Domácímu násilí drtivě čelí ženy, vyskytuje se ale i v gay/les vztazích. Zájem o pomoc během pandemie vzrostl až o 60 %, říká odbornice
První otázka se sama nabízí s ohledem na celosvětový trend nárůstu domácího násilí v době pandemie/uzavření v domácnostech – zaznamenáváte i vy zvýšenou poptávku po vašich službách?
Během posledního roku jsme s kolegyněmi zaznamenaly nárůst poptávky o cca 40-60 %, zejména pokud se jedná o distanční formy pomoci, jako je telefonní linka, chat, e-mailové poradenství a online videohovory. Během celého roku byly dostupné i osobní konzultace, ale v různých fázích roku tak, jak se vyvíjela situace okolo pandemie, byla období, kdy ženy preferovaly možnost spojit se na dálku. Pro některé to však nebylo možné – bezpečné. Na jaře jsme na to reagovaly například i tím, že jsme zprovoznily po dobu prvního lockdownu poradenské místo v nákupním centru Metropole Zličín, aby ženy mohly spojit návštěvu u nás s nákupem základních věcí. Společně s Českou poštou, některými soukromými dopravci a Nadací Vodafone jsme daly kurýrům instrukce, čeho si všímat, jak rozpoznat případně rizikovou situaci a zprostředkovat informace o bezplatné aplikaci o domácím násilí Bright Sky.
Pokud se člověk/žena stane obětí domácího násilí, co je pro něj/ni v rámci řešení situace nejtěžší?
Řešení situace domácího (či partnerského) násilí je velmi náročný proces, který má několik fází a každá z nich má svá úskalí. V první fázi může být těžké pojmenovat, co se vlastně děje. Je těžké připustit si, že jsem oběť násilí, protože tento termín u mnoha lidí vyvolává představu pasivity.
Dalším nesnadným krokem je odhodlat se vyhledat odbornou pomoc. Oběti násilí se za svou zkušenost stydí, často se obviňují, přebírají odpovědnost za to, co se stalo, hledají, kde selhaly. Je však potřeba jasně říci, že za násilí je vždy odpovědný ten, kdo se ho dopouští. A také to, že násilí ve vztahu je tak komplikovaný problém, který negativně zasahuje téměř všechny oblasti života oběti, že je skutečně velmi obtížné situaci vyřešit bez pomoci. Chtěla bych tak podpořit všechny, kdo mají zkušenost s násilím ve vztahu, aby s tím nezůstávali sami, vyhledali pomoc a svěřili se někomu, komu důvěřují.
Laicky se ovšem jako stěžejné řešení domácího násilí jeví odchod z domácnosti sdílené s násilníkem. To ovšem nejspíš nebude tak snadné, jak se může zdát…
Období okolo rozchodu je samostatné téma. Toto období je z hlediska rizika eskalace násilí nejrizikovější, proto je potřeba vyhodnotit všechna rizika, sestavit něco, čemu říkáme bezpečnostní plán, a vše dobře připravit. V této fázi bych skutečně doporučila obrátit se na specializovanou poradnu, protože máme mnohaleté zkušenosti s tím, jaké situace mohou nastat a na co si dát pozor. Zároveň je potřeba říci, že mnoho žen a dětí nemá ani kam odejít, případně jsou na pachateli zcela finančně závislé. Ekonomické násilí a kontrola patří také do mechanismů násilí ve vztazích. Pro zvlášť ohrožené ženy a děti nabízíme možnost ubytování v našem bezpečném domě s utajenou adresou. A další kapitolou je fakt, že ani odchodem většinou násilí neskončí, jen nabývá jiných podob, mění se například ve stalking, sledování, vyhrožování apod.
Jakým způsobem lze vaše centrum (bezpečně) kontaktovat a mají tuto možnost všechny oběti domácího násilí?
Informační a poradenské centrum ROSA mohou kontaktovat ženy, které zažívají některou z forem násilí ve vztazích. Rozumíme tomu, že není úplně snadné odhodlat se a vyhledat pomoc, proto je možné naše poradenské centrum kontaktovat zcela anonymně. Naší prioritou je bezpečí našich klientek, proto nabízíme různé možnosti, jak se s námi spojit – telefonicky, mailem, prostřednictvím chatu na našich stránkách nebo messengeru. Jak jsem již zmiňovala, během pandemie jsme naše služby ještě rozšířily, aby byly dostupnější i „na dálku“. Služby, které v našem centru poskytujeme, jsou bezplatné a všechny pracovnice jsou vázány mlčenlivostí. Řadu užitečných informací pro ženy, které násilí ve vztahu zažívají, ale i pro širokou veřejnost a osoby, které se obávají o někoho ve svém okolí, lze najít také ve zmiňované aplikaci Bright Sky. Ta vznikla díky Nadaci Vodafone ve spolupráci s policií a ministerstvem vnitra a ROSA je jejím odborným garantem.
Poskytujete poradenství, právní služby, provozujete také azylový dům – předpokládám, že kromě dotací využíváte k financování aktivit také různých darů. Ovlivnila vás tedy – z hlediska těchto zdrojů – nějak pandemie? Mohou centru ROSA/ženám, jimž poskytujete pomoc, nějak pomoci i jednotlivci/čtenáři?
Financování našeho centra i azylového domu a veškerých aktivit, kterým se věnujeme, je vícezdrojové, proto je pro nás podpora jednotlivců i soukromých společností velmi důležitá, pandemie se ale zatím projevuje zejména na navýšení poptávky po našich službách. Samoživitelky z řad našich klientek podpořila například společnost Partners, která zároveň přispěla také na poskytování bezplatných právních služeb, psychologickou pomoc a podporu krizového pobytu, a věnuje se podpoře i dalších podobných aktivit. Práci v našem poradenském centru podporuje také IKEA či Nadace České spořitelny. Nadace Vodafone se zase podílí na dalších našich inovativních aktivitách. Veškerá tato podpora je pro nás zásadní, pomáhá nám pomáhat a my za ni moc děkujeme. Pokud by naši činnost chtěli podpořit jednotlivci, mohou tak učinit prostřednictvím dárcovské SMS na číslo 87 777 ve tvaru DMS ROSA 30, 60 nebo 90 (podle výše příspěvku), nebo přímou platbou na čísle 2848609349/0800.
Na webu zmiňujete také výzkum Nadace Vodafone, dle něhož většina populace vnímá domácí násilí jako „podstatné téma zasahující významnou část společnosti“. Jak to, že je tedy na druhou stranu stále tabu a příliš se o něm nemluví?
Kolem partnerského násilí a násilí na ženách panuje stále celá řada mýtů a předsudků, počínaje představou, že existuje nějaká typická oběť nebo že pachatele poznáte na první pohled, až přes to, že si za to oběť tak trochu může sama anebo že se měla víc bránit. Společnost klade stále mnohem víc nároků a odpovědnosti na oběť než na pachatele. Lidé sledují mnoho pořadů plných násilí, přesto nevědí, jak se na to, zda má někdo s násilím zkušenost, zeptat. Také není snadné se identifikovat s tím, že jsem oběť. Když hovořím o našich klientkách, raději používám termín ženy, které mají zkušenost s násilím, než oběti. Je snazší se s tím ztotožnit. Ještě specifičtějším problémem je sexuální násilí, tedy násilí, s nímž se svěří asi nejméně obětí. Překonají stud a hovoří o psychickém nebo fyzickém násilí, ale o sexuálním násilí často mlčí.
Zaměřujete se na pomoc ženám, mají zkušenost s domácím násilím ale pouze ženy? Nehraje roli např. rozdíl mezi násilím fyzickým a psychickým?
Data dlouhodobě ukazují, že oběťmi domácího násilí jsou v 90-95 % ženy a v 5-10 % muži. A je pravda, že ve formách násilí, které ve vztazích zažívají ženy a muži, jsou určité rozdíly.
Existují organizace, které poskytují pomoc i mužům zažívajícím násilí ve vztazích. Ti se tak mohou obrátit například na Intervenční centra (v každém kraji je nejméně jedno) nebo na poradny Bílého kruhu bezpečí. Důležité informace a kontakty na specializované poradny a centra v celé republice je možné najít v již zmiňované aplikaci Bright Sky.
Jelikož se zaměřujeme i na LGBT čtenáře/ky, zajímalo by mě, zda máte nějaký přehled o domácím násilí v rámci této komunity…
Oficiální data o partnerském násilí v rámci LGBT+ komunity nemáme, nicméně to neznamená, že se nevyskytuje. Naopak, je to problém s vysokou latencí. Dynamika násilí v těchto vztazích může být malinko jiná, nicméně i zde platí, že základem je potřeba kontroly a moci u násilné osoby. Pomoc v naší poradně vyhledávají také ženy žijící v lesbických vztazích, nyní připravujeme také speciální dotazník na vyhodnocování rizikových faktorů pro opakování násilí u stejnopohlavních párů.
Za 28 let existence centrum ROSA pomohlo desetitisícům žen, ačkoliv to musí být poměrně vyčerpávající a frustrující sledovat tolik utrpení, vidíte i nějaké „světlo na konci tunelu“? Že by domácí násilí jen tak zmizelo, v to lze věřit jen těžko, ale pozorujete třeba (v rámci interních statistik) nějaké zlepšování situace?
Tuto práci děláme proto, že víme, že to má smysl. I když je cesta z násilí někdy velmi dlouhá a klikatá, víme, že každý z nás má právo na život v bezpečí, bez násilí. Takže každý jeden životní příběh, který má dobrý konec, je „světlem na konci tunelu“. I díky zkušenostem mnoha a mnoha žen, které našly odvahu a svou situaci řešily, můžeme podporovat další ženy a provázet je na jejich cestě k životu bez násilí. Vidíme, že nás každoročně kontaktuje více žen, což je vlastně dobré znamení – vědí, že se na někoho mohou obrátit a že jsme tady proto, abychom je podpořily.
