Slovem roku 2022 je „perma-krize“. Co vše se letos dělo, ukazuje TOP5 populárních výrazů. Proč je jedním z nich i „teplobanka“?
I když v souvislosti s koronavirovou pandemií si mnozí mysleli, že nic horšího už přijít nemůže, ukázalo se, že navzdory nedostatku fantazie vždycky může být ještě hůř. V posledním roce tak řada lidí propadla pocitům beznaděje, úzkostem, smutku a dalším problematickým emocím. A tak není divu, že se do centra zájmu dostala právě „perma-krize“. Tento termín totiž podle ředitelky Collins Learning, Alex Beecroft, „velmi výstižně shrnuje, jak hrozný byl rok 2022“ – a vlastně popisuje jen přežívání mezi různými bezprecedentními událostmi, a to navíc s všudypřítomnými otázkami na to, jaké nové hrůzy ještě mohou přijít...
Ačkoliv dle některých z perma-krize rozhodně není snadná cesta ven (vlastně cesta ven prý prakticky neexistuje), i perma-krize má své limity, a dokonce na ni lze nahlížet v důsledku jako na pozitivní časovou etapu. Proč? Klasická krize je tradičně vždy příležitostí k tomu, aby došlo k nějakému zásadnímu zlomu. Krize jsou vlastně pohonem pokroku a pozitivních změn. I když se nyní může zdát, že v krizi jsme naprosto zacykleni, nejlepším způsobem, jak se minimálně z perma-krize osobního charakteru vymotat, je snažit se začít myslet pozitivně a nepropadat depresivním myšlenkám. Světlo na konci tunelu vždy existuje. I když i ono významně podražilo...
Ovšem nejen „perma-krizi“ se v posledním roce dostalo značné pozornosti. The Collins Dictionary tedy sestavil také žebříček řady nových slov či frází odrážejících aktuální společenské trendy. Jak uvedla Beecroft: „Jazyk může být zrcadlem toho, co se děje ve společnosti a v celém světe. Tento rok přinesl výzvu za výzvou. Náš letošní seznam tak odráží stav světa právě teď – a nejsou to moc dobré zprávy, ačkoliv i nyní se objevují paprsky naděje.“
Tichá rezignace
Kromě permakrize se v žebříčku TOP nově užívaných slov objevuje např. termín „tichá rezignace“ (quiet quitting). Ten v podstatě odkazuje ke stavu, kdy lidé stále docházejí do zaměstnání, ale odmítají plnit jakékoliv úkoly nad rámec svých nejnutnějších pracovních povinností. Žádné dřívější příchody, přesčasy, dostupnost 24/7 či účast na jakýchkoliv akcích, které nejsou striktně povinné. Prý se také jedná zejména o fenomén rozšiřující se mezi mladší populací, která je údajně z pracovního trhu unavená a odmítá svůj život plně práci podřizovat. Mantrou těchto lidí je pak tzv. work-life balance, tedy rovnováha mezi osobním a pracovním životem, což je nepochybně hezká (a stále více populární) idea, jejíž realizace je však o mnoho problematičtější. V každém případě se ale quiet quitting stává poměrně palčivým problémem celého pracovního trhu, přičemž lze stěží soudit, co přesně pomůže nastalou situaci vyřešit.
Splooting a teplobanky
Ačkoliv ani o jednom ze slov jste možná neslyšeli, obě skutečně velmi příznačně odrážejí uplynulý rok. Zatímco termín „splooting“ se ale týká přílišného horka, „teplobanky“ zase souvisejí se zimou a energetickou krizí. A co že je to tedy splooting? Jedná se termín odkazující k tomu, jak se chovaly veverky v extrémních kalifornských vedrech – ležely na břiše s tlapkami roztaženými před a za sebou. A právě pro tuto polohu (přesně takto je u nás možné vidět ležet psy na studené dlažbě, když je extrémní horko) se v angličtině vžilo označení splooting. Mimochodem, právě když Kalifornii sužovala extrémní vedra, byly tamní policejní stanice zavaleny také hovory lidí, kteří se o „rozpláclé“ veverky obávali – a tak příslušné orgány musely dokonce veřejnost oficiálně uklidnit, že se jedná o běžnou zvířecí praxi…
Ačkoliv veverky na bříšku jsou v konečném důsledky docela legrační (ačkoliv je jasné, že překonat horko pro ně muselo být náročné), teplobanky už úsměv moc nevyvolávají. Jedná se totiž o vytápěné budovy, kam se mohou vypravit ohřát lidé, kteří si nemohou dovolit vytápět vlastní domovy. Tento trend se postupně rozmáhá ve Velké Británii, kde ceny energií rapidně vzrostly stejně jako v Česku a řadě dalších evropských zemí. V podstatě se tedy jedná o alternativu bank potravinových, které jsou určitou záchytnou sítí pro ty, kteří nemají finanční prostředky ani na pokrytí základních životních potřeb. Přesto jsou teplobanky spíše krátkodobým řešením, které je dle charitativních organizací v delším časovém horizontu neudržitelné.
Vibrace!
Pátým slovem, jemuž se dostalo celosvětové pozornosti, je pak „změna vibrací“ (vibe shift). Rozhodně ale v tomto sousloví nehledejte žádný nepatřičný podtext – odkazuje totiž k významné změně kulturní atmosféry, a to v celé její šíři od filmů přes hudbu až k módě. Ke změně vibrací pak prý dochází náhle (až apokalypticky) a nikdo si nemůže být prakticky ničím jistý. A to je nepochybně situace, v níž aktuálně opravdu žijeme.
Ať už ale rok 2023 přinese cokoli, nezbývá než doufat, že po „vakcíně“ (a jí předcházejícím „lockdownu“) a „perma-krizi“ se pozornosti dostane konečně něčemu, co bude možné považovat za signál blížících se „lepších zítřků“. Že bychom si v létě chladili břicha o zem, to asi nehrozí, ovšem vyhlídka na další ročník teplobank se vynořuje docela v reálných obrysech… Snad ale slova roku 2023 ukáží pravý opak.
