Ivo Růžička (19) alias drag queen Dima Arrest: “Když ve škole zjistili, že dělám drag, mysleli si, že se prodávám za peníze”
Kdy jsi s dragem začal?
Začínal jsem v patnácti letech, kdy jsem se doma v pokoji začal malovat make-upem z AliExpressu. (smích) Od té doby jsem to rok a půl dělal doma v pokoji, maloval jsem se, zkoušel jsem jakoby vystupovat a sledoval jsem RuPaul’s Drag Race. V sedmnácti jsem se pomalu začal plížit do klubů, do kterých se mi vždy nějak podařilo dostat, a v 18 letech, když už jsem do klubů mohl legálně, jsem začal vystupovat.
Je však pravda, že první vystoupení jsem měl už v 17 letech. V tu dobu mi drag doslova změnil život. Ze sociálních sítí jsem se přesunul do reality. Dříve jsem totiž dělal trapná videa na YouTube, ale jakmile jsem začal vystupovat, stal se z toho reálný život. Takže když budu počítat i „domácí drag“, už se tomu věnuji třetím rokem.
Jako drag queen vypadá velmi dobřeFoto: Archiv Ivo Růžička
Jak jsi došel ke jménu Dima Arrest?
Dima pochází z anglické fráze „on a dime“, což ve volném překladu znamená „levně“. Teď už je to sice lepší, ale dříve jsme na tom byli finančně s rodinou hodně špatně a tím, že jsem si kupoval hodně levný make-up z AliExpressu apod., zvolil jsem tohle jméno.
A Arrest, to je opět spojeno s mou rodinou, protože když jsem byl malý, tak někoho z naší rodiny zatkli, nechtěl bych však říkat koho. Fakt, že tento člověk z mého života najednou zmizel, mě inspiroval k dragu – začal jsem jeho prostřednictvím utíkat z reality. Bylo to krušné období.
Takže sis vyloženě chtěl vybudovat jakési alter ego, se kterým bys mohl úplně zapomenout na to, co se ve tvém životě dělo?
To platí dodnes. Vždy, když mám vystoupení, zapomenu úplně na všechno a žiju jen pro ten moment. Drag mi velmi pomáhá uniknout od všech problémů. Sice se pak odlíčím, jdu domů a problémy jsou zpět, ale alespoň nějaký moment žiju jako někdo jiný a je to super.
Stále hovoříš o nějakém problému, můžeme čtenářům prozradit, o co se jedná?
Na úvod musím říct, že nyní je to už daleko lepší. Když jsem byl menší, staly se v rodině různé nešťastné události. Nějakou dobu jsme s mamkou bydleli na ubytovně, neměli jsme peníze. Dá se říct, že dětství jsem doslova neměl. Dnes je to lepší hlavně díky tomu, že už si život tak nějak buduji sám.
Problém spočívá v tom, že moje maminka je psychicky nemocná. Má bipolární poruchu, takže je občas těžké s ní být, ale bydlím s ní a snažím se jí pomoct. Mnohdy je to však neúnosné. Ne v tom smyslu, že bych s ní nechtěl žít, ale občas ji vidím, jak je jí špatně a trápí mě to.
V jednu dobu měla dokonce problém i se sebepoškozováním. Naštěstí se jí včas dostala pomoc. Takže už to nedělá, bere léky a je víceméně v pohodě. Ale pravidelně trpí depresemi a manickými stavy. Někdy dva dny leží v posteli a jindy zase přijdu domů a vymalovává kuchyň. Má zkrátka obrovské výkyvy nálad.
To pro tebe musí být opravdu těžké…
Díky dragu mohu těmto věcem vždy na chvíli utéct. Když jsem doma, tak jdu do školy, pak do práce, z práce domů a je to pořád to samé dokola. Když mám vystoupení, cítím se tak nějak speciálně. Lidé na mě koukají, fandí mi a je to nabíjející.
Ačkoliv se dá říct, že už jsem se s tím smířil, občas mě to samozřejmě položí.
Žiješ pouze s mámou?
Ano, jelikož jsou rodiče rozvedení. K tátovi samozřejmě chodím na návštěvu atd. Ale s mámou musí pořád někdo být. Sama by to nezvládla.
Jak to vidíš do budoucna?
Máma mi sama říkala, že počítá s tím, že se odstěhuji. Ví, že s ní nebudu bydlet donekonečna, ale dobré je, že i když jsou rodiče rozvedení. Mají spolu dobré vztahy. Táta mámě pomáhá nejen po stránce psychické, ale i finančně.
Nicméně já bych chtěl do Prahy, kde je centrum všeho dění okolo dragu. Naštěstí Praha není tak daleko, takže bych za mámou dojížděl a podporoval ji i finančně. Je v invalidním důchodu, takže bych jí posílal peníze a podporoval i touto cestou. Hlavně mám i sourozence, kteří bydlí v Mariánských Lázních, takže sama určitě nezůstane.
Povídáš, že bys chtěl z Mariánských Lázní do Prahy. Jak to zvládáš nyní? Studium a show v Praze?
Většinou vystupuji v pražském baru Friends, kde jsem dvě středy v měsíci. Cestování z Mariánských Lázní je trochu komplikované, ale jsem ještě na střední, takže to jinak nejde.
A jak to takto v týdnu dokážeš skloubit se školou?
Jednou až dvakrát do měsíce mám možnost se omluvit. Učitelka ví, že se věnuji dragu, takže mě omluví. Ale když máme další den nějaký test, tak prostě celý večer nepiju a pak ve tři ráno jedu domů, jdu na hodinu spát a pak do školy.
Zdroj: Giphy
Učitelé to vědí? Jak na tvůj koníček reagovali? A co rodiče?
Mamka to tak nějak pochopila díky tomu, že jsem si stále objednával make-up. Nijak moc to neřešila. Řekla, ať se raději maluji, hlavně, že jsem hodný. (smích) Táta si začal všímat, že mi chybí peníze, že za něco pořád utrácím a myslel si, že beru drogy, takže si se mnou jednou promluvil a ptal se, jak to mám. Tak jsem vše uvedl na pravou míru. Tím pádem se mu ulevilo, make-up byl oproti drogám příjemnějším překvapením.
Kamarádům jsem to řekl ihned. Ti byli v pohodě. Když to zjistili ve škole, někteří lidé se mi smáli, ale neproběhla žádná drastická šikana. Pár učitelů mělo nějaké komentáře, ale nic, co by mě trápilo. Byli sice trochu v šoku, ale nakonec i třídní se s tím smířila a když jí řeknu, že mám show, bere to a omluví mě.
Musel jsi jim nějak vysvětlovat, co drag vůbec znamená?
Je pravda, že to moc neznali. Když viděli nějaké odvážnější vystoupení, mysleli si, že se převlékám jako holka a pracuji jako prostitutka. Když jsem jim však vysvětlil, co to obnáší a že je to show, tak bylo ok. Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by mě za to někdo extrémně soudil, tedy alespoň od lidí, které znám. Když třeba jedu na show metrem, tak lidi koukají, ale vidí můj kufr a myslím, že jim je jasné, že jedu na nějaké vystoupení. Teď už naštěstí nemusím nic vysvětlovat.
Říkal jsi, že na tom rodina nebyla zrovna finančně nejlépe, jak náročné pro tebe bylo finančně unést vše, co je k dragu potřeba?
Díky tomu, že jsem měl a stále mám brigádu, tak jsem vše platil z toho. Dělám číšníka, takže dýška, která jsem každý den dostal, jsem používal jako kapesné a výplatu jsem dával z 90 procent do dragu. Tak je to i dosud. Abych si vydělal třeba na paruku, musím pracovat dva dny po 14 hodin. Ale už jsem si na to nějak zvyknul. (smích) Je to finančně hodně náročný koníček.
A co vystoupení? Ta ti nevydělají?
Takhle to mají jen některé prosazené travesti umělkyně, které už to dělají několik let. Já mám vystoupení třeba jen třikrát do měsíce, tím se opravdu neuživím. Takže je to náročné a pořád je to tak, že do dragu víc dávám, než si tím vydělám. Často k tomu dělám show i dobrovolně, různé charitativní akce apod. Peníze, které za show vydělám, dám stejně do jídla a dopravy. Takže to víceméně dělám zadarmo. Ale nevadí mi to, třeba se to časem někam pohne. Rád bych se tím někdy živil, ale zatím jsem spokojený takhle.
Myslíš, že je možné se dragem v Česku živit?
Myslím, že určitě ano, i když ne teď momentálně. Jen pár lidem se povede, že se tím opravdu živí. Třeba Cookie Cunty, což je drag queen z Paříže, která s námi v Praze už dvakrát vystupovala, se tím živí. Má třeba pět vystoupení v týdnu. Mluvili jsme o tom spolu, ale je pravda, že Francie je v tomto trochu dál než Česko, ale za pár let by to mohlo být na skoro stejné úrovni.
Je pravda, že Češi si pomalu a jistě k tomuto stylu hledají cestu… Ty by ses chtěl jako drag queen specializovat na co? Někdo dělá show, někdo stand up komedii, někdo modeling…
Já bych chtěl mít taneční show a zároveň bych si chtěl nějak vybudovat sociální sítě a tvořit různá videa. Nejvíc na dragu mě baví tanec a hudba, komedii bych asi úplně nezvládl, sice moderuji, to ano, ale není to tak, že by se lidé úplně trhali smíchy. Modeling asi taky ne, protože mám ještě hodně na čem pracovat. Hlavně tedy tanec a sociální sítě.
Zdroj: Giphy
Kde se pro svá vystoupení nejvíc inspiruješ?
U popových zpěvaček jako Ariana Grande, Katy Perry, Billie Eilish a Dua Lipa. Nemohu říct, že bych čerpal inspiraci například z RuPaul‘s Drag Race, protože tam je každá drag queen jiná a každá za sebe, proto se spíše soustředím na známé hvězdy. Když dělám nějakou píseň, snažím se, aby měla podobnou energii jako originál. Snažím se podle toho i oblékat.
A co make-up?
Ten vždy vyplyne z aktuální nálady. Když se maluji jen tak doma, tak je to depresivní. (smích) Ne, to si dělám legraci. Musím však říct, že i malování je pro mě vždy obrovská terapie. Obecně se doporučuje, že když někdo trpí depresemi, měl by se věnovat umění. Já tedy přímo depresemi netrpím, ale také mi to pomáhá.
Uvažoval jsi někdy nad tím, že bys umění studoval?
Když jsem se hlásil na střední, tak jsem si dával přihlášku i na hereckou konzervatoř, ale přihlásilo se asi 600 lidí a oni brali jen 12, tak jsem to vzdal a na přijímací zkoušky jsem nešel. Je pravda, že toho dnes lituji. Ale upřímně vlastně ani nevím, zda bych na to měl. Škoda, že není škola přímo na drag. (smích) Tu bych hned vyzkoušel.
Je pravda, že spousta známých a dobrých umělců školu ani nepotřebovala…
Uvidíme, třeba to ještě vyzkouším. Ale říkám si, že když už bych studoval vysokou, dragu se mohu věnovat i bez vzdělání. Proto bych si raději vybral nějaký obor, který bude jistý. Mám známé, kteří vystudovali umění a sice vydělávají, ale je to docela nejistý obor, ne vždy mají umělci stálý příjem. Raději bych měl ze začátku nějakou stálou práci, která bude vydělávat a umění bych se věnoval dobrovolně. Chci být finančně stabilní.
Plyne tvůj strach třeba i z toho, co jsi zažil v dětství? Je pravda, že to může být výhoda, protože někdo má odmalička vše a pak skončí špatně, protože není opatrný a ničeho si neváží… Ty jsi od života dostal trochu jinou školu…
Vše, co se stalo, ze mě určitě udělalo lepšího člověka. Sice mi v tu dobu bylo asi 11 let, ale předtím to bylo tak, že jsme měli docela dost peněz a byl jsem dost rozmazlený. Byl jsem zlý na děti ve škole, neměl jsem moc kamarádů. Poté se vše úplně změnilo. Najednou jsem byl až moc hodný a stydlivý a když se vše vrátilo do nějakého „normálu“, tak jsem našel jakýsi balanc. Už to není ani jeden extrém. I když to bylo krušné, beru to jako dobrou věc. Snažím se na vše dívat pozitivně a rozhodně jsem nyní silnější.
Začal jsem si také více vážit věcí a vím, že se nikdy nechci dostat do tak špatné finanční situace, v jaké jsme byli. Proto chci mít vystudovaného něco, co by fakt mohlo vydělat a dát mi finanční stabilitu. A pokud to někdy vyjde, stane se ze mě umělec na plný úvazek.
Všechno zlé je pro něco dobré…
Přesně tak. Zažil jsem časy, kdy jsme měli peníze a ze dne na den se vše podělalo a najednou jsme byli rádi, že máme vůbec střechu nad hlavou. Dva roky jsme bydleli v garsonce na ubytovně. Takže vím, jak rychle se to může zvrtnout, proto si dávám na finance pozor.
Co říkáš na českou drag scénu?
Je zatím malá, není nás moc. Tím spíše mě mrzí, že jsou tady nějaké rozepře. Mně se to díky bohu moc netýká, ale jsou tady jakési spory mezi dvěma hlavními uskupeními – House of Garbage a House of Kova. Dříve fungovala dohromady, poté se každý vydal svou cestou. Každý máme trochu jiný styl vystupování. Drag queens z House of Garbage jsou hodně otevřené. Nebojí se svléct a ukázat nějaké věci, které někomu mohou přijít za hranou. Někdo to naopak miluje. Dokážou zkrátka šokovat. My se naopak hodně soustředíme na pop scénu. Ale přijde mi, že obojí je fajn a já proti nim nic nemám. Nic mi neudělali. Jen mě štvě, že jsme až tak rozdělení.
Takže by dle tebe měla scéna držet při sobě, když je tak malá a mělo by se vše rozvíjet společně?
Přesně tak. Nemohu říct, že jsme úplně nepřátelé, to ne, ale jsme rozdělení. To mě mrzí. Myslím, že by se to časem dalo spojit a doufám v to. Je nás málo, tím víc bychom měli držet pohromadě, ne si házet klacky pod nohy. Mně osobně nikdy žádná drag queen z druhé skupiny nic neudělala, ale přijde mi, že se navzájem tolerujeme, toť vše. Jen tolerance. Není to úplně podpora.
Jak dlouho myslíš, že dragu potrvá dostat se na úroveň ostatních kulturních akcí? Teď to myslím tak, že bude typické jít na drag stejně jako na koncert známého českého umělce…
To nevím, ale doufám, že co nejdříve. Dnes už to lidé hodně poznávají i díky RuPaul‘s Drag Race. Dříve vůbec nevěděli, co to drag je. Je to zkrátka modernější západní styl travesti, tak mi to přijde. Za pár let by to mohlo být běžné. Teď je pokrok hodně velký, plánujeme například drag brunch, což je odpolední vystoupení, která probíhají zatím jen v Americe. Třeba to k dragu přinese zase spoustu nových fanoušků.
