Máte raději psy, nebo kočky? Studie zkoumaly, co to o vás vypovídá. A udělá z vás kočka gaye?
„Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy.“ Myslím, že to je francouzský spisovatel Romain Rolland, komu je připisován tento výrok, se kterým se s přibývajícími lety a zkušenostmi dokáže ztotožnit čím dál více lidí. Zvířata nemluví, milují vás bez ohledu na to, jestli jste úspěšný a jestli vám řídnou vlasy a přibývají vrásky. Taky když si domu pořídíte psa nebo kočku, neznamená to nutně, že budete po zbytek života v kontaktu s jeho matkou, která vám v nečekaných chvílích bude jezdit domů dělat hodnoticí razie.
Zvířata jsou také svým způsobem v přístupu k životu moudřejší než lidé, neboť opravdu niterně vědí, že nejdůležitější v životě jsou láska, hry a dobrodružství, příroda, pohodlí a jídlo a nic moc jiného je doopravdy nezajímá. Ano, říkám to přesto, že jsem za život viděla neskutečně mnoho psů a koček, jak si lížou ohanbí, konzumují fekálie a vlastní srst, honí si ocas a stelou si pod sebou deku, aby po mnoha minutách snažení deka skončila vlastně zcela mimo jejich lůžko, a ještě jsou s výsledkem svého počínání dokonale spokojeni.
Psomilci vs. kočkomilci
Většina z nás milovníků zvířat má více či méně ráda všechna zvířata. I když tedy od té doby, co jsem viděla hada zkonzumovat celého králíčka, dost ochably mé vztahy s hady, které ani předtím nebyly nic moc. Ale pokud ti roztomilí němí chlupáči zrovna neskutečně brutálním způsobem nepožírají jiné roztomilé chlupáče, máme je rádi všechny.
Přesto se milovníci zvířat v ústní tradici dělí na kočičí a psí lidi. Tím míním, že kdybychom si museli vybrat, máme většinou přece jen o něco blíže ke psům, nebo naopak ke kočkám. Lidová tradice také praví, že to o nás leccos vypovídá.
Třeba se traduje, že ti, kdo mají raději věci pod kontrolou a oceňují hlavně loajalitu a věrnost, mají raději psi. A ti, kdo naopak nemají tendenci druhé svazovat a nejvíc si cení nezávislosti sebe i partnera, mají zase raději kočky. Tuto teorii poněkud nabouráváme ovšem už i my, milovníci a hrdí majitelé jezevčíků. Protože s jezevčíkem nemáte pod kontrolou ve svém životě naprosto nic. Majitelé jezevčíků se třeba potkají jen tehdy, když to chtějí jejich jezevčíci, protože kam se na procházce půjde, určuje samozřejmě jezevčík. Pokud byste chtěli uplatnit svou svobodnou vůli, pak jezevčík uplatní svou váhu a gravitaci, tedy nepůjde o procházku, ale spíše o tažení, vlečení a následně o vaši kapitulaci či jezevčíkovu dekapitaci.
Co zjistily studie?
Přejděme ale od traumat majitelů jezevčíků k tomu, co nám říká k tématu věda. Prvním z poznatků je, že prý milovníci psů jsou více extrovertní. Studie realizovaná Samuelem D. Goslingem a jeho kolektivem zkoumala osobnostní rysy lidí, kteří sami sebe prohlašovali buď za psí, nebo naopak spíše kočičí lidi.
Autoři studie dospěli k závěru, že milovníci psů jsou extrovertní a v daleko menší míře neurotičtí, než je tomu u milovníků koček. Ostatně psa musíte venčit, u čehož vycházíte (zejména žijete-li ve městě) více méně mezi lidi. I psa je totiž třeba socializovat. S kočkou se naproti tomu teoreticky můžete zavřít doma a vycházet jen po setmění do večerky pro potraviny.
Na druhou stranu ale ze studie také vyplynulo, že přívrženci koček jsou zase více otevření novým zkušenostem.
Milovníci psů jsou prý extrovertiPsí a kočičí lidé a jejich IQ
Studie Denise Guastello realizovaná na vzorku šesti set vysokoškolských studentů pak zase zjistila, že milovníci koček dosáhli v souhrnu lepších výsledků v testech IQ. I zde se však potvrdilo, že milovnicí psů lépe vycházejí s lidmi, jsou akčnější a také o něco živelnější. Naproti tomu přátelé koček byli citlivější a také méně konformní, což může souviset právě s láskou k pověstné nekonformnosti a nezávislosti koček.
Zajímavé také bylo, že na otázku motivace k pořízení zvířete odpovídali milovníci koček a psů rozdílně. Osmatřicet procent majitelů psů uvedlo, že důvodem k jeho pořízení byla touha mít společnost, čtyřicet pět procent milovníků koček vyloženě jako důvod uvádělo spíše přímo touhu po projevech náklonnosti.
Dominantní lidé mají prý raději psy
Další studie ukazují, že lidé prostě a jednoduše inklinují ke zvířatům, která se více hodí k jejich povaze. Beatrice Alba a Nick Haslam tak přišli s hypotézou, že dominantní lidé preferují zvířata, která k nim budou spíše submisivní, loajální a poslušná, čemuž většinou vyhoví psi snáze než kočky. Jejich výzkumy ohledně sociální dominance jim tyto závěry následně potvrdily.
Milovníci psů měli totiž dle výsledků opravdu vyšší orientaci na sociální dominanci a lépe obstávali v konkurenci jiných lidí. Neukázalo se ale, že by na to konto byli nějak více narcistní než kočičí příznivci.
Kočky mají eufemicky řečeno vlastní hlavuA zase ten gender… Udělá z vás kočka v očích ostatních gaye?
Příspěvek ze zcela jiného úhlu pohledu na toto téma pak napsala socioložka Lisa Wade, která to vidí tak, že celá šaráda s kočičími a psími lidmi je vlastně tak trochu skrytá debata o genderových stereotypech.
„Ostatně nestereotypizujeme ženy, coby kočičí lidi, a muže coby milovníky psů? A nemyslíme si snad, že muži, kteří milují a chovají kočky, jsou trochu zženštilí, nebo minimálně roztomilí… nebo možná dokonce gayové? A nemáme holky se psy za tak trochu drsnější a trochu klučičí? Celá ta dichotomie je spojená s otázkami genderu,“ popisuje svoji teorii.
Dodává k této trochu zvláštní teorii ovšem celkem zajímavý postřeh o tom, že jistou karikaturou nevydařeného života je bláznivá starší žena obklopená deseti a více kočkami. Zatímco prakticky nikdo se nebojí, že by se stal bláznivým člověkem obklopeným psy.
Každopádně uvedené postřehy vlastně neznamenají nic moc směrodatného, každý člověk je prostě trochu jiný a že má rád psy o něm vypovídá nutně vlastně jen to, že má rád psy. Co ale pravdou je, je to, že milovníci psů a milovníci koček spolu stále ze všech rozdílných skupin pořád vycházejí zdaleka nejlépe, protože je spojuje láska k jiným živým tvorům, nežli jsou jen oni sami. Do jejich života vnášejí zvířata kromě občasných starostí také spoustu humoru a lásky. Za to jim díky. Ať už jsou to psi, kočky, želvy, papoušci, prasátka nebo - pro mě za mě - třeba vakomyši.