Nesnášenlivost gayů: Jsme heterofobní, nedá se s námi bavit a není s námi k vydržení?
Na jednu stranu máme plná ústa toho, ať nás zbytek společnosti respektuje, máme ale i my respekt k ní? Nejsme heterofobní?
Termín heterofobie má víc významů, v našem případě se držme toho, který se nás týká: a sice, že jde o projevování nenávisti vůči lidem, kteří mají zalíbení v osobách jiného pohlaví, než jakým jsou obdařeni oni sami.
Samozřejmě, nejčastěji jej zaslechnete nebo si ho přečtete v diskusích čistokrevných homofobů, většinou když se debata stočí k otázkám stejných práv pro nás. Obrana znamená útok, říká se. Kdo nechápe, že heterosexuál má strach z manželství pro všechny, kdo jeho výtky automaticky neuznává, je pro mnohé militanty heterofob.
Ale neprojevujeme se tak někdy opravdu?
Když nás někdo v diskusi urazí, nemá cenu mu oplácet stejnou mincí a používat pseudoargumenty týkající se jeho vlastní sexuality. Lepší je trpělivě vysvětlovat.
Taky by nám prospělo, abychom místo věčného mávání duhovými prapory zauvažovali nad tím, co té druhé straně vadí, proč nás kritizuje. Drtivá většina lidí, kteří budou proti, nejsou žádní náckové, jen nemají informace, nebo mají médii či frustráty zkreslený pohled. Vůči nim nemá cenu být urážlivý, lepší je vyvracet, když narazíme na to, co není pravda.
Hodně debat se stále stáčí kolem Prague Pride, ten nám kritici předhazují pořád dokola. Je to ubíjející, ale opravdu se obrňme neutuchající trpělivostí a říkejme jim, že nemůžeme za to, když televize, tisk a weby ukazují jen ty sado-maso oblečky a holé zadky (které přitom naposledy už taky prý zmizely). Pro média je to zkrátka atraktivní, zatímco desítky tisíc nás ostatních ve vycházkovém oblečení nikdo skoro neukáže.
Není homofob jako homofob
„Ne, neprezentujeme zvrácenosti. Různé úchylky má i obrovská řada heterosexuálů. Jsme hlavně lidé. Jako vy. Děkuju pěkně.“ I takhle by rozhovor mohl vypadat.
Není to lepší, než druhou stranu ostrakizovat automaticky nálepkou homofob, navážet se do toho, že spí s ženou, že nám to připadá nechutné a podobně? Nejednu takovou diskusi jsem viděl. A ta už je na pomezí heterofobie.
S každým se pochopitelně neshodneme a někteří jsou trollové, ty je třeba ignorovat. Ale pokud si někdo chce na rozumné bázi povídat, aniž by vyloženě shazoval i nás, oplaťme mu to slušností.
A ne, že se obrníme „ulitou výjimečné homosexuality“, a pocitem „kdo je víc“. Nepřátelské prostředí si tak vytváříme sami.
Manželství pro všechny není pro všechny
Někdy je pro aktivistické gaye nepřípustná i myšlenka, když někdo zavrhne LGBT+ manželství coby pradávný církevní institut pro muže a ženu, přestože místo toho navrhne jiný institut s rovnými právy. To pak tristní gayové vyletí jako čertíci z krabičky a rozjedou zase drsnou litanii na ty, kteří si dovolují mít na něco odlišný názor. Kde je ta tolerance?
Taky si myslím, že tím bychom už zbytečně lidi dělili na občany druhé kategorie, ale chápejme proboha, že nemusí jít jen o názor tvoření vírou, ale i výchovou, zkušenostmi, tradicionalismem. Vším možným. Ne každý to má nastavené tak jako řada z nás. A ani většina z nás to přece tak necítí.
Všeho moc škodí
Místo heterofobních odsudků stačí uvést, že s tím nesouhlasíme, sepsat (uvést) argumenty a jít o diskusi dál. Ne vychrlit na názorového protivníka smršť nadávek.
Onen aktivismus řadě jinak nezaujatých heterosexuálů dost vadí. Já chápu, že nebýt aktivismu, ještě dodnes nás za homosexualitu zavírají do vězení. Ale někdy je ta míra přehnaná.
Výstup Aleše Cibulky s Michalem Jagelkou proti manželům Jochovým na CNN Prima News z vyloženě vůči gayům nenávistné Aliance pro rodinu ukazuje, jak se to dělat nemá. Než ječet, být drama queen, je ubíjet takové lidi argumenty věcně a nezaujatým hlasem.
Co je heterofobie
Výraz hterofobie použil například již Pete Hamill v Esquire v dubnu 1990, jak uvádí slovník Merriam-Webster.
Ten také přináší definici: heterofobie je podle něj iracionální strach z heterosexuálních lidí, averze vůči nim nebo diskriminace vůči nim. V doslovném slova smyslu je to antonymum pro homofobii, která je popisována jako averze a předsudky vůči queer lidem.
„Heterofobie je ovšem často používána v konzervativních, antifeministických a podobných kruzích jako způsob, jak se mohou vymezit proti legitimním výzvám po rovných právech a zvýšené ochraně menšin. Tyto termíny se často používají jako popis pronásledování hodnot, kultury, „svobody projevu“ a „náboženské svobody“ heterosexuálních bílých konzervativců.
Tento narativ často zahrnuje přesvědčení, že LGBT+ lidé žádají „zvláštní práva“ nebo více privilegií než heterosexuálové. Často se živí a podněcují obavy, že LGBT+ lidé omezí svobody heterosexuálních lidí. Tyto teorie však byly znovu a znovu vyvráceny, protože LGBT+ lidé, kteří získávají stejná práva a ochranu jako všichni ostatní, neubírají práva jiných lidí,“ tvrdí LGBT Nation.
Není to až tak hrozné
I když někteří se nějaké větší nebo menší míry heterofobie (výsměch kamarádovi, jak může spát s holkou, odmítání používání „hetero TikToku“…) dopouštíme, není to s námi zase tak strašné. Olik z nás bude skvělými kamarády straight holek i kluků?
Mnoho gay barů u nás přirozeně, bez nějakého hlubokého analyzování a studování literatury, označuje své podniky jako straight friendly. Takový je ostatně i náš web LUI.
A je to dobře.
Poznávejme se navzájem. Zavírat se v jedné bublině, bez názorů zvenčí, je vždy zákonitě špatně. Rozmanitost, diverzita, je pro zdravou socializaci gayů potřebná i tímto způsobem. Pokud by se někdo stýkal zase jen s homosexuály a k hetero by se štítil přiblížit, začal by věřit v existenci výhradně „růžového“ světa, který ale v mnoha aspektech taky nebývá úplně fajn.
Sám si velmi rád odskakuju na pivo s hetero kamarády do hetero hospod a oddechnu si, že spolu řešíme sex, vzpomínky na mládí a blbosti, hlavně že nepomlouváme kámoše, který tam zrovna není, nebo transky, zženštilé kluky a podobně. Připomíná vám to něco? Ale o tom až někdy jindy…
Skutečná heterofobní nenávist
Sám jsem se kdysi dávno poznal s hodně feminním gay klukem, který měl tu vzácnou vlastnost, že neuměl mluvit s ženami. Jakmile ho nějaká oslovila, dělal, že ji neslyší, odvrátil zrak, a když to nepochopila a dál se snažila navázat kontakt, nafrnil se a odešel. Říkal, že je nesnáší, že se mu až „hnusí“, hlavně představa, „co mají mezi nohama“.
Druhý můj vzdálený známý, taky dost zženštilý, ten s nimi sice uměl mluvit, ale maximálně tak, že je sprostě urážel, aby je odradil a vyhnal, což se mu většinou do pár desítek sekund podařilo. U obou, když o tom tak přemýšlím, to mohlo souviset s tím, že je možná brali jako konkurenci. Jako by snad holky balili stejní kluci, u kterých by měli šanci oni.
To je už ale vážně extrém a buďme rádi, že takoví nejsme.
Když to uzavřu: mějme jiné názory, ale bavme se. Rozšiřujme si obzory. Homofobie ani heterofobie do moderní společnosti nepatří, jsou úchylné. Pomozme je dál nešířit.
