„Sebepartnerství“: ke štěstí a spokojenosti není třeba protějšek. Vztahem se sebou se lidé vyrovnávají s tlakem společnosti
Bez ohledu na pokrok a emancipaci, většina lifestylových magazínů se obvykle zaměřuje na to, jak partnera/ku získat, udržet si jej/ji a příp. co společně podnikat. Společnost tak jednoduše pracuje s tím, že život ve vztahu je normou. Stále více lidí se ale zbavuje zakořeněných stigmat a odmítá představu, že jedinou cestou ke štěstí je pravá partnerská láska. A je pravda, že nátlak společnosti především na ženy, aby měly do určitého věku manžela a děti, může být skutečně nesnesitelný (což mj. před nedávnem poznamenala i herečka Emma Watson, která je také propagátorkou samostatného štěstí). „Mohlo by se zdát, že vzít sám sebe do kina nebo na večeři je divné, ale ve skutečnosti je to opravdu skvělé,“ konstatuje Abi Jackson, ta se pro podobné aktivity nezdráhá ani užít sousloví „vzít se na rande“.
I když se jedná o trend, v němž jsou vůdčími osobnostmi ženy, sami se sebou mohou být samozřejmě spokojeni i muži. Podle Paula Dolana, behaviorálního vědce z London School od Economics, totiž tradiční měřítka dospělosti – manželství a rodičovství – ne vždy znamenají skutečně zvýšený pocit štěstí v životě člověka (a to bez ohledu na pohlaví). Ba naopak – ženy, které zůstanou svobodné a bezdětné, ve skutečnosti žijí déle, spokojeněji a zdravěji.
Jak navíc naznačuje výpověď jednoho z mužů, který se rozhodl naučit být spokojen sám se sebou, nátlak jeho okolí na to, aby si našel protějšek, byl tak silný, že dokonce kvůli tomu začal užívat seznamovací aplikace a snažil se jejich prostřednictvím najít partnerku. „Nakonec jsem z toho byl naprosto vyčerpaný a nešťastný,“ popsal. A tak nakonec dospěl ke zjištění, že je spokojenější sám, než když se za každou cenu snaží hledat lásku na každém kroku. „Smazal jsem všechny seznamovací aplikace a rozhodl se vrátit k radosti ze svého vlastního samostatného života,“ shrnuje. I když tedy na muže obvykle jejich blízcí takový nátlak jako na ženy nevyvíjí, i oni jej mohou reálně pociťovat.
Podle odborníků tak právě koncepty jako „sebepartnerství“ (partnerství se sebou samým) či dokonce tzv. sologamie (o tomto modelu média informovala v souvislosti se sňatkem, který britská digitální konzultantka Sophie Tanner uzavřela sama se sebou) pomáhají lidem vyrovnat se s tradičními stereotypy, díky čemuž nakonec celkově ve společnosti roste i inkluzivita. A jak doplňuje autorka knihy, jež se zabývá problematikou samostatného života žen, Kate Bolick, je důležité ukázat tuto realitu všem, aby bylo možné vidět single lidi z nové perspektivy...
