Spousta Čechů má tendenci přečíst si titulek v bulváru a podle toho si dělat názor na svět, říká módní návrhář a jeden z pořadatelů Prague Fetish Weekend Danny Worm
Na začátek se musím zeptat, jak moc tě zasáhla aktuální pandemie koronaviru?
Určitě znatelně, protože dělám event manažera pro Hell Events, což je agentura patřící pod studio Hell – legendární tattoo & piercing studio v Praze. V rámci agentury pořádáme různé akce jako Rope Spirit, Prague Fetish Weekend, B!zArt atd. Většinu akcí jsme v tomto roce museli zrušit a přesunout na příští rok.
V rámci letošního Prague Fetish Weekendu jsem měl navíc představit svou šestou módní kolekci, která je zatím mým největším projektem, což se také nepodařilo. Představení nakonec proběhne až příští rok. Aktuální situace se mě proto dotkla pracovně, ale i po umělecké stránce.
Můžeš k tvé nové kolekci alespoň prozradit pár detailů?
Jmenuje se Hell in Heaven a vznikla v rámci brandu Born !n Porn. Ve výsledku se bude skládat z 22 modelů. Kolekce je rozdělena na dvě části – část svatých postav a démonů. Nedávno jsem alespoň online trochu představil část týkající se svatých a na jaře by se měli ukázat i démoni. Kompletní představení kolekce pak proběhne na dalším ročníku akce Prague Fetish Weekend.
Takže už se docela modlíš, ať aktuální pandemie pomine?
Přesně tak! Nicméně na druhou stranu musím říct, že jsem se nenudil ani během lockdownu. Když jsem zrovna nešil roušky a neřešil věci okolo Hellu, celé noci jsme s kamarádkou makali na kolekci. Lockdown jsem tak využil ve svůj prospěch, abych všechno hezky stihnul a abych se opět někam posunul. Tím, že jsem návrhářství nikdy nestudoval, učím se vše za pochodu.
Pojďme se bavit o lepších zítřcích a řekni mi více o zmiňovaných akcích. Jaké jsou plány na nejbližší období a co přesně se chystá?
Různými eventy máme pokrytý prakticky celý rok. V únoru by nás měla čekat akce s názvem Alterno, což je taneční BDSM party. V únoru máme vždy valentýnskou edici a poté máme stejnou akci i v létě. Dvakrát za rok se koná i Ropespirit, což je akce věnovaná krásám japonské bondáže.
Letos jsme chystali například novou akci s názvem B!zArt, což je queer večer ve stylu newyorské ballroom scény, drag queens, burlesky apod. Zkrátka queer kabaret plný extravagantní módy, bizarních vystoupení a dosud nevídaného umění.
Kromě dalších akcí musím zmínit především náš největší event – Prague Fetish Weekend, ze kterého se stal již čtyřdenní festival. Jedná se momentálně o největší festival tohoto druhu ve střední Evropě. Letos se měl konat ve větším prostoru, ale museli jsme vše zamrazit a přesunout na příští rok. Nicméně věřím, že to bude pecka! Těšíme se na to a lidé budou určitě nadšeni.
Je dobré slyšet, že jste to nevzdali a věřím, že vás za to lidé svým příchodem ocení. Nicméně jak to vypadá s návštěvností těchto akcí? Roste komunita, která má o tyto akce zájem? Nejsou to totiž akce úplně pro každého…
Nejsem u toho tak dlouho, ale vzhledem k tomu, že je Prague Fetish Weekend několik týdnů předem vyprodaný a přesouvá se do větších prostor trochu vypovídá o tom, že se tato akce těší čím dál tím větší popularitě. Navíc se o nás dozvídá stále více lidí, a to i proto, že produkujeme eventy, které nejsou zaměřeny pouze na lidi milující BDSM a fetiš. Například svazování, které je součástí akce Ropespirit, je často velmi umělecká záležitost.
Obecně je společnost čím dál tím tolerantnější, tudíž se odváží přijít více a více lidí. Každý z nás má koneckonců nějaký fetiš a podle mého se někteří lidé jen bojí jej projevit.
Je pravda, že lidé většinou dostanou odvahu až za zavřenými dveřmi svých domovů... Myslíš, že se v tomto posouváme a lidé se méně bojí a stydí hovořit o tom, co mají rádi? Nebo stále většina z nich hraje nějakou pózu, aby si o nich ostatní nemysleli, že jsou například úchylové apod.?
Nevím, zda si na tuto otázku troufnu odpovědět, protože tím, že se pohybuji v naší komunitě, žiju v určité sociální bublině, kde je jakákoliv odlišnost, zvláštnost, orientace či záliba brána zcela normálně. Vnímám to tak, že jsou tomu lidé otevřeni. Ale jak říkám, asi to bude tím, že z devadesáti procent přicházím do styku s lidmi, kteří jsou tomu nakloněni.
Obecně si však myslím, že společnost začíná být otevřenější a určitá tabu se mažou. Je to podobné jako s festivalem Prague Pride, kde na začátku bylo pár stovek až tisíc lidí a také tomu nikdo moc nefandil. Postupem času se však tato akce rozrostla v obrovský festival a otázkám okolo sexuální orientace se postupně otevírá i celá společnost. Je to postupné a nejde všechno hned, ale myslím, že to tak bylo vždy. Ať už se to týká náboženství, sexuální orientace, zálib apod. Vždy je potřeba několik generací, než se hrany obrousí.
Například moje babička, která je docela konzervativní, byla na všech mých přehlídkách a byla i na eventu, kde byli lidé v latexu i zcela nazí. Byl to docela bizarní pohled, když jsem viděl sedět mou babičku s holí a vedle ní někoho, kdo je kompletně oblečený v latexu. Říkala, že do sebe sice musela kopnout dvojku, ale přišla se podívat na to, co tvoří její vnouček. (smích) Předsudky nechala doma. Ví, že se v tom pohybuju, že jsem tak šťastný a funguju díky tomu i pracovně. Stejně tak mě podporují i rodiče. Tím chci říct, že se lidé často otevírají novým věcem i díky tomu, že se v nich pohybuje někdo z jejich okolí a dokáže jim je tak představit třeba trochu jinak, než je prezentují mainstreamová média, která by o našich akcích pravděpodobně napsala něco jako “úchylové, kteří se věší na háky a mlátí se“.
Právě média jsou často tou největší hrozbou. Přitom lidé v naší komunitě jsou opravdu skvělí. Já se v ní cítím strašně dobře, protože se všichni absolutně tolerují. Je to pro mě velmi osvobozující prostor, ve kterém mohu nerušeně dýchat. Díky tomu, že navíc nejsme tak obrovští, tak se všichni známe a je to super.
Myslíš, že v informovanosti může trochu pomoct třeba i přístup k internetu?
To sice ano, například díky sociálním médiím, ale mnoho lidí stále stejně “věří“ různým bulvárním plátkům, které popíšou věci vlastními slovy a tak, jak to chce většina lidí slyšet… Poté vznikají předsudky a z lidí se stávají pokrytci. Ale je to jen kvůli nedostatečnému vzdělání v oboru. Spousta Čechů má tendenci přečíst si titulek v bulvárních médiích a podle toho si dělat názor na svět. Málo z nich si o dané věci zjistí více detailů, přitom dnes máme tolik možností, jak informace hledat. Pak tohle všechno média doplní nejvíc kontrovezrní fotkou z akce a je to. Jde o to, že se média snaží zkrátka vzbudit senzaci v mainstreamové a často velmi uzavřené společnosti.
Myslím, že každý máme nějakou svou úchylku a fetiš a nemusí to být vždy extrémní. Mnoho lidí však není svobodných a bojí se to říct, ventilovat a neustále se tak schovávají. To je pokrytecké a trochu mě to mrzí. Člověk vás odsoudí, ale přitom není lepší než vy nebo tisíce dalších lidí na našich eventech, kteří mají jen trochu jiné záliby. V tomto světě, kdy se všichni honí za kariérou a penězi bychom všichni měli trochu upustit páru a popustit uzdu naší fantazii a touhám. A pokud někdo nechce, neměl by za to ostatní odsuzovat.
Navíc všechny ty věci, o kterých se zdá, že přicházejí až nyní a dle odpůrců jsou znakem nezdravé společnosti, tady byly vždy. Rozdíl je v tom, že se později společensky a nábožensky určilo, co je tabu a co nikoliv. Není to tak, že by se nyní vyrojilo tisíce gayů a leseb apod. Byli tady vždy, jen se dříve nemohli tolik otevřít. Nebyla zde taková svoboda, aby se mohli naplno projevit. Postupem času se některé věci potlačovaly, protože se například nehodily do křesťanských hodnot. Nyní se to opět dere na povrch.
