Feminismus zašel příliš daleko, ohrožuje naše mužství a náš úspěch, myslí si generace dospívajících mužů
Není feminismus jako feminismus
Že na feminismus lze nahlížet z mnoha různých perspektiv, je snad všem jasné. V úvodu ale raději jasně řekněme, že feminismem míníme skutečně aktuální boj žen za rovné příležitosti a osobní svobodu navazující na předcházející vlny, kdy se ženy domáhaly práv volebních a také zákonných a sociálních. I napříč feministickými proudy jsou totiž ty, které jsou umírněné, ale i ty, které jsou radikální – a např. požadavek na to, aby James Bond byl v rámci politické korektnosti v nových snímcích ztvárněn ženou, nejenže přilévá jen zbytečný olej do ohně mezi znesvářenými tábory feministek, ale stává se i snadnou zbraní v ruce těch, kdo feminismu nefandí (a situace je vlastně velmi podobná i v LGBTQ „komunitě“).
Nutno také říct, že samotný feminismu byl (a je) přínosem pro obě pohlaví. Zatímco během dob války ženy práci mužů zastat musely, po jejím skončení již zůstaly zapojené do pracovního trhu – v podstatě tak došlo k dlouhodobé podpoře ekonomiky. Přesto (nebo možná právě proto, že od těchto události uplynulo už příliš mnoho času) si ale mladí muži myslí, že jsou feminismem ohrožováni, stejně jako jejich štěstí a úspěch.
Přes antifeminismus ke krajní pravici?
Jak jasně ukazuje průzkum realizovaný ve Velké Británii mezi více jak dvěma tisícovkami mladých mužů ve věku 16-24 let, každý pátý zaujímá vůči feministkám negativní postoj. A 16 % dotazovaných dokonce uvedlo, že feminismus by v roce 2020 vůbec neměl dostávat prostor. Téměř čtvrtina mužů tzv. generace Z navíc uvedla, že v současné společnosti není nebezpečnější být ženou než mužem. Kde se ale v dospívající generaci mužů bere tolik antifeministické naladění? Průzkum mj. také poukazuje na to, že mladí muži mají stále častěji pocit, že ekonomicky zaostávají za svými ženskými protějšky – jako by tedy ženy tím, že „srovnávají“ svou pozici ve společnosti, nabourávaly i tradiční model patriarchátu, který se zjevně pod kůži vrývá i těm nejmladším generacím. Muži pak najednou nevědí, co si se sebou samými počít. Podle organizace HOPE not Hate (Naděje, ne nenávist) lze tyto postoje dokonce do jisté míry spojovat s krajně pravicovou ideologií – „práva mužů a antifeminismus se stále více stávají únikovou cestou ke krajní pravici, která apeluje na mladé muže, kteří se v dobách měnících se sociálních norem cítí oslabeni,“ uvádí přímo.
I když by třeba někdo mohl namítat, že data shromážděná od dvou tisíc mladých mužů není možné považovat za zcela reprezentativní vzorek, výše popsaná zjištění v podstatě odpovídají i předchozím výzkumům na podobné téma. Charitativní organizace Fawcett Society tak již dříve poukázala na fakt, že ve společnosti přibývá množství mladých mužů, kteří se cítí být feminismem ohroženi. Kromě toho ale studie ukázala, že právě mladí muži mohou být ve srovnáním starší generaci myšlenkou feminismu více osloveni (a mohou se tak s větší pravděpodobností stát „feministy“).
Na druhou stranu se ale mohou zdát být akceptovatelná některá vyjádřená stanoviska mladých mužů, kteří jednoduše mají problém právě s některými radikálnějšími proudy feminismu (pokud tedy přistoupíme na to, že existují feminismy odlišné). „Feministická politika je dobře míněná, ale může být zneužita a zajít až moc daleko,“ uvedl tak jeden z dotazovaných, který byl kvůli nakonec neprokázanému sexuálnímu obtěžování vyhozen ze zaměstnání. „Obvinění se v dnešní době stává novou vinou,“ shrnul také. K hnutí MeToo, kterému se v posledních letech dostává obrovské pozornosti a ačkoliv nepochybně prolomilo určité společenské tabu, v některých případech se zvrtlo až ve skutečně extrémní případy, se odkazoval i další z dotazovaných mužů, podle nějž se i „neškodné věci mohou vykládat velmi spatně.“ Dodal pak také, že v této atmosféře je těžší být mužem než ženou.
Našli se ale i tací, kteří se s myšlenkami feminismu ztotožnili. „Feminismus je o rovnosti. Já nic neztratím, pokud ostatní lidé po celém světě získají postvení a status, který já sám považuji za samozřejmý. Ve skutečnosti naopak hodně získávám,“ vyjádřil tak druhý úhel pohledu další z dotazovaných mužů s tím, že musel některé své přátele o tom, že politická korektnost se drží většinou v mezích, dlouze přesvědčovat.
Win-Win
Nejen v marketingu se pro situace, z nichž benefitují obě zapojené strany, užívá označení win-win (tzn. oboustranné vítězství). A přesně tento model by bylo možné užít i pro náhled na feminismus v praxi. Ať už se mladým mužům některé myšlenky feminismu líbí, nebo ne, celosvětová data mluví jasně – i muži mají z nastolování genderové rovnosti nesporné výhody. Rovnost pohlaví totiž ve skutečnosti zlepšuje i životy mužů – např. Světová zdravotnická organizace WHO poukazuje na svá zjištění plynoucí z analýzy obyvatel 41 evropských zemí, jež jasně dokazují, že tam, kde byla větší nerovnost mezi pohlavími, byla zaznamenatelná také horší kvalita zdraví mužů. Nemluvě o tom, že dle dalších průzkumů kvality života jsou muži v obecné rovině spokojenější, čím více rovných práv ženy dosahují.
Podtrženo-sečteno, rovnost by neměla být důvodem k dalším společenským rozbrojům, stejně tak by se ale muži měli vypořádat s tím, že „být mužem“ neznamená, že se celý svět točí kolem nich (a pokud se toto privilegium dostane i jiným, není to důvod k tomu je nenávidět nebo pochybovat o vlastní identitě). Na druhou stranu, v některých případech mají i ženy pověstné „máslo na hlavě“. A tak se nakonec kruhem dostáváme k prosté akceptaci a úctě k druhým, bez ohledu na pohlaví…
