Krásná dýdžejka Andrea Pomeje: Jsem strašně líná, pro své tělo nedělám nic. Gayové by dávno měli mít právo na děti a manželství
Dopředu se přiznám, že Andreu (34) už léta naprosto zbožňuji. Je pro mě nádherná, v jejích očích bych se utopil i já, homosexuál, navíc se dobře známe a tak vím, jaké trápení zažila, jak přemýšlí, jak je to citlivá a vnímavá žena. A taky je moc fajn kamarádka do nepohody.
Redakci LUI poskytla nezvykle otevřený rozhovor, který vás donutí přemýšlet, ale slibuji, že se při její upřímnosti i dost zasmějete.
Andreo, lidé tě znají hodně přes zesnulého manžela Jiřího Pomeje, ale dnes už tě hodně z nich vnímá už i bez jeho příjmení, díky tvé profesi dýdžejky. Cítíš to tak?
Jsou asi dvě skupiny. Část fanoušků mě má zapsanou přes Jirku, to jsou většinou čtenáři bulváru. Druhá část fandů je nově vybudovaná přes mé hraní. Setkávám se s tím, že ani netuší o tom, že moje příjmení souvisí s Jirkou. Většinou jsou to mladí lidé, kteří chodí do klubů a znají mě odtamtud. A je to asi tak půl napůl. Jsem za to ráda.
A pak je tu třetí skupina, která tě zná přes influencerství.
To je pravda. Ale dost se to prolíná. Teď jsem byla hrát v Náchodě, tam za mnou přišli fanoušci s Instagramu, kteří by do toho klubu ani na tuhle hudbu jinak nikdy nešli. Ale dorazili se podívat a podpořit mě.
INSTAGRAM PRO MĚ NEBYLO PŘÍJEMNÉ MÍSTO
Známe se dlouho, jsi přirozeně krásná holka, na Instagramu si pamatuju, že ses prezentovala na můj vkus až přelíčená. Víš, že jsem tě za to kritizoval…
To jsem ale dělala tak před dvěma lety. Dnes se tam ukazuju i odlíčená. Neupravuju fotky, dnes je všechno realita. Dřív to tak vždycky nebylo.
Máš pravdu. Teď jsem si rychle projel tvůj účet a je to velká změna k lepšímu. Jak nebe a dudy proti minulosti.
Hodně jsem to změnila. Dost jsem pracovala na tom, jak se na Instagramu prezentovat. Nebylo to tehdy pro mě opravdu vůbec příjemné místo. Chodila jsem tam vyloženě se sevřeným žaludkem, protože jsem čekala, jaký hejt zase přijde. Nebylo mi tam příjemně, neměla jsem dobrou pleť, tak jsem se schovávala za filtry. A lidi mě hrozně řešili. Nešlo o komfortní místo, chybělo mi sebevědomí a neměla jsem uvnitř sebe vybudovanou sebehodnotu. Byla jsem zkopaná tím, co se dělo kolem Jirky, hlavně kolem jeho konce.
- - -
Útoky na vdovu
Andrea Pomeje byla třetí ženou Jiřího Pomeje, vzali se v roce 2013. Na jaře roku 2018 manžela opustila poté, co si podle ní po první léčbě rakoviny nedal říct a dál žil nezřízeným životem a pil ve velkém alkohol. Když Jiří Pomeje na podzim znovu onemocněl, snesla se na ni vlna nenávisti. A další poté, co pár měsíců na to zemřel.
Lidé i známí manžela jí vyčítali, že ho opustila v nejtěžší chvíli, přitom to nebyla pravda. „Byl v té době papírově zdravý a nevážil si života. Nikdo netušil, co všechno za pekla a strachy jsem vedle něj vytrpěla, kolik jsem toho musela snést a kolikrát mu dala šanci. Nechci ho pomlouvat, ale nevydržel by to opravdu skoro nikdo,“ vyprávěla mi tehdy. O problematickém soužití s manželem promluvila například pro pořad Face to Face, dostupný je na Youtube.
To byl vůči tobě vyloženě lynč.
Hodně mě to sundalo. A i kvůli Instáči mi trvalo dost dlouho, abych změnila svou energii. Jakmile ji ale opravdu změníš, změní se i lidi, kteří ti tam píšou. Poslední hejt jsem měla před tak strašně dlouhou dobou, že už si na něj ani nepamatuju.
Mimochodem: musím zdůraznit, že máš neuvěřitelně krásné oči. Koukají z nich rarášci, prostě hřích.
(směje se) To mi lidé říkají. A dcera je má po mně…
Rozhodla ses nebýt jako jiné matky celebrity a Aničku naprosto důsledně skrýváš. Vůbec ji veřejně neukazuješ.
Chci, aby měla normální dětství. Zažila si dřív už svoje. Ale stejně si myslím, že za chvilku už si sama bude zakládat sociální sítě. Je jí devět a už ji pomalu nezvládáme, přerůstá nám přes hlavu. (směje se)
Dnes jsou děti mnohem dál, než byla naše generace…
Já ještě v patnácti o světě nic nevěděla, Anička je o šest let mladší a už je dál než já tehdy… Ale ještě k tomu Instagramu…
MUSELA JSEM PODSTOUPIT TERAPIE
Povídej…
Přijde mi, že je na sociálních sítích hrozně těžké být autentický, zvlášť, když to v sobě člověk nemá srovnané. A to já neměla, až poslední rok je to jinak. Prošla jsem si terapiemi, které mi hrozně moc pomohly. A myslím si, že sociální síť je obrovský odraz člověka. Řeším tam teď otevřeně hodně věci, které mě zajímají a baví i followery. Pořád mám ale ráda sexy fotky, protože taková jsem. Není to póza, mně se to líbí, a kdybych mohla, tak zajdu ještě trošku dál, kde by to už bylo pro některé za hranou, ale Instagram už to nedovoluje.
Andreo a teď vážně: když se na tebe tak dívám, tak bys podle mě měla přestat lhát a mohla bys přiznat, kolik hodin týdně trávíš v posilovně.
(směje se) Právě, že ani minutu.
Doteď jsi mi vždycky tvrdila, že pro svoje tělo nic neděláš. Ale já ti to prostě nemůžu věřit. Vypadáš skvěle.
Nemám zase tak super postavu. Může to být úplně trapné pro lidi, kteří dřou a odepírají si prasárny a nejsou štíhlí, ale fakt nedělám nic. Mému tělu ubližuje nejvíc alkohol a díky hraní v klubech přehozený denní a noční život. Plus stravování na benzínkách. Říkám si, jak to do sebe nebudu cpát, ale když jedu v půl páté ráno po akci domů hladová, ještě s pár drinky, tak mi můj Petr zastaví na párek v rohlíku. Druhý den se cítím zavodněná, vnitřně hnusná. A vážně se nehýbu. Dnes jedu do fitka asi po čtyřech měsících, protože se už cítím ve svém tělo nekomfortně.
MÁM CELULITIDU A JSEM STRAŠNĚ LÍNÁ
Špeky nemáš.
To ne, ale mám celulitidu a vůbec nejsem zpevněná. Cítím na sobě, že to může být milionkrát lepší, kdybych se sebou něco dělala. Jenže jsem strašně líná. Mě to prostě nebaví na sobě makat. Ve fitku se necítím vůbec dobře a to tu v Poděbradech máme v pohodě bouchárnu, kam chodí normální lidi a nikdo na mě nečumí. Ale fitko je pro mě prostě na prvním místě nekomfortních zón. Radši půjdu na dlouhou procházku, to taky pomáhá. Ale zase jsme u toho: i na tohle jsem neuvěřitelně líná. Sotva se k tomu donutím. Mám hodně stresu, přes týden dospávám víkendy, kdy nejvíc hraju, a pak nemám sílu se přinutit k pohybu.
Spousta holek na Instagramu je inspirací pro ostatní se svým zdravým životním stylem.
Za to je obdivuju, že své followery vedou k tomu, aby se sebou něco dělali. A já se točím, jak žeru Mekáče. Není to úplně fajn, uvědomuju si to, že nejsem dobrý role model.
PRSA SE MUSELA HOUPAT
Má to podle tebe hezká holka v životě těžší?
Asi záleží na tom, jak to každá z nás vnímá. Když nějak vypadáš, přitahuješ předsudky. Pokud si je bereš k srdci, neumíš s nimi pracovat a ubližují ti, tak to může škodit. Ale když se na to díváš ze strany, kde vidíš výhody, tak to tu negaci už nevnímáš. Já v tom spatřuju právě ty plusy, i když ve své profesi jsem to dřív taky víc řešila, že mě nikdo nebere vážně, že nejde o to, co umím, ale o to, že jsem ve škatulce „hezká pipinka“.
Promotéři po tobě tehdy chtěli, abys nosila volná trička a houpala se ti při hraní prsa, viď?
Ano, prsa byla základ. Ale proč ne. V rámci oboru je bohužel spousta dýdžejek, které to umí skvěle, ale nemají ten kompletní balíček, což mě mrzí, protože je to brzdí. Už je to ale kompletní showbyznys, lidé se na nás chtějí i koukat, taky působení na sociálních sítích prodává, takže teď už to všechno vážně beru jako výhodu. I při domlouvání kšeftů se dostanu ke stolu generálního ředitele spíš já než postarší dýdžej.
Kamarádi krásní kluci mi říkali, že jim je vyloženě odporné, když vidí, jak na ně frajeři i holky koukají jen jako na flákotu masa, s kterou by chtěli spát. Prý se jim to hnusí. Jak to cítíš ty?
Tyhle pohledy moc nevnímám, neumím je tolik číst. Ale můj Péťa je rozezná do půl sekundy. A většinou mě na to upozorní a učí mě je rozlišovat. Jak jsme spolu prakticky pořád, většina těch svlékacích pohledů zmizela. Když ale hraju, tak si koutkem oka někdy všimnu, že někteří mají takové záseky. Sama nemůžu říct, že by mi to bylo vysloveně nepříjemné.
ZPRÁVY OD OTROKŮ
Předpokládám, že ti chodí hodně sexuálních nabídek, fotek údů a podobně. Na některých fotkách vypadáš dost přísně. Nechtějí po tobě pánové i to, abys jim dělala dominu?
To mi chodí docela často. Třeba zprávy s nabídkami, jak budou mým otrokem. Jeden pán mi psal, že by mi doma uklidil, já bych si dala nohy na stůl a jen mu říkala, co má dělat. Moc nestíhám, tak bych to uvítala. Bylo by to skvělý. Tuplem teď před Vánoci. Je to dost vtipné, bavím se tím, ale většinou to nechávám v nevyžádané poště. Ale přijde mi za hranou, když mi chodí zprávy u mužů, kteří mají na profilu fotky rodiny a manželky. Někdy mám chuť to jejich ženám přeposlat.
Máš hodně sledujících mezi gayi?
Moji followers se dřív dělili tak půl na půl. Půl chlapi, půl holky. Teď už se to převážilo, mám už víc holek. Asi je baví, že tam mluvím dost otevřeně o spoustě věcech, tak se mi tam víc nabalily baby. Kluky tam mám spíš honibrky. (směje se) Kolik mě sleduje gayů, to nevím, ale mám jich spoustu mezi kamarády, protože si s nimi opravdu dost rozumím.
Máš krásného přítele. Kluci ho balí, že?
No jasně, a jak! A než jsme se potkali, měl hodně velký ohlas na svém profilu, ale když jsme spolu začali, tak mu to dost opadlo. Kvůli tomu jsme zjistili, že jeho komunita byla asi nejspíš plná gayů. U kluků, co cvičí, to tak bývá.
Teď mě napadlo: čím, to, že nedostanu facku, když ti řeknu, že máš pěkný zadek nebo prsa, zatímco chudák heterák by ji už měl?
(směje se) Lichotky od chlapů neberu tak vážně, ale když mi to řekne ženská nebo gay, který má estetično posunuté trošku jinam, tak mi to zalichotí mnohem víc. On to nemusí říkat, nebalí mě. Když chci něco zkonzultovat ohledně vzhledu, obracím se taky vždycky na vizážisty a stylisty, spíš na gaye než na holky.
MANŽELSTVÍ PRO VŠECHNY? UŽ MĚLO BÝT DÁVNO
Co se týče manželství pro všechny, jsi pro?
Určitě. Mělo to být už dávno a přijde mi dost hloupé, že v téhle době se pořád ještě spekuluje, proč by to vůbec být nemělo. V LGBTQ+ komunitě se dost pohybuju a moc dobře vím, jak kvalitní lidé v ní jsou. A jsem přesvědčená o tom, že většina z těch, které znám, by pro své děti byli mnohem lepšími vzory než v kdejaké klasické rodině. Znám jeden lesbický pár a na Instagramu sleduju další, hrozně se mi to líbí. Je to inspirativní.
Co podle tebe nejvíc řešíme?
Pořád se to točí kolem toho, že ještě i dnes musíte bojovat za svá práva. Extrémně se mě dotklo, co se stalo na Slovensku. Sledovala jsem hodně svoje gay okolí, které se k tomu vyjadřovalo. A opět se díky tomu otevřela debata o tom, že by se jiná sexuální orientace konečně měla brát jako něco normálního. Každý si má vybrat, jak žít a koho milovat, nikdo by vám do toho neměl mluvit a řešit vás. Mělo by platit „Žij a nechej žít“.
Teď si představ, že doteď v České republice funguje ve velkém diskriminace gayů při dárcovství krve. Jsme riziková skupina, tak i kdybychom byli monogamní, tak jak se přiznáme, že jsme měli poslední rok sex s mužem, vyloučí nás.
Cože? To si děláš srandu. To je neuvěřitelný. Nechápu to, jak to v současnosti pořád může platit. A je to úplná pitomost. Tohle je pro vás přece naprosto ponižující a hrozný nápor na psychiku.
Dceru jsi vychovávala docela dlouho víceméně sama, takže tvůj názor na to, jaké vzory by dítě mělo mít, je asi víceméně jasný.
Nejsem si jistá tím, že by to bylo úplně o rolích chlapa a ženský, protože hodně často má chlap mnohem víc ženské energie než maminka. Kam se ten malý človíček narodí, tam má být, tak je to přirozené. Nejde o to, jestli tatínek má penis. Vždyť ve finále může fungovat mnohem víc jako maminka než ona sama.
Má ženskou energii tvůj chlapák?
Má a jsem za to hrozně ráda. A měl ji i Jirka, akorát ji přebíjel svým macho stylem a donchuánstvím. Ale měl v sobě hodně citlivou stránku. Takový typ muže k sobě potřebuju, asi proto, že sama bych řekla, že v sobě mám zase chlapskou energii.
