Vánoční zázrak, nebo jedna velká lež? Na Štědrý den nalezená opuštěná holčička po letech zjistila, kdo byli její praví rodiče
Jak to tak bývá, když se někam nejvíce těšíte, začnou se věci komplikovat. A tak, jak by čekal divák béčkového filmu, musela posádka rodiny Stewart po cestě domů na Štědrý den zastavit, jelikož se automobil „rozhodl“ vypovědět službu. Zatímco se muž věnoval nápravě, Julia se z dlouhé chvíle rozhlížela po okolí. Zdroj vtipně uvádí, že možná díky tomu, že se rozhodla najít vhodné místo na vykonání potřeby, se stalo nemožné. Opodál zahlédla podezřelý předmět. Když se podívala blíž, nestačila se divit.
Na zemi přímo před sebou rozpoznala starý kufřík/krabici na klobouk. Podle vlastní výpovědi u soudu se zalekla, avšak byla zvědavá, co kufřík ukrývá. Zavolala tedy manžela a společně jej otevřeli.
„Prostě jsem na něj narazila. Nechtěla jsem tu krabici otevřít, a tak jsem zavolala manžela. On ji otevřel a oba jsme viděli, co tam bylo. To je vše. Prostě jsme na něj narazili,“ vypověděla o svém nálezu (redakčně přeloženo).
Zajímá vás, co kufřík nebo krabice na klobouky, chcete-li, ukrýval? Podle nadpisu je vám asi jasné, že něco opravdu jen těžko pochopitelného. Opuštěné, avšak živé děťátko!
Nutno podotknout, že se celá událost stala asi sedm mil západně od městečka Superior v Arizoně. Toto městečko samotné má v současné době ani ne dva a půl tisíce obyvatel a kolem dokola se nenacházelo prakticky nic obydleného. Dodnes je toto okolí z většiny pusté, a tak se tedy nabízí otázka, kde se miminko vzalo?
„To místo, kde jste zastavili kvůli prasklé hadičce – mohli jste odtamtud dítě vidět?“ zajímalo soud. Julia tehdy odpověděla: „Ne, pane, [dítě] bylo obklopeno stromy, myslím tím, že bylo kolem křoví. Šla jsem kolem toho a viděla jsem to tak nějak po straně.“ Děťátko mělo mít u sebe v krabici pouze deku a mělo být oblečené. Zpočátku tak nebylo jasné, zda jde o děvčátko, nebo chlapečka.
Lidé se často shodují, že se stal vánoční zázrak, když Julia dítě našla. Jak (a jak dlouho) by přežilo samotné na takovém místě, to není příjemné odhadovat. Rozhodně se nemohlo v poušti nacházet dlouho, bylo totiž zcela zdravé a v pořádku.
Tento vánoční zázrak, kterému předcházelo něco opravdu smutného, skončil dobře. Holčička, která byla později pojmenována Sharon, našla novou rodinu a stala se z ní opravdu zajímavá osobnost: V milujícím prostředí vystudovala a pracovala v leteckém průmyslu, což by dnes nebylo nic divného, ale před několika desítkami let byl takový profesní cíl pro ženu poměrně hůře dosažitelný.
Nesrovnalosti v příběhu
Přestože by bylo hezké zde vánoční příběh zakončit, celou situaci trochu šramotí několik otazníků. Výpovědi zachránců malé Sharon totiž ne úplně seděly.
Například proč se rodina vydala do Rooseveltu? Julia měla vypovědět, že se tam vydali za kamarádkou, paní Houser. K tomu ale neexistuje žádný ověřený důkaz. Zdroj tvrdí, že podle autorit žádná paní Houser v Rooseveltu a jeho okolí v té době nebydlela. Jediná paní Houser žila v asi 30 mil vzdáleném Miami.
Ed měl později u soudu vypovědět, že výlet neměl žádný vyšší důvod – prostě se chtěli „podívat kolem“ a vidět sníh.
Problém se sněhem
Ed měl dále vypovídat o tom, že se rodina rozhodla v rámci výletu na asi 15-20 minut zastavit kousek od Miami, aby se podívala na sníh, zatímco podle Julie jela poté, co se zastavila v Rooseveltu přes Miami a Globe bez zastávek, dokud auto nevypovědělo službu přibližně sedm mil před domovem – Superiorem.
Verze se sněhem je podle některých hodně zvláštní, jelikož v okolí Superioru tehdy nebyly zaznamenány žádné srážky a pod bod mrazu se prý teploty nedostaly minimálně týden. Někteří tvrdí, že Ed sněhem myslel bílé vrcholky hor v dohledu, což by mohlo vysvětlit onen rozkol. Avšak pokud by se chtěli podívat na zasněžené kopce, mohli využít po cestě mnohem lepší vyhlídku Four Peaks poblíž Rooseveltu.
Julia změnila výpověď
Žena, která měla krabici na klobouky najít, později pozměnila svou výpověď. Zatímco jste si z překladu rozhovoru u soudu mohli všimnout, že příčinou poruchy auta byla jakási vadná hadička, o rok později se Julia se svým vyprávěním obrátila na Orena Arnolda, žurnalistu, který psal článek k výročí nalezení malé Sharon. Tomu pověděla, že auto zastavilo kvůli pneumatice.
Jedná se o přeřeknutí? Nebo se snad přidržíme dávných stereotypů, že ženy nerozeznají rozdíl mezi hadičkou a pneumatikou a je jim ve finále jedno, proč auto zastavilo, hlavně že se muž postará o jeho znovuzprovoznění?
Možná.
„Už nás nekontaktujte!“
Případ dítěte z krabice na klobouky (Sharon Elliott) obletěl svět, a tak vás nejspíš nepřekvapí, že se od té doby rodina Stewart dočkala velké pozornosti. Veřejnost zajímají nevyřešené záhady. Kdo jsou rodiče Sharon? Jak se dostala do pouště? Jak dlouho tam byla? … Otázky se kupily a zdálo se, že to neskončí.
Snad proto manželé Stewart napsali dopis soukromé vyšetřovatelce Alice Syman, která se pokoušela později znovu případ rozlousknout po svém, dopis, ve kterém ji jasně a zřetelně požádali, aby už nebyli dál a dál dotazováni. V dopise stálo (redakčně přeloženo):
Slečno Syman,
o dítěti z krabice na klobouky („the Hatbox Baby“) víte tolik, co my. My jsme ji NAŠLI, nevíme o ní NIC.
Tážeme se, proč by chtěla vědět, kdo je její matka, když ji vzala do pouště a nechala jim tam sežrat divokou zvěří.
Pokud víme, tato záležitost je UZAVŘENA. Prosíme, už nás nikdy znovu NEkontaktujte.
Pan a paní Stewart
Slova „NAŠLI, NIC, UZAVŘENA a NE“ byla napsána nejen velkými písmeny, ale byla i potrhnutá.
Sama Sharon (samozřejmě později jako dospělá) měla vyjádřit jisté pochyby o tom, jak se situace odehrála a jak byla manželi Stewart prezentována veřejnosti. Zdroj doslova uvádí, že Sharon měla mít podezření, že to celé „bylo nahrané“ (the whole thing was a setup). Někteří se domnívají, že rodina, která měla opuštěné dítě najít, možná cosi kryla pro někoho blízkého.
Možná vás taky napadlo, zda není Sharon s rodinou Stewart příbuzná. Odpověď je ovšem ne, není. Přestože Ed a Julia jsou již po smrti, bylo možno tuto teorii ověřit testem DNA s jejich příbuznými. Test nenašel shodu.
Velký moment pro Sharon proběhl až na její stará kolena. Na videu, na kterém je zřejmé, že je již v pokročilém věku a má problémy i s dechem, se jí z rukou moderátora John D'Anny dostalo několik fotografií ženy, Fredy Roth, která, jak vyšetřující tým věří, byla Sharonina biologická matka. Jak se ovšem děvčátko před tolika lety dostalo až do Arizony, když žena, které DNA patří, pocházela z Iowy, to je těžké říct. Některé záhady nejspíš zůstanou navždy nevyřešeny, a to i přesto, že od Sharonina nalezení už uběhlo spousta šancí na další vánoční zázrak.
