Dnešní společnost stojí na monogamii. Víte ale, kdo je „sériový monogamista“ a proč není žádná výhra, pokud na něj ve vztahu narazíte?
Tedy, kdo že je to ten „sériový monogamista“? Jedná se o člověka, který v podstatě nikdy není sám a jde doslova ze vztahu do vztahu. Zatímco někteří sérioví monogamisté mohou preferovat vztahy krátkodobé, jiní upřednostňují ty dlouhodobé. V obou případech ale platí, že stav být single je jim neznámý. Ti, kteří někdy nějaký vztah měli, pak již jistě tuší, jaké problémy se k sériové monogamii mohou pojit – člověk, který udržuje prakticky nepřetržitě nějaké vztahy, se s vysokou pravděpodobností obává samoty, a tak protějšek hledá de facto za každou cenu. Byť to třeba může být partner/ka jen na pár týdnů (a ten/ta se logicky ocitá v nechvalně známé pozici „vztahového převozníka“).
Ne každá monogamie je žádoucí
V prvé řadě – a pohledem samotných sériových monogamistů – je neustálé proplouvání životem ve vztahu docela náročná disciplína. Pokud totiž člověk jde bez jakékoliv pauzy ze vztahu do vztahu, vlastně pořád jen lásku dává, aniž by měl byť jen pár chvil na jakoukoliv „regeneraci“. To vše nakonec může vyústit až v syndrom vyhoření. Stejně tak je větší počet ex-partnerů/ek docela silnou emoční zátěží, kterou si každý „sériový monogamista“ s sebou nese celým životem.
Kromě toho je tu také velké riziko, že láska k druhé/mu vlastně může být jen maskovanou potřebou být ve vztahu, i kdyby trakaře padaly. Neustálé setrvávání v partnerských vztazích (a usilování o ně) navíc zrovna neprospívá seberozvoji – člověk tak jen stále dokola opakuje stejné vzorce (a také chyby), aniž by měl chvilku (single) času se nad nimi (a sebou samým) zamyslet. V případě sériových monogamistů navíc platí, že nejsou všichni stejní, dokonce je možné setkat se s jejich typologií (byť ani jeden z těchto typů není zrovna hitparádový).
Typologie sériových monogamistů
Tím nejvíce problematickým (a prý také nejrozšířenějším) typem sériových monogamistů jsou ti, kteří sice na jednu stranu k životu potřebují mít vztah, ale na stranu druhou se děsí dlouhodobých závazků. Výsledkem tedy je, že protějšky střídají podobně často jako ponožky. Psycholog Jeb Kinnison pak situaci těchto sériových monogamistů popisuje následovně: „Rodina, přátelé, ale i společnost jako celek těmto lidem vštěpují, že by se měli pokusit dosáhnout trvalého partnerství s někým, kdo bude respektovatelný a bude jim trvalou oporou. Oni tak ve snaze tento požadavek naplnit za sebou zanechávají jakýkoli vztah, který nevykazuje známky toho, že by ke kýženému stavu směřoval. Obvykle je to proto, že je tento partner časem začne nudit. Je to ale problém většiny chytrých lidí – najít někoho, kdo je bude bavit a stimulovat po celý zbytek života.“
Zdroj: Giphy
Podle vztahového experta dr. Aarona Ben-Zeeva navíc sérioví monogamisté ve většině případů nejsou lidé, kteří by hledali „toho/tu pravého/pravou“ na celý život. Ve svém článku tedy Ben-Zeeva uvádí, že „v tomto stále populárnějším romantickém vzorci lidé v nějakou formu ideální lásky stále věří, ale vzdávají se představy, že by měla trvat navždy. Milovaná osoba je tedy sice stále výjimečná, ale v mnoha případech tomu tak není po zbytek života.“ A to je vlastní druhý možný přístup sériových monogamistů – jsou spokojení, šťastní, ale ne navždy.
Třetí variantou jsou pak ti, kteří se vlastně sériovými monogamisty pokoušejí nebýt, resp. ne úplně každý, kdo proplouvá v životě ze vztahu do vztahu, je skutečně sériovým monogamistou, který se snaží o udržení vzorce života ve vztahu za každých okolností. Někteří lidé jednoduše mají „to štěstí“, že i záhy po rozchodu hned najdou někoho, s kým si padnou do noty.
Je sériová monogamie skutečně jen a pouze špatná?
Ačkoliv prozatím příliš mnoho pozitiv v souvislosti se sériovou monogamií popsáno nebylo, nutně jen a pouze špatná být nemusí. Co se týká pozitivních aspektů, z podstaty věci mají sérioví monogamisté docela vztahovou výdrž (přeci jen, po rozchodu musí následovat rychlé nalezení „náhradníka/ce“), takže obvykle drobné problémy přehlížejí a ty větší se snaží řešit (ačkoliv i to je docela problematické, jelikož v některých případech může vše přerůst v patologickou snahu udržet vztah i přes problémy doslova za každou cenu). Jsou také obvykle velmi oddaní a mají docela dobré vztahové zkušenosti (aby ne) – což nakonec znamená, že jsou zdatní v seznamování se.
Zcela univerzálně tedy sériové monogamisty zatratit nelze. Ostatně, lidé jsou různí a různé je i jejich prožívání vztahů. Podle psycholožky Mari Kovanen je pak klíčovým a rozhodujícím faktorem při hodnocení sériové monogamie to, zda je, či není zraňující – a to nejen pro protějšek sériového monogamisty, ale i pro něj samotného. Jak to poznat? Člověk sám by si měl položit řadu otázek – např. zda není přesvědčen, že život single je nudný a smutný, zda náhodou ideální partner neexistuje jen v jeho hlavě, zda nehledá idealistickou filmovou lásku, zda nesetrvával v nefunkčním vztahu jen proto, že potřeboval čas najít si honem partnera nového, či zda vztahy neukončoval prakticky bezdůvodně. A pokud na většinu těchto otázek odpoví ano, pak je pro něj sériová monogamie skutečně problémem, který mu paradoxně ve vztazích spíše ubližuje…
