzhled či chování, které společnost nerada vidí u „silnějšího“ pohlaví.
Proč muž s výše položeným hlasem, ladnějšími pohyby nebo třeba módními doplňky z „dámského“ šatníku sklízí takovou nevoli? Protože tím všem ostatním dává veřejně najevo, že kašle na zavedené genderové stereotypy a je zkrátka svůj. Pro ty gaye a bi muže, kteří naopak vyvíjejí úsilí, aby do hetero davu zcela dokonale zapadli, je zženštilost viděná u jiných bolestivým potvrzením toho nejrozšířenějšího stereotypu o gay komunitě.
Odmítání zženštilosti na jedince leccos prozrazuje
Relativně nedávno publikovaný výzkum brazilských vědců se zaměřil právě na to, jaký je u queer mužů vztah mezi odmítáním zženštilosti a vnitřně přijatou homofobií. A výsledky ukázaly, že opravdu hodně silný.
Přitom tzv. internalizovaná homofobie není nic příjemného pro duševní stav LGBT člověka. Pokud si negativní společenské postoje vůči LGBT lidem pustí do duše a začne se podle nich sám chovat, bude zažívat pocity viny, sám sebe nenávidět, a ve snaze přizpůsobit se většinové společnosti bude mj. odmítat členy komunity, kteří vykazují zženštilé charakteristiky. Nepříjemné duševní stavy mohou vést až k rozvoji úzkostí a hlubokých depresí. U jedinců se zvnitřnělou homofobií se také obvykle projevují sexistické postoje a předsudky vůči ženám a všemu ženskému obecně.
Víc mužnosti, víc štěstí?
Brazilského výzkumu se zúčastnilo 1123 zletilých mužů, kteří se identifikují jako gayové, bisexuálové nebo heterosexuálové mající sex s muži. Byli rozděleni do dvou skupin – na ty, kdo se vidí jako převážně maskulinní, a ty, kdo se považují spíš za femininní. Další dělení pak určilo, zda by si účastník výzkumu přál být víc zženštilý, méně zženštilý, nebo je spokojený s tím, jaký je. Přitom větší sklony k ženskosti u sebe identifikovala čtvrtina dotazovaných, tři čtvrtiny se zařadily jako mužný typ.
Výzkum potvrdil, že gayové a bisexuálové, kteří nesnášejí zženštilé muže, mají výrazně vyšší úroveň vnitřně přijaté homofobie. To asi není úplným překvapením. Zajímavé ale je, že zženštilost vadí jak těm, kdo se sami považují za mužné, tak těm zženštilým. Výzkum došel k jasnému závěru: pokud si respondent přeje působit víc mužně, vždy trpí internalizovanou homofobií. Ukazuje to na paradox, který se projevuje u řady gay a bi mužů, a to že dosažením vysněné úrovně mužnosti chtějí dosáhnout většího pocitu životní spokojenosti. Jinak řečeno, odmítání zženštilosti je jasně spojeno s odmítáním homosexuální identity.
Zdroj: Giphy
Odmítnutí své komunity ke štěstí nevede
Jenže jak se ukázalo, ti, kdo nekompromisně odmítali cokoli femininního, vykazovali zcela nejhorší výsledky v oblasti duševního zdraví. Životní spokojenost jedince totiž posílí právě přijetí rysů své vlastní komunity a své identity – protože takovým přijetím klesá pociťovaná zvnitřnělá homofobie a společenské stigma.
Na cestu přijetí, a tím lepšího pocitu, se lze vydat jedině uvědoměním si, jak internalizovaná homofobie vzniká a usazuje se v lidské duši. Zavedené společenské normy totiž přejímá každý z nás už od dětství. Ale pokud si budeme vědomi toho, jak to celé funguje, budeme schopni se bránit a odmítnout normy, které nás jako jedince považují za něco méněcenného.
Platí brazilské závěry i jinde?
Výzkum byl proveden v Brazílii, která má svá kulturní specifika v otázkách společenské role mužů. Jejich machismus bez ohledu na to, že na sobě mají upnuté košile a vypasované kalhoty, je pověstný. V zemi, kde muž nikdy nevstupuje do kuchyně, aby uvařil pro rodinu, a nikdy neumyje vanu, mohou být představy o zženštilosti dost jiné než třeba v Evropě.
Přesto jsou zjištění brazilských vědců podnětem k důležitému zamyšlení: všechny menšiny včetně té LGBT poškozuje a oslabuje vnitřní dělení na vzájemně si odporující skupiny. Je proto potřeba porozumět tomu, jak členové menšiny přejímají postoje většinové společnosti a jaký dopad to na ně má. Pak budou moci rozdíly uvnitř menšiny překonat a žít šťastnější život v dobrém psychickém zdraví.
