„Náš syn má tři tatínky, šťastnější dítě neznám,“ chlubí se spokojený otec. Co chlapečkovi radí s první dětskou láskou?
Pro ochranu vašeho syna nebudeme odtajňovat vaše jméno, ale můžu minimálně prozradit, že váš syn je jedináček a má dva dětské pokojíčky. A navíc čtyři rodiče, tak to vnímáte?
Přesně tak. Protože syn je týden s námi, týden u bývalé přítelkyně, takže „doma“ je tam i u nás. Tím, že já mám partnera, a i bývalá přítelkyně má partnera, logicky jsme ve funkci rodičů všichni čtyři.
Často se stává, že takové vztahy mezi dospělými spíš skřípou. Jak jste dokázali, že žijete v míru, a navíc vlastně v dobrých, přátelských vztazích?
Pro mě i pro bývalou přítelkyni je syn na prvním místě. Myslím, že to je klíč ke všemu. Když dospělí moc myslí sami na sebe, tak žárlí, pomlouvají se, tahají se o dítě, dělají si naschvály… My tohle synovi dělat nechtěli. Chtěli jsme, ať vyrůstá v pohodě.
Oba dva jsme si našli partnery, kterým nejen „nevadí“, že máme dítě, ale vítají to. To je taky hrozně moc důležité. Často někde slyšíte, že je podstatné najít si takového partnera, kterému „nevadí“, že máte dítě. Co je to vůbec za slovo? Jak ho může někdo v souvislosti se svým dítětem používat? Pokud někdo není rád, že moje dítě zná a nebere mě s tím, že jsem táta, tak mě ten člověk absolutně nezajímá. A že to bude teda velkoryse tolerovat? Na to se mu taky můžu tak akorát, víte co…
Rozumím a osobně se mi tenhle přístup líbí. Bylo to tak ale od počátku? Hned po rozchodu jste si s bývalou přítelkyní vycházeli vstříc, přáli jste si nové lásky, všechno fungovalo…?
Věřte tomu nebo ne, ale fungovalo to hned. My jsme s bývalou přítelkyní došli k rozchodu jako kamarádi. Nikdy jsme se nějak ošklivě nepohádali a nepráskli dveřmi. Dlouhou dobu jsme si byli blízcí, ale už to mezi námi na nějaké erotické úrovni nefungovalo. Shodli jsme se na tom, že jsme jako sourozenci. Je nám spolu fajn, máme se rádi, ale to je všechno.
Přišla s tím jako první ona, nebo vy?
Přiznávám, že první to otevřela ona, nicméně mně se tím hrozně ulevilo. Už nějakou dobu jsem to taky cítil. I jsem si googlil co s takovými vyhaslými vztahy, kdy vám na tom druhém záleží, vlastně dělat. Bylo to vyčerpávající a takové „od ničeho k ničemu“.
Takže váš rozchod proběhl v klidu. I domluva o péči o syna?
Všechno jsme si domluvili spolu, nechtěli jsme se o nic hádat. Naopak jsme si pak ještě navzájem nutili některé věci jako knížky a tak. Oba jsme je chtěli, ale oběma bylo blbý je tomu druhýmu vzít. (smích)
Tak to je opravdu ukázkový rozchod! Kdo si jako první našel novou lásku?
Oficiálně já. I když si myslím, že bývalá přítelkyně už dávno něco měla se svým novým partnerem, jen nevěděla, jak se z toho vymotat. Já jí to nezazlívám. Opravdu jsme spolu sexuálně nežili dost dlouho. Nakonec skončila s klukem, o kterém mi dva roky říkala, že je to její skvělý kamarád. Ale víte, jak to s těmi skvělými kamarády je…
Nežárlil jste? Ani trochu?
Já se v tom nechci rýpat. Ona přísahá, že před našim rozchodem nic nebylo, tak to tak prostě beru, i když mám své podezření, ale co by mi pravda pomohla? Navíc je to fajn člověk. O syna se stará, blbne s ním… Je to takový ten typ pro legraci, co se s dětma vyválí v blátě a pak klidně jde ve stejném oblečení spát, když to přeženu. Já takový nejsem a občas mě to mrzí, protože děti potřebují praštěnou zábavu. Tak teď si ji syn může užívat právě s nevlastním tátou.
Když je syn u maminky a nevlastního otce, nestýská se vám?
My si voláme. Dneska děti už normálně visí na telefonu, takže jsem se synem v komunikaci, když není u nás. Zároveň mám i čas sám na sebe a na svůj vztah, takže když jsme pak se synem spolu, je to o to lepší, protože se na to těšíme.
Jaký rodič je váš partner?
Můj přítel je skvělý, ale to vás asi nepřekvapí, že říkám, když ho miluju. (smích) On děti nemá a je rád, že si může „tazatínkovat“, když je syn u nás. Vždycky chtěl děti, ale on to má na rozdíl ode mě tak, že se ženami nikdy nic „nepodnikal“.
To se hezky dostáváme k tomu vašemu „podnikání“. Tedy vy nyní žijete s mužem, ale dítě máte se ženou… Cítíte, že jste se našel až nyní, anebo se neomezujete ve výběru partnera podle genderu či pohlaví?
Já jsem vždycky byl tak nějak napůl. Umím si představit vztah se ženou i s mužem. S mužem mi to vyhovuje víc, ale to je taky tím, že jsem teď zamilovaný. Nicméně krásnou ženu umím i nadále ocenit a kdybych nebyl v monogamním vztahu, neměl bych problém se sblížit opět se ženou.
Suma sumárum má tedy syn rodiče čtyři…
Ano, tři tatínky a maminku. A rád bych podotkl, že šťastnější dítě neznám. Všichni pro něj děláme první poslední.
Někteří lidé mají za to, že v takových případech je dítě znevýhodněno – ať už proto, že má rodiče, kteří jsou od sebe anebo proto, že je jejich rodič jiné než heterosexuální orientace. Co si o tom myslíte?
Že je to o lidech – jako všechno. Můžete mít rodinu jako z plakátu a všichni můžete být nešťastní. Opravdu to není o tom, kdo s kým žije nebo nežije. Spíš o tom, jak si druhých vážíte, respektujete jejich osobnost a potřeby a jak se sladíte. Synovi se, pokud vím, nikdy ve škole nikdo nesmál. Nikdy neprošel žádnou šikanou. Je to pohodový kluk, který funguje úplně normálně, hraje fotbal, má kamarády a snad se nebude zlobit, když prozradím, že má dokonce i první lásku!
No teda! Svěřil se vám, nebo jste to zjistil sám?
Svěřil se nám. Řeší to doma horem dolem se všemi. Samozřejmě tajně, aby to nevěděl nikdo z kamarádů, ale jak my, tak jeho maminka a nevlastní táta víme o té malé slečně všechno! (smích)
Měl jste možnost mu i něco poradit?
No jéje! To je pořád něco. Třeba na Vánoce byla velká porada ohledně dárku. Co se dává první lásce, když jste na základce? To je těžká otázka! Jako rodič, pokud se svým dítětem souzníte, víte, že je to velké téma a nemá se brát na lehkou váhu! Trochu mě teda vyčerpal ten celodenní hon na dárek po obchodním centru, ale našli jsme to pravé.
Dá se říct, že jste našli „to pravé“ všichni?
Určitě. Jsme takhle šťastní. I synovi jsem říkal, aby si vybral nejen lásku, ale i kamarády podle toho, s kým je mu dobře. Ne podle toho, kdo je oblíbený nebo víc cool. Ať se zamýšlí nad tím, s kým se může normálně bavit a nemusí se k něčemu nutit nebo přetvařovat se. To si myslím, že je to nejdůležitější, co chci synovi předat. Aby netrávil čas s nesprávnými lidmi a nesnažil se jim přizpůsobit. Je skvělý. Opravdu skvělý. A byla by obrovský škoda, kdyby o tu svou osobnost přišel. To bych nesl opravdu těžce. A je mi líto všech dětí, kterým tohle nikdo neklade na srdce.
