Sezona vánočních filmů je tu. Proč v nás jejich sledování budí pocity štěstí a často brečíme jak želvy i u vánočních reklam?
Už jste správně vánočně naladěni? Možná ano, možná ne, ale vsadíme se, že byť třeba Vánoce zrovna nemilujete, minimálně během svátků usednete k televizi/počítači a strávíte nějaký čas právě sledováním vánočních filmů. Nezřídka dokonce stále těch stejných – ostatně, některé z nich se jednoduše staly nedílnou součástí těchto svátků. Proč se ale vlastně dívat na filmy, které jsme už viděli tisíckrát a často známe i všechny repliky do posledního detailu? „Tyto filmy obsahují prvky, které jsou uklidňující pro náš nervový systém, sledování vánočních filmů se stává určitým rituálem a rutinou,“ objasňuje Courtney Cope, licencovaná manželská a rodinná terapeutka. Kromě toho jsou vánoční filmy zárukou toho, že se dočkáme šťastného konce. „Pro naše mozky je to pěkná dovolená od reality, můžeme si představit svět, v němž dobro vždy zvítězí, rodiny vždy vyřeší své neshody, hlavní hrdina najde svou pravou lásku a vždy se najdou prostředky na ten nejkouzelnější, nejextravagantnější vysněný dárek nebo výlet pro celou rodinu,“ doplňuje Cope.
Vánoční filmy „podle šablony“
Ne náhodou se však během sledování vánočních filmů (a bezprostředně po jejich skončení) cítíme dobře. Scenáristé si jsou velmi dobře vědomi toho, na jakou strunu v našich emocích zahrát. A tak není divu, že ve vánočních filmech hrdinky a hrdinové obvykle najdou pravou lásku, napraví křivdy z minulosti, dají výpověď v otřesné práci a najdou si jinou – inspirativní a naplňující, odstěhují se z města na romantický zasněžený venkov…
Stranou pak nezůstávají ani rozličné tradice a řádnou vánoční atmosféru navozující hudba. „V těchto filmech jsou záměrně zachyceny různé tradice, které divákům připomínají domov – což následně rezonuje v té části mozku, díky níž si vzpomenete na jednodušší a šťastnější časy. To vše ještě podpoří hudba a písně, které jsme slýchali, když jsme byli dětmi,“ vysvětluje Cope.
A tak nastupuje v psychologii popsaný „efekt nostalgie“, což je de facto kognitivní zkreslení, díky němuž vzpomínáme na minulost jako na dobu mnohem pozitivnější, než ve skutečnosti byla. Díky efektu nostalgie dojde v mozku také k aktivování tzv. limbického systému, který je úzce spjat se vzpomínkami a ranými zkušenostmi blízkých vazeb. Mozek tak v důsledku dojde při sledování vánočních filmů k pocitu relaxace a napojení na naše nejšťastnější vzpomínky, a to i tehdy, když třeba Štědrý den z různých důvodů nestrávíme doma nebo s námi někteří naši blízcí už nejsou.
Zdroj: Giphy
Instantní recept na všechny problémy světa
Kromě toho do hry vstupují i podmíněné reflexy – takže když jako dospělí sledujeme vánoční filmy, jsme zasaženi pocity z dětství. „Kvůli všem těmto pozitivním aspektům, které se dějí, když sledujeme vánoční filmy, náš mozek při sledování uvolňuje dopamin, který je v našem mozku spojen s potěšením a odměnou,“ doplňuje Cope s tím, že vánoční filmy nám na stříbrném podnose nabízejí přesně to, co chceme: snadná řešení náročných životních problémů v rychlém časovém sledu, tedy něco, co je v běžném životě zcela nereálné. Přesto je nám to jedno – díky kýčovitosti a dopaminu prostě získáme hřejivý pocit, že vše je zalité štěstím a láskou.
Kromě toho se také (navzdory obvyklé neuvěřitelnosti vánočních filmů) s filmovými postavami ztotožňujeme a promítáme do nich vlastní obtíže. „To, čím postavy procházejí, vyvolává vzpomínky na to, co jsme sami zažili. Do postav ale projektujeme také vlastní emoce a zkušenosti. A tak i když u filmu pláčeme, nezřídka je to kvůli tomu, co v nás zachycené situace vyvolaly,“ vysvětluje psycholožka Audrey Tang. Zároveň však s tím, jak jsme vystaveni všem idealizovaným řešením nespočtu různých problémů filmových hrdinů, podvědomě získáme také určitou naději a inspiraci k různým pozitivním krokům ve vlastním životě – může to být kontaktování blízkých lidí, s nimiž se již např. kvůli rozporům nesetkáváme, opětovné shledání s rodinou apod. „Tyto pocity naděje zároveň uklidňují amygdalu, část mozku, jež bývá zdrojem obav, a také podněcují činnost cingulární kůry, jež je spojena s emočním uvědoměním, zvládáním bolesti a předvídáním budoucnosti,“ uzavírá Cope.
A tak není divu, že veškerý vánoční obsah, jenž cíleně na naše emoce míří, může vyvolat u někoho pocit nostalgie, štěstí, u jiného pak i slzy dojetí. A na ty může dojít klidně i u úplně banální reklamy. Všichni se totiž přirozeně rádi vžíváme do všech dojemných vánočních příběhů, které vždy vedou ke šťastnému konci – ať už je jeho podoba jakákoliv. Vlastně to znamená, že jsme živí, citliví a lidští. Takže až vás příště rozněžní či rozpláče (reklamní) příběh opuštěného a křivého vánočního stromečku (který i navzdory tomu najde toho, kdo jeho netradiční krásu ocení) či nějaký ten idylický snímek, v němž se u štědrovečerní tabule sejde nejen celá rodina, ale i polovina ulice, bezdomovci, sirotci a ideálně ještě nějaké to zvířátko z útulku, vězte, že není zač se stydět…
