Homofobie ve společnosti narůstá, podle vědců odpor vůči lesbám a gayům souvisí s nízkou inteligencí. Stejně jako rasismus
Kdybychom měli být vzhledem k narůstající nenávisti vůči LGBTQ konkrétní, např. meziroční nárůst tzv. hate crimes (tedy zločinů z nenávisti) v Londýně dosáhl v letech 2019/2020 až k 55 %. Ve Francii pak v roce 2020 přímo zločiny páchané na lesbách a gayích vzrostly více než třikrát. Není tedy divu, že nyní v médiích opět rezonuje informace, že homofobie úzce souvisí s tím, jak rozumově jsou lidé vybaveni (či spíše nevybaveni).
Různých výzkumů, které poukazovaly na možnou spojitost mezi IQ a homofobními postoji, již v minulosti (a tím míníme minulost poměrně nedávnou) několik vzniklo. Realizovány byly ale v USA a nezřídka na nepříliš velkém vzorku. Teprve až studie vědců z Univesity of Queensland poprvé na populaci mimo Státy potvrdila, že nesnášenlivost vůči lesbám a gayům souvisí s nízkou inteligencí. A totéž bylo prokázáno také v případě rasismu.
Čím hloupější, tím nenávistnější
Do výzkumu bylo zapojeno necelých 12 000 Australanů a vědci zároveň analyzovali data australského průzkumu týkajícího se domácností, jejich příjmů a pracovní dynamiky, který respondentům kladl otázky se záměrem posuzovat kognitivní schopnosti. Stejně tak byla zohledněna data z průzkumu z roku 2015, který se mj. zaměřoval na postoje dotazovaných vůči rovnosti práv. Konkrétně pak byl vyhodnocován např. postoj k výroku „homosexuální páry by měly mít stejná práva jako heterosexuální páry“, a to na stupnici od 1 (zcela nesouhlasím) do 7 (zcela souhlasím).
Pokud bychom tedy měli velmi stručně shrnout výsledek tohoto bádání, v podstatě vědci zjistili, že čím hloupější lidé jsou, tím pravděpodobněji budou mít také předsudky vůči párům stejného pohlaví. „Existují dobře známé korelace mezi nízkou kognitivní schopností a podporou zajatých postojů,“ píší pak mj. autoři. Daná vazba pak byla obzvláště silná v případě, že byly hodnoceny verbální schopnosti, stejně tak se ale souvislosti prokázaly při kontrole proměnných, jako je vzdělání, ekonomická či sociální situace.
Podobný výstup ale měla i studie realizovaná ve Velké Británii v roce 2012. Dle ní pak nižší inteligence v dětství byla „předpokladem“ pro vyšší míru projevovaného rasismu v dospělosti. „Naše výsledky naznačují, že kognitivní schopnosti hrají při předsudcích zásadní, ačkoliv opomíjenou roli,“ shrnuli autoři.
V tomto kontextu se přímo nabízí srovnání s tzv. teorií symbolického rasismu. Ta totiž pracuje s tím, že běloši mají pocit, že černoši porušují klasické hodnoty a kladou také nelegitimní požadavky na změnu rasového statu quo. V případě gay/les osob je tedy touto optikou možné říci, že heterosexuální většina má pocit, že odlišná sexuální orientace narušuje společenské hodnoty a také klade požadavky na změnu organizace společnosti (např. skrze registrované partnerství, uznání sňatků osob stejného pohlaví, ale také vznik tzv. duhových rodin).
Instinktivní odpor?
Na téma, proč tolik lidí nemůže lesby a gaye doslova ani vystát, se ale vědci samozřejmě zaměřili i v minulosti – v tomto případě té hlubší. Výsledky jejich bádání ale byly především v rovině teoretických spekulací, případně se jednalo o množství empirických dat, ovšem bez zasazení do širšího teoretického rámce. V některých případech dokonce různé teorie spíše poukázaly na osobní předsudky autora než na důvody negativních reakcí na LGBTQ osoby ze strany běžné populace. Např. William James v roce 1890 předpokládal, že odpudivost myšlenky na intimní styk mezi osobami stejného pohlaví je instinktivní a týká se více mužů než žen. Tolerance odlišnosti tedy dle jeho názoru byla naučená a „odpor“ vůči ní přirozený. Na takovém názoru by v roce 1890 ještě nebylo nic tak šokujícího, kdyby ovšem právě James nebyl také autorem hypotézy, že u většiny mužů existuje určitá možnost přitažlivosti k osobám stejného pohlaví…
Od roku 1890 se toho ale dost změnilo (i když tedy rozhodně ne tolik, kolik by se ve směru akceptace LGBTQ osob změnit potenciálně mohlo). Dnes se již v mnoha částech světa daří prosazovat rovnost bez ohledu na pohlaví, ale i sexuální orientaci, na druhou stranu ve společnosti přetrvávají docela běžné stereotypy – dle nich jsou gayové promiskuitní, osamělí, nejistí, a dokonce by dle některých názorů mohli sexuálně obtěžovat děti. Ani lesby však touto optikou nemají „čistý štít“ – ty jsou pro změnu popisovány jako agresivní a také nepřátelské vůči mužům. A vlastně jim tak jsou přisuzovány mužské vlastnosti, kdežto gayům mnozí připisují vlastnosti ženské, jako citlivost, empatie ad. (obojí je samozřejmě považováno za špatné).
Co z toho všeho plyne? I když mnohé se skutečně změnilo, lidé rozhodně nezmoudřeli. Určitým světlem na konci tunelu je ale fakt, že na všem se dá pracovat. A jak také vědci shrnují, jedinou možnou cestou, jak skutečně dospět k přijetí všech bez rozdílu, je vzdělání. Jen škoda, že toho se nám zejména v poslední době jaksi nedostává.
