Fascinující psychologické efekty, které zásadně ovlivňují chování lidí: Nocebo, pratfall či Google efekt

Pokud vás někdo najde po dřívějším návratu ze služební cesty ve své ložnici, kterak tam v době jeho nepřítomnosti utěšujete jeho separační úzkostí zkoušenou manželku, nebo pokud do někoho neurvale vrazíte v MHD, bude to mít dobře předvídatelný psychologický efekt. Danou osobu nakrknete a lišit se to bude pouze mírou naštvání. Nicméně jsou i psychologické efekty, které tak průzračně jasné nejsou a přesto velmi zásadním způsobem ovlivňují chování a prožívání lidí.

Netrapte se tolik chybami, lidé vám po nich občas dokonce více fandí

Trapte se chybami a kiksy v podstatě jen tehdy, pokud jste jimi někomu ublížili. I tak se zaměřte spíše na nápravu, než abyste absolvovali nějaké intenzivní sebemrskačské kempy. Vaše chyby totiž ve skutečnosti nejsou pro druhé ani pro vás tragédií a vlastně vám ve finále mohou i pomoci.

Teď nemáme úplně na mysli ustálené slovní spojení „chybami se člověk učí“, podle kterého jsme už všichni naučení až na půdu, ale dva zajímavé psychologické fenomény, které se k chybám, zakopnutím a trapnostem vážou.

Díky prvnímu z nich se můžete za určitých okolností díky chybě nebo trapasu ostatním jevit dokonce atraktivnější a sympatičtější. Bude tomu tak ale jen tehdy, pokud jste jinak všeobecně vnímaní jako schopní a kompetentní. Pak vás totiž daná chyba či trapas v očích ostatních učiní lidštějšími a sympatičtějšími. Ale pokud už vás před tím vnímali jako troubu, který nepozná jablko od hrušky, ale každopádně se obojím dokáže zranit, bude jakákoli další chyba jen důkazem pro posílení tohoto vašeho obrazu.

Více v Galerii

Celému tomuto mechanismu se říká pratfall efekt. Název pochází z angličtiny a odkazuje doslova k padnutí na zadek. Popsal jej již v šedesátých letech minulého století při svých studiích americký psycholog Elliot Aronson.

Ne, nejste středem vesmíru

Druhý z efektů se pak naopak týká toho, jak vlastní kiksy prožíváme a vnímáme my sami. Říká se mu spotlight efekt, což můžeme přeložit různě, třeba jako efekt reflektorů nebo jevištního osvětlení. Ten odkazuje ke chvíli, kdy jediným osvětleným místem na jevišti či pódiu je místo, kde stojí herec, řečník či zpěvák. Toto osvětlení logicky upoutává plnou pozornost publika k tomuto místu a tedy k danému aktérovi.

A takto přesně vnímáme své vlastní chyby a trapasy. Máme pocit, že si daného nezdaru nebo trapasu všichni všimli a hrozně jej řeší. Každý smích pak připisujeme tomu, že se lidé smějí nám, byť oni si třeba našeho kiksu ani nevšimli a baví se o něčem zcela jiném. Jinými slovy si myslíme, že naše trapasy a chyby jsou sledovány a řešeny daleko více, než je tomu ve skutečnosti.

Berme chyby s humorem a náš život bude lepší

Efekt reflektorů byl poprvé obsáhleji popsán v časopise Současné směry v psychologické vědě v roce 1999 Thomasem Gilovichem a Kennethem Savitskym. Vysvětlením tohoto efektu je, že zapomínáme, že pro sebe sami jsme sice centrem světa, ale pro ostatní jím samozřejmě nejsme a naše nedostatky pro ně nejsou tak stěžejní jako pro nás samé.

Existují i ​​další efekty, které na tento jev navazují. Jedním z nich je tzv. Hawthorneův efekt nazývaný také efekt pozorovatele, který popisuje stav, kdy člověk inklinuje ke změně svého chování, když ho někdo pozoruje, a chová se jinak, než by se choval, kdyby byl sám. Nejde ale jen o banální věci, jako je drbání se na různých partiích těla a zaujaté nakládání s šušněmi z nosu, které si na veřejnosti necháváme spíše od cesty. Bylo totiž zjištěno, že lidé, pokud jsou někým pozorováni, plní lépe jednoduché úkoly. Pokud jsou pozorování při řešení složitějších věcí, naopak to jejich výkon spíše zhoršuje. Říká se tomu také sociální facilitace.

Bude to tak, jak věříš, že to bude

Samozřejmě to platí jen v určité míře. Když budete věřit, že vám narostou křídla, asi si minimálně dost počkáte. Nicméně v psychologii člověka opravdu platí, že některá silná přesvědčení se mají tendenci naplňovat. Toho budiž důkazem třeba všeobecně známý placebo efekt, který odkazuje na to, že se člověku po nějakém léku může udělat lépe i pouze z toho důvodu, že věří, že mu po něm lépe bude, a nejde vlastně o účinek nějaké látky v tabletě či jiném přípravku obsažené. Subjektivně pak třeba pacientovi uleví tabletka s vitaminem C, pokud o dané tabletě lékař prohlásí, že je to silný prášek na bolest.

Existuje bohužel i protiklad placebo efektu, kterému se říká nocebo efekt. Tady naopak člověk neustále uvažuje o svém stavu a očekává jeho zhoršení, až k němu pak opravdu dojde. Typickým příkladem je opět vnímání stupně bolesti. Tedy vždycky platí, že je lepší být sice připraven, že stát se může cokoli, ale netrápit se tragickými scénáři a spíše si říkat, že to přece může být i lepší. Protože tím alespoň rozhodně nemůžete ničemu uškodit.

Obecně pak sebenaplňující se předpovědi jsou označovány jako Pygmalion efekt u pozitivních očekávání a Golemův efekt u předpokladů negativních. Například se ukázalo, že když od člověka ostatní více očekávali, dosáhl opravdu lepších výsledků. Je tomu tak zřejmě zejména proto, že se daný člověk kvůli očekáváním prostě více snažil a dal do svého úkolu opravdu maximum.

Když jsou telefony chytřejší než lidi

Poslední z fenoménů, o kterých si dnes řekneme, je spojen s moderními technologiemi. Říká se mu Google efekt nebo také digitální amnézie. Jedná se o tendenci lidí zapomínat věci, neboť je lze snadno vyhledat na internetu pomocí vyhledávačů, jako je Google.

První studie tohoto efektu potvrzují, že lidé v současné době mají opravdu tendenci méně si pamatovat detaily, o kterých předpokládají, že je budou v případě potřeby schopni snadno dohledat online.

Inu, snad se to nerozšíří na většinu informací a jednoho dne si do životopisů nebudeme psát už pouze jedinou větu: Umím vyhledávat na Googlu.