„Nevěděla jsem, co s ním je. Bála jsem se, aby si neublížil nebo aby třeba neutekl,“ vypráví maminka o strachu o náctiletého syna
Sedíme spolu na videohovoru a zdáte se velmi semknutí, smějete se nejen velmi podobně fyziognomicky, ale i ve stejných momentech. Líbí se mi, jaké ve vás vidím propojení. Cítíte to taky tak?
Maminka: Vždycky jsem byla pyšná na to, jakého kluka jsem vychovala. Když byl malý, byl moc hodný. Nikdy nezlobil a nedělal problémy. Nepral se. Vždycky mi všechno říkal.
Syn: A pak to začalo být horší… (smích)
Maminka: Pak začalo to tvoje složitější období (k synovi – pozn. red.), a to se přiznám, že jsem nevěděla, co s ním mám dělat.
Kdy se tohle složitější období začalo projevovat?
Maminka: To bylo kolem začátku covidu. Myslela jsem si, že je to prostě covidem, že jsme všichni naštvaní. Byli jsme spolu doma, i táta (manžel, synův otec – pozn. red.) byl s námi, protože nemohl do práce. To byla doba, kdy jsem si říkala, že se doma snad pozabíjíme. (smích) Myslela jsem si, že proto je syn takový divný. Že taky má dost toho, jak má kolem sebe jenom trapné rodiče a nikoho jiného.
Jak se to projevovalo? Hádkami, nebo naopak tichem? Vzdorem?
Právě, že na vzdor bylo už celkem pozdě. Máme ještě staršího syna, který už bydlí se svou přítelkyní a taková ta nejtvrdší puberta ve smyslu odmlouvání, odsekávání, kňourání a divokosti, jako by měl ADHD, s ním proběhla nějak kolem dvanácti-třinácti let. Pak už nabral rozum a ano, občas s námi válčil a měl jiné názory, ale už se s ním pak dalo mluvit. Tady mladší syn měl tehdy na jaře 2020 skoro patnáct a najednou, jako když mávnete magickou hůlkou, se z fakt fajn kluka stal protivný morous.
Syn: Já jsem nechtěl moc mluvit, no. Byl jsem hodně ve svém pokoji. A rodiče mě pořád něčím štvali, lezli mi tam, nenechali mě být…
Maminka: Jsi můj syn. Nenechám tě být nikdy. (smích)
Došlo na nějaké větší výstupy?
Maminka: Několik situací bylo hodně nepříjemných. Pamatuješ tu rozbitou vázu? (na syna – pozn. red.) To tak vzteky hodil ovladačem, protože jsme mu s manželem chtěli přepnout program a trefil se hodně špatně.
Syn: Byl jsem naštvaný, ale nechtěl jsem trefit vás, tak jsem prostě hodil vedle. Nechtěl jsem nic rozbít. Byl jsem jen prostě hodně naštvaný.
Proč jsi vůbec měl potřebu něčím hodit? Byla nějak vyhrocená situace?
Syn: Já jsem v té době fakt byl hodně frustrovaný a všechno mě štvalo. Měl jsem pocit, že jsem naštvaný neustále. Nebylo si to kde vybít. Nemohl jsem chodit s kámošema. Mamka na to hodně dbala, protože s námi bydlí babička a všichni jsme se o ni báli. Já teda taky, takže vlastně chápu, proč to tak bylo, ale bylo to pro mě špatný načasování.
Rozhovor pro LUI jsi vyvolal ty. Jelikož ti není osmnáct let, souhlasila jsem pouze pod podmínkou, že se bude jednat o rozhovor s někým dospělým z rodiny – a šla do toho s tebou nakonec maminka. Proč jsi cítil, že je tvůj příběh vhodný pro web LUI?
Syn: Já jsem si tehdy vlastně v tom prosinci (2019 – pozn. red.), kdy ještě bylo všechno normální, jenom jsme slyšeli, že se něco děje v Číně, někoho našel. A samo o sobě to pro mě bylo složité. Vídali jsme se tajně, i když jsme vlastně byli spolužáci. Bylo to hodně v začátcích, ale bylo to pro mě náročné, protože asi tušíte, že ten spolužák je spolužák, ne spolužačka. O něm se „to“ vědělo, ale o mně ne a já sám jsem si nějak nebyl jistý.
Ovlivňovalo tvoje chování to randění samotné – že ses nemohl tolik vídat, s kým jsi chtěl, anebo to zmatení?
Syn: Obojí. Chtěl jsem ho vidět a zároveň mě štvalo, že vůbec chci. (smích) Měl jsem hodně černé myšlenky, o kterých před mamkou moc mluvit nechci, ale byly tam. Pořád jsem na to myslel, i ve spánku jsem měl hrozné sny. Nevěděl jsem, jak na to zareagují rodiče nebo lidi ve škole, kdyby se na to přišlo. Bál jsem se a nesnášel jsem sám sebe za to, co se mi děje.
Maminka: To nemyslíš vážně…
Syn: Nemyslím to tak, že byste mě vyhodili nebo tak, ale nevěděl jsem, jak o tom začít. Prostě bylo pro mě hodně náročné si to představit. Navíc ve škole ne že by se tomu spolužákovi smáli ve smyslu šikany, ale blbý kecy někdo občas měl. Nebo se o něm třeba někdy mluvilo, když u toho nebyl, a tak. Když se mě to začalo týkat, nechtěl jsem, abych to taky tak měl. Aby se na mě koukali nějak divně nebo aby mě pomlouvali. Bydlíme na Moravě, na vesnici. Nechtěl jsem ani, aby si sousedi něco mysleli nebo aby se v tom šťouralo.
Teď už o tvojí orientaci všichni vědí?
Syn: Napřed jsem to řekl našim a pak i ve škole. A nakonec to vědí všichni.
Maminka: Ještěže ses odhodlal, jinak bych tě musela zabít, jak s tebou bylo k nevydržení! (smích; k synovi – pozn. red.)
Z vašeho pohledu maminky, byl ten rozdíl v chování, když vám syn tajil něco pro něj tak zásadního, markantní?
Maminka: Hlavně mě mrzelo a bolelo, že se děje něco, co nechápu. Časem nám to začalo přerůstat přes hlavu a já jsem si hodně vyčítala, že jsem jako máma asi někde selhala. Syn s námi úplně přestal mluvit, a to přitom, jak vidíte, je někdy až dost komunikativní a ukecaný. (smích)
Když se vaše dítě takhle změní, je to děsivé. Bojíte se, aby si třeba neublížil, aby neutekl z domova… Už jsem viděla různé scénáře. V noci jsem nemohla spát a chodila jsem nakukovat do jeho pokoje, jestli spí. Manžel taky nemohl spát, bál se, jak to bude s penězi a s prací. Jak jsme byli nevyspalí, tak jsme se hádali ještě spolu… Bylo to peklo.
Jak jste to řešila?
Snažila jsem se to nějakou dobu prostě nechat být. Doufala jsem, že se z toho všichni nějak dostaneme, až covid skončí. Ale on pořád ne, a ne skončit. Byla tam i situace, kdy jsem syna našla hystericky plakat, ale nechtěl mi říct, co se děje. Vyhodil mě z pokoje. Pamatuješ? (na syna – pozn. red.) To jsem nesla hodně špatně. Když vidíte, že se vaše dítě takhle trápí, ale nechce vám nic říct, to je pro rodiče strašné.
Nakonec zaúřadoval manžel. Asi trochu víc, než by měl… Ale pomohlo to.
Syn: O hodně víc! (smích)
Maminka: Ano, teď se tomu smějeme, ale manžel měl tou dobou opravdu už všeho dost. Nemohl pracovat, k tomu já jsem pořád chodila od ničeho k ničemu a řešila kluka, syn byl na zabití… Manžel měl prostě všeho plné zuby, až nakonec vybouchl.
Druhou polovinu rozhovoru o coming outu rodičům a širokému okolí si můžete přečíst na LUI ve středu 25.1.2023.
