Přírodovědec Attenborough má v soužití párů stejného pohlaví jasno. "Nemusí být výhodou pro přežití, ovšem je lepší než život o samotě," myslí si
S argumentem, že soužití osob stejného pohlaví je proti přírodě, se jistě ve veřejném prostoru setkala většina z nás. Mnozí odpůrci manželství pro všechny (byť duhové rodiny dnes běžně existují a ani časosběrné studie neprokázaly, že by se výchova rodiči stejného pohlaví na dětech jakkoliv negativně podepsala) pak argumentují tím, že tyto svazky nenaplní jejich základní – tedy rozmnožovací – úlohu. To je samozřejmě přesvědčení zcela absurdní, a to i vzhledem k faktu, že neplodnost ve společnosti vzrůstá a ani heterosexuální dvojice tedy nezřídka tuto „úlohu“ naplní (o párech, které chtějí z různých důvodů zůstat bezdětné, ani nemluvě). Bránění lesbám a gayům v tom, aby se mohli vzít a mít děti, má tedy jediný – formální – důsledek (vzhledem k tomu, že gay/lesbické páry již spolu stejně žijí a také často vychovávají děti): velmi nejistou právní situaci. A to zejména z hlediska dětí. V tom nám samozřejmě příroda jen stěží pomůže, ale David Attenborough dal v jednom z dílů svého přírodovědného cyklu nahlédnout do světa fauny, v níž má soužití jedinců stejného pohlaví dle jeho názoru zcela prozaické vysvětlení a také hluboký smysl. Možná bychom si tedy konečně mohli vzít přiklad z říše zvířat, v níž jsou namísto politiky na prvním místě jednoduše základní pudy, přirozenost a potřeba sdílení života s někým druhým, a to bez ohledu na jeho pohlaví.
Albatros + albatros = VSL
Vše se točí okolo albatrosů. Právě o nich a jejich rozmnožovacích rituálech pojednal jeden z dílů populárního doku-seriálu Frozen Planet II, jenž vysílá britská BBC. Attenborough tedy nejprve vysvětlil, že tito mořští ptáci přistávají na malých pobřežních ostrovech, aby si tu našli protějšek pro nadcházející rozmnožovací období. Právě albatrosi jsou přitom známí tím, že jejich namlouvací a pářící rituály jsou velmi dlouhé a náročné – jednoduše řečeno, pokud jste albatros, hledáte si partnera nezřídka tak dlouho jako lidé, doslova roky. Podobně jako v klasických filmech, i „albatrosí dokument“ si samozřejmě zvolil svého „hrdinu“, na jehož námluvy se zaměřil. Albatrosí samec sice zpočátku potenciální partnerku zaujal, ta však brzy ztratila (kvůli dalšímu nápadníkovi) zájem. Zdálo se tedy, že albatros je odsouzen k neúspěchu – až do chvíle, než si všiml dalšího možného protějšku a zahájil namlouvací rituál znovu. Jenže… jak se ukázalo, tento jeho objekt zájmu byl také samec.
Tedy, na tom, že zvířata se při hledání „někoho do páru“ zaměří i na jedince stejného pohlaví, skutečně není vůbec nic divného. Taková praxe je vlastně docela běžná, ve volné přírodě se homosexuálně projevuje až na tisíc různých druhů (nemluvě o tom, že např. v případě tučňáků v zajetí se ukázalo, že stejnopohlavní páry jsou také skvělými „rodiči“ a „pečovateli o vejce“). V případě albatrosů však navíc dle slov přírodovědce došlo k velmi prudkému úbytku samic (je jich až třikrát méně než samců), jelikož místo, kam se vydávaly obvykle krmit, zahltily rybářské flotily, které si z nich udělaly lovnou zvěř. A tak se albatrosi, kteří hledají společnost v jedinci stejného pohlaví, stávají ještě běžnějšími (ačkoliv tato praxe mezi nimi nebyla ani doposud nijak neobvyklá).
A právě ve chvíli, kdy sledovaný albatrosí hrdina projevil zájem o jiného samečka, Attenbourough se všemi svými zkušenostmi z přírody velmi prozaicky shrnul. „Stejnopohlavní partnerství, takové, jako je toto, nemusí přinést vůbec žádnou výhodu pro přežití, ale je nepochybně lepší než život o samotě,“ uvedl s tím, že pro albatrosa i tento sameček může být tím pravým, s nímž stráví následující dlouhé roky (albatrosi totiž tvoří velmi pevná a dlouhodobá partnerství, která mohou trvat i padesát let).
I když ale albatrosi volí protějšek stejného pohlaví i z nutnosti, je možné odnést si z tohoto výroku jeden úplně základní poznatek: soužití tvorů (ať už zvířat, nebo lidí) stejného pohlaví sice nemusí zajistit přežití druhu či pokračování rodu (ačkoliv lidský svět již i toto umožňuje), ale zajišťuje to, že jedinec má protějšek, s nímž sdílí všechny své životní radosti i starosti. Tvoří totiž pár – a na tom, jakého přesně pohlaví ten/ta či onen/ona je, skutečně nezáleží. Nahlížet na tuto praxi jako na něco zvrhlého či nenormálního je pak i perspektivou odvěkého moudra, které nám příroda může nabídnout, zcela scestné.
Albatrosí gay romance samozřejmě velmi potěšila i diváky, dalo by se totiž říci, že tato love story skutečně skončila happy endem, jelikož v dokumentu byl ptačí pár následně zachycen i ve společném hnízdě a jak si vzájemně vyjadřuje náklonnost. „Ach, gay pár albatrosů. Každý z nás, jak je vidět, potřebuje společnost,“ stojí v jednom z mnoha nadšených tweetů. A samozřejmě, že mnozí u celého příběhu ronili přímo krokodýlí slzy dojetím. „Sledovala jsem Frozen Planet v poměrně emotivní náladě. A doteď jsem brečela u třesoucích se mláďat tučňáků, gay albatrosů a tulení matky,“ píše tak další z divaček.
Ano, gay pár albatrosů nezajistí pokračování rodové linie a vlastně se „podílí“ na tom, že tento druh možná bude ještě ohroženější. Jenže viníkem této situace je v konečném důsledku člověk. Ten člověk, který svévolně zasahuje do přírody a běžných a přirozených procesů a snaží se je – nejen mezi zvířaty, ale i mezi lidmi – násilně regulovat...
