Tajemství lidské přitažlivosti: nejatraktivnějším člověkem je ten, kdo vypadá jako žena, ale chová se jako muž

Z hlediska evolučního jsou karty jasně rozdané – v rámci zkoumání přitažlivost se zohledňuje zejména to, nakolik bude člověk evolučně adaptivní, resp. zda předá své geny dál. Logicky homosexualita je v tomto případě poněkud problém. Naopak v rámci výzkumu Dr. Davida Busse, který se zaměřil na nový druh sexuality – tedy většinovou heterosexualitu – pak byly zohledněny výhradně mužské prožitky ve 21. století a faktem je, že Bussova práce bude pravděpodobně za pár let zcela zbytečná. Podtrženo – sečteno, to, zda je přitažlivost ryze fyzická, nebo emocionální a tkví-li její podstata v reprodukci, nebo něčem jiném, je stále velkou neznámou.

Způsoby, jakými byla v minulosti zjišťována sexuální přitažlivost, pak v mnoha směrech variovaly zjišťování konkrétních podnětů, které vedly k lidskému vzrušení. Figuranti zapojení do specifických studií tak nezřídka sledovali pornografické materiály a např. dle toho, zda muži dosáhli erekce při sledování hetero či gay porna, byla definována také jejich sexuální orientace. Obdobný princip byl pak aplikován i na ženy, kdy za onen klíčový moment vzrušení byla považována chvíle, kdy došlo ke zvlhčení vaginy. Problémem však je, že k tomu dochází např. i během znásilnění, jelikož se jedná de facto o mechanismus obranný – proti bolesti. „Dřívější výzkumy předpokládají, že genitálie určují i přitažlivost, a to jak v případě žen, tak i mužů. Zkušenost mnoha lidí, a to včetně těch, kteří jsou součástí minoritních skupin, jsou však s tímto předpokladem v rozporu,“ tvrdí Dr. Van Anders, který se právě proto rozhodl zaměřit na výzkum zcela odlišný.

Van Anders se tedy rozhodl, že výzkum sexuální přitažlivosti zacílí na to, jak jsou lidé přitahováni k genderovým vlastnostem, namísto samotného biologického pohlaví. I proto byli součástí jeho výzkumného vzorku také transgender lidé, cisgendeři, lidé bezpohlavní apod. Někteří se identifikovali jako heterosexuální, jiní jako homosexuální, bisexuální, queer ad. Všech se vědci ptali na to, zda považují za atraktivní ženy, nebo muže.

Vyhodnocení dat bylo podřízeno psychologickým rysům kategorizovaným na psychologicky ženské (sladké, pečující), ženské biologické (velká prsa, měkký zadek), genderově nespecifické (hezký úsměv), mužské psychologické (racionalita, nezávislost) a mužské biologické (silné ruce, velká ramena). A výsledek? Jak u žen, tak i u mužů v oblasti atraktivity největší roli sehrávaly rysy genderově nespecifické. Pouze 38 % žen pak za atraktivní jmenovalo rysy fyzicky mužské. Naopak 49 % mužů za atraktivní označilo rysy ryze fyzicky ženské. Skutečně zajímavý byl ale fakt, že účastníci studie za nejatraktivnější bytost označili člověka, který vypadal jako žena, ale choval se jako muž…

Tedy z hlediska přitažlivosti můžeme mít konečně jasno – zhmotněním veškerých sexuálních fantazií je prsatá blondýna, která v minisukni a vybavena motorovou pilou míří na fotbal…