Kamarád taky rád: Je přátelství gaye s heterosexuálem toxická fikce, nebo realita?
Neumím si představit, že by mezi námi gayi bylo příliš hodně kluků či chlapů, kteří nemají ani jednoho čistokrevného „heteráckého“ přítele. Existují samozřejmě i extrémy, ale většina se prostě se zástupci straight většiny bude víc nebo míň kámošit.
Jsou to ale vždy jen na pohodu „best buddy“ vztahy, bromosexuální přátelství (tento výraz jsem mimochodem dodnes neznal, ale už je zavedený), nebo je tam vždycky něco víc? Platí ono okřídlené „kamarád taky rád“?
Jak se to vezme.
Zkoušel jsem do této problematiky proniknout za pomoci řady svých teplých přátel a zdá se mi, že je to tak napůl.
Co prozradil výzkum
Na toto téma proběhla studie mezi 250 heterosexuálními muži a 275 gayi po celých USA. Drtivá většina účastníků měla aspoň jednoho kamaráda jiné sexuální orientace, než jakou měli oni sami. Většinou se znali ještě předtím, než gayové přišli s coming outem.
Heterosexuálové považovali své gay parťáky jako výborné společníky do baru, protože jim dokázali skvěle pomoci sbalit holku. Ty prý mají důvěru, že by jim gay nepředstavoval nekvalitního muže. Ale i „našinci“ považovali své straight přátele za skvělé dohazovače.
- - -
Se zážitky začnu u sebe.
V úplném mládí jsem si prošel chvilkovou, poměrně silnou neopětovanou láskou k heterosexuálnímu kamarádovi. Strašně fajn kluk, dobře vybavený (toho si prostě nejde nevšimnout), celkově dobře stavěný, byla s ním legrace a měl i smysl pro spravedlnost, kamarádství, pomoc druhým a podobně.
Dusil jsem to v sobě, protože to nemělo řešení. A nejsem sexuální loudil, abych zkoušel třeba ho opít a svést. Nebo použít v jeho opileckém kómatu. Naštěstí jsem se netrápil moc dlouho, sotva týdny. V tom věku kolem dvaceti let se člověk umí zamilovat a odmilovat hrozně rychle. Našel se sympatický gay klučina a s kamarádem jsem se tak citově už dál netrápil.
Z různých výpovědí, které jsem nasbíral, skoro vyplývá, že jsem měl docela velké štěstí. Většina gayů, s kterými jsem si o tématu povídal, mi potvrdila, že něčím podobných prošla taky a někdy to mělo toxický průběh, někdy i následky.
DAVID: MĚL JSEM NEJČERNĚJŠÍ MYŠLENKY
To první třeba u takového Davida. „Petr byl nádherný, skoro dvoumetrový blonďák, potkali jsme se v práci a hned první den si padli do oka. Byl v Praze nový, neměl tu přátele, takže na mě docela visel. A já na něm. Trávili jsme spolu většinu volného času a když si našel holku, tak ho dělil spravedlivě napůl mezi ní a mnou. Dodnes se divím, že to snášela.
Bavilo mě, jak Petr uvažuje o životě, o lidech, na heterosexuála to nebylo takové animální zvířátko, i o holkách mluvil s respektem a obdivem. Skoro okamžitě, co jsme se poznali, jsem se zabouchl a čím víc se mi otvíral, pořád se to prohlubovalo. Ještě jsem se utěšoval tím, že nejsem povrchní, že na něj nemyslím po sexuální stránce, i když byl vážně atraktivní,“ svěřuje se LUI David.
Dělo se to v době na přelomu tisíciletí, kdy ještě nebylo úplně normální někomu se svěřovat s jinou sexuální orientací.
„Takže jsem se v tom radši topil sám, nic jsem mu nedával najevo. Myslel jsem na něj od rána do večera, bylo to tak intenzivní zabouchnutí, které jsem už v životě nezažil. Průšvih byl, když se odstěhoval. Nedával jsem to, propadal jsem beznaději, že ho nemůžu vídat denně. Vzpomínám, že při každém zazvonění pevné linky jsem radostí povyskočil, že to může být ON. A pak ta zklamání, když nebyl. Naštěstí se pak vrátil a mezi námi to bylo zase jako dřív,“ vypráví.
„Trvalo to asi dva nebo tři roky, kdy to z mé strany bylo jen úplně šílené sebetrýznění, celé to vedlo jen jediným směrem: od zbytečného trápení se k sebezničení. Tolikrát jsem tehdy uvažoval o tom, že to ukončím…“
RADIKÁLNÍ LÉČBA
„Když se pak z Prahy za prací odstěhoval podruhé, něco mě osvítilo a použil jsem to k samoléčbě. Bylo to vůči němu strašně nefér, ale úplně jsem ho odstřihl, změnil si číslo, neodpovídal na dopisy ani e-maily, nic. To trvalo asi čtvrt roku. Věřil jsem, že mě to z lásky k němu vyléčí.
Pak jsme se konečně viděli a pamatuju si, že už jsem neměl tak intenzivní pocity. Z prevence jsem se choval odtažitě, ale jako pořád to byl heterák, takže si toho ani moc nevšiml.
Další odloučení pomohlo, zamiloval jsem se jinde a všechno bylo pryč. Zbylo jen čisté, ničím nezatížené přátelství. Jak já si oddechl! Asi rok na to jsme šli spolu do hospody, táhli to pomalu až do rána a já mu všechno vyklopil. Byl v absolutním šoku, ale protože mě opravdu měl moc rád, vůbec nic se mezi námi nezměnilo,“ naznačuje, že i takové případy mohou mít dobrý konec – není to ale pravidlem, jak si „povíme“ níže.
Nejlepší kamarádi jsou z nich doteď. „Ukazuju mu holky, které by se mu mohly líbit, on mě škádlí s kluky. Děláme si navzájem ze sebe srandu, popichujeme se, ale to je z lásky. Naštěstí už jen z přátelské lásky.
To, co jsem zažil, bych už nikdy prožít nechtěl. Byla to strašná citová tortura. Ale zase nebýt tohoto zážitku, nemám přátelství na celý život,“ dodal David.
ODKOPNUTÍ
Martin má bohužel opačný zážitek. Nemá za sebou nic tak intenzivního, bolestivého, jako David před ním, ale neskončilo to nejlíp.
„Potkal jsem kámoše, s kterým jsme si moc rozuměli a sblížili se. Vážně bych si tehdy tipoval, že to je buddy už napořád. Docela jsem se do něj i zakoukal, což se ukázalo jako neřešitelný problém. Že jsem homo, to věděl, neměl s tím problém. Ale už nepřekousl, když jsem mu přiznal, že se mi i docela líbí. Abyste rozuměli: nic jsem na něj nezkoušel, spíš jsem mu to říkal jako by napůl v legraci, že kdyby byl taky gay, že bych se ho pokoušel sbalit. Jenže jeho to odtáhlo a přestal se se mnou úplně vídat. Nic nevysvětloval, prostě už nekomunikoval. Nechal jsem to být. Pro mě je to dodnes nepochopitelná reakce,“ svěřil se mi mladý Ostravák. Podobných, skoro až identických, jsem nasbíral několik.
POHLED Z DRUHÉ STRANY
Ptal jsem se i heterosexuálů kolem sebe, jestli platí „kamarád taky rád“. Většina se shodla, že když jde o přátelství muže s ženou, že „tam asi vždycky bude něco víc“ a že se to může zvrtnout a být nezdravé, když to oba necítí stejně. A kámošení se s gayi?
V tolerantní Praze v tom skoro nikdo z těch, které jsem oslovil, neviděl problém.
„O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Kdyby mi pokaždé necpal do hlavy, že mě chce osouložit, tak s tím nemám problém. Srandička sem tam mi nevadí. Ale mezi mé nejlepší kamarády žádný gay zatím nepatří, což se klidně může změnit,“ odepsal mi Franta.
„Dva z asi šesti nejlepších brášků, co mám kolem sebe, jsou na kluky. A jsou skvělí, stejně jako ostatní. Je mi jedno, s kým spí. Se mnou ne, ani mi to nenabízejí. Ani by k tomu nedošlo. Pro mě je podstatný, jaký jsou to kamarádi. A to jsou ohromní,“ reagoval na dotazy Pepa.
„S gayem nemám problém se kamarádit. Vadil by mi buzerant. Teda povahovej buzerant. Nekvalitní člověk. O sexuální orientaci mi nejde,“ vyjádřil svůj názor Benny.
Po delším pátrání jsem se nakonec dobral i k nesouhlasnému názoru. „Co bych dělal, kdyby se ukázalo, že nejlepší kamarád je teplej? No, už by nebyl nejlepší kamarád. Nezlob se: jsem hodně tolerantní, dělejte si co, chcete, ale že by si takovej člověk představoval, že se mnou spí, když mně jde jen o to, kámošit se s chlapem, to se mi docela hnusí,“ myslí si David (jiný než výše v tomto článku). Každý homosexuál určitě nechce spát s každým heterosexuálem, ale to je jedno…
- - -
Tomáš na téma přátelství gayů s heteráky měl svůj názor. Podle jeho zkušenosti to jde a není to překážka. „Tři mí nejlepší kamarádi jsou straight. Všichni vědí, kdo jsem, nikdy jsem se s tím netajil. Ani s jedním z nich jsem nespal. Netvrdím, že s jedním bych si za jiných okolností nedal říct, ale na tom naše přátelství nestojí – na tom, že bych ho chtěl dostat do postele. To vážně ne,“ tvrdí.
Obecně mi z nasbíraných poznatků ale vychází, že řada z nás se do svých heterosexuálních kamarádů aspoň jednou zamilovala. Většina z nás se umí chovat a udržet a tak to přátelství nemusí ohrozit.
Proč se zaboucháváme do svých hetero přátel? Podle mě to souvisí s tím, že většina z nás se minimálně v mládí chce seznamovat, ať už za účelem sexu nebo přátelství, s pro ně atraktivními lidmi. Děláme to podvědomě, je to pro nás přirozené.
Filip má opačnou zkušenost. „Mám několik výborných heterosexuálních kámošů. A nikdy by mě ani ve snu nenapadlo na ně myslet přes postel. Možná je to i tím, že mi ani jeden nepřijde atraktivní. Když se o tom tak bavíme, tak si uvědomuju, že jsem si asi nevědomky vybíral za kamarády chlapy, s kterými bych se nikdy nevychrápal,“ směje se svému zjištění.
Možná je to ale to nejlepší, co mohl udělat. Nezažil problémy a stresy z lásky, která nemá dobré řešení. S nikým kvůli tomu nemusel ukončit přátelství.
HETERÁK LOUDIL
A ještě tu mám na závěr jednu perličku, která bude opravdu velmi výjimečná. „Kamarádil jsem se s docela pro ženský pohledným klukem. Já sám si na něj nemyslel, věděl jsem, že je holkař, a v takových vodách nikdy nelovím. Vím, že to někteří gay kluci takhle mají, já ale ne. Bylo to s ním fajn kamarádství. Ale když se opil, tak začal loudit. Automaticky předpokládal, že když jsem teplej, že pokleknu a nabídnu mu orál, nebo že mu jako aktiv ukážu, proč je anál tak fajn. Když mi to vnucoval potřetí, počtvrté, tak jsme se přestali vídat. Tohle mi přišlo až nechutný,“ doplnil Marek.
A jaké zkušenosti máte vy? Jsou pro heterosexuály mezi vámi gayové fajn kamarády? Mysleli jste někdy na to, že vás mohou potají milovat nebo prostě chtít? Nebo jste naopak vy, pánové, potají mysleli na to, že byste si to s nimi jednou zkusmo, ze studijních důvodů rozdali? Dejte vědět do komentářů.
