Dokonalé Vánoce rodiny, kde táta a děda je gay: U Honzy Musila se vše točí kolem čtyř vnoučat, vzpomíná ale i na osamělé kluky na kluky
Životní příběh moderátora Honzy Musila (55) je dost dobře známý, ale raději ho připomeňme. Aby se mohl oženit se svou bývalou ženou Ivetou, nechali se oba před 37 lety zplnoletit. Ještě ten samý rok se jim narodila dcera Lucie.
Když si pak mladý Honza naplno uvědomil, že ho přitahují víc muži, manželce se svěřil a poté se oba pro někoho možná překvapivě domluvili, že spolu chtějí mít ještě dalšího potomka. V roce 1989 tak na svět přišla i Veronika. I ona byla z upřímné lásky dvou velkých přátel.
I když je Musil s Ivetou už dávno rozvedený, dodnes mají skvělý vztah a oba si užívají rolí prarodičů.
Mladší dcera jim porodila Jakuba s Matyášem, starší Lucka je zase obdarovala vnučkami Sárou a Viktorií.
Honza tak patří spíš k minoritě mezi českými gayi, kteří mají partnera a k tomu vlastní potomstvo s bývalou ženou a na nejkrásnější svátky roku mají plný dům dětí a radosti.
A jak sympatický a usměvavý moderátor přiznal redakci LUI, umí si to náležitě užít.
Honzo, nepatříte doufám k těm, kteří by byli odpírači Vánoc?
Ale vůbec ne. Naopak. Vánoce miluju odmalička a mám na nich rád úplně všechno. Atmosféru, výzdobu a podobně.
Jsou vaše vánoční svátky v něčem gay?
Nemyslím si. Ani si nedokážu představit, v čem by to mohlo spočívat. (směje se) Máme gay kamarády, kteří svátky tráví tak, že jezdí na Vánoce k moři, třeba do Karibiku a podobně, pak další, co jezdí na hory, a pak se kámošíme i s kluky, kteří vánoční období stráví s celou základnou maminek a tchyní. U nás je to jiné.
Jak to tedy probíhá u vás?
My to máme v českých poměrech zatím ještě dost neobvyklé a specifické. Jsem gay, co má děti a vnoučata, takže jsou to naprosto klasické rodinné Vánoce.
Myslíte si, že se u vás přece jen nějak projevuje sexualita i ohledně Vánoc?
Asi v tom, jak je neuvěřitelně miluju. V rodině to vědí všichni. I Iveta mi kdysi řekla: „Umím čančat Vánoce, ale to, co děláš ty, to nikdo neumí.“. Musí to být kýč na kýč; když přijedou děti, nesmí chybět různí sobíci, spousta vánoční výzdoby a tak. Dřív se dělaly jednobarevné stromečky, já ten hlavní mám strašně barevný, ozdobičky mixuju staré i nové. Vánoční hvězda není jedna, ale tři, adventních věnců věším pět a stromečků zdobíme celkově taky pět. Pro děti je to fantazie, ale i pro nás. Vážně mám celé to období moc rád. Velikonoce vyzdobím, ale nemám k nim zdaleka takový vztah.
Kluci Vánoce zbožňujíFoto: Honza Musil / se svolením
Kdy začínáte s výzdobou?
U dědečků začínají Vánoce s prvním adventem. To už musíme mít všechno připravené, ozdobené a už si to jen užíváme. Když jsem byl malý, Vánoce začínaly až čtyřiadvacátého, takže naši schovávali stromeček, abychom ho neobjevili, visel třeba z našeho panelákového balkonu. Až po štědrovečerní večeři se najednou objevil rozsvícený v obývacím pokoji. Když byly naše dcery malé, měli jsme to nejdřív stejně, čím jsem byl ale starší, tím jsem si chtěl vánoční atmosféru užívat déle, tak jsem to změnil.
S kým vším vůbec trávíte Štědrý den?
Štědrý večer jsme všechny čtyři rodiny sólo. My jsme s Kubou a zvířaty sami, Iveta s partnerem a obě holky s rodinami taky. Je to takové intimnější. Ale pětadvacátého se už sejdeme všichni dohromady, a to už je divoká rodinná oslava Vánoc. Takhle to trávíme přes třicet let, co jsou holky na světě, akorát v poslední době je nás podstatně víc. A děláme to tak, že každý rok se sejdeme v jiné části rodiny. Letos jedeme k starší dcerce.
Takže každý přiveze na ochutnání svou verzi bramborového salátu, cukroví…
Samozřejmě, všechno tohle tam je. Jinak čím jsou naše dcery starší, tak co se týče dárků, jde jen o maličkosti. Jak už to tak bývá, největší nadílku mají vnoučata.
- - -
Homoparetální rodiny v ČR a v zahraničí
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí uveřejnil loni výsledky výzkumu ohledně homoparentálních rodin, tedy rodin/domácností, v kterých jsou děti vychovávány párem stejného pohlaví (leseb, gayů či bisexuálů).
Počty těchto rodin podle výsledků ústavu v posledních letech v České republice narůstají.
„Lze odhadovat, že v takových rodinách dnes žijí tisíce dětí,“ uvádí analýza.
Zatímco dříve vznikaly homoparentální rodiny až sekundárně, po rozpadu heterosexuálního partnerství rodičů, dnes se stále více objevují i primární (plánované) rodiny s rodiči stejného pohlaví, tvrdí autoři výzkumu.
Například v USA je situace úplně jinde. Při sčítání lidu USA v roce 2000 podle Wikipedie uvedlo 34 % lesbických párů a 22 % gay párů, že sdílí domácnost s dítětem mladším 18 let (což nezahrnuje rodiče žijící aktuálně bez partnera). Výzkum z roku 2007 uvádí, že 38 % lesbických párů a 20 % gay párů vychovávalo alespoň jedno dítě, přičemž třetina dětí se narodila již do stejnopohlavního vztahu.
Pamatuju si, jak mě před lety fascinovalo v Lásce nebeské, když si manželé dali třeba „jen“ cédéčko…
Tak to máme taky. Ale samozřejmě bylo období, kdy těch dárků bývávalo víc, jenže člověk si postupem času uvědomí, že o tom to fakt není. A když to vezmeme prakticky, Vánoce se vážně dělají hlavně pro děti, aby měly zážitek na celý život. Pro nás dospělé je stejně nejdůležitější to, že se všichni sejdeme. Celkově to je taky o jídle a o setkání. A cukroví. To dcery pečou v průběhu celého prosince, myslí i na dědečka, že je bezlepkovej…
Kapr, nebo řízek?
U nás doma nejede maso vůbec. Holky mají pro děti kuřátka nebo si dělají lososa, Iveta miluje kapra. My s Kubou nejíme maso, Kuba už dlouho, takže u nás je smažený celer, smažená cibule a takové pochutiny. Tím se zaplácneme, nejdůležitější je pro nás ale bramborový salát. Kdyby ho měl Kuba pět plných polévkových mís, tak to bude pro něj tak akorát. (směje se)
Dodržujete tradice?
Určitě: krájení jablíček, nejdřív s Kubou, pak i druhý den s dětmi, zpíváme koledy a tak.
Stejně je fascinující, jak pohodové vztahy v rodině máte, zvlášť s exmanželkou…
Měli jsme štěstí. Všechno je to o tom, jak se k sobě lidé chovají. A Iveta je skvělá ženská, vycházíme spolu všichni perfektně. I ona s mým partnerem Kubou a já s jejím. Všechno je zalité sluncem. (směje se)
Vraťme se k dárkům. Dostal jste někdy nějaký „přihřátý“ vánoční prezent?
Jednou mi Ježíšek přinesl knížku mužských aktů. Doma jinak máme bronzové sochy, dovezli jsme si nějaké malé z Amsterdamu. A v Praze jsme jednou objevili mnohem větší se sedícím nahatým sportovcem. A Kuba mi ho pak nadělil pod stromeček. Mám prostě krásného chlapa. Jak toho bronzového, tak toho živého.
Patří k vašim svátkům i sledování vánočních pohádek?
Ano, české pohádky milujeme. A úplně všechny. Nejvíc je samozřejmě Popelka, Princezna se zlatou hvězdou a nově se oblíbenou určitě stane Tajemství staré bambitky 2. To proto, což sice nikdo neví, že se na chvíli objevím v prvním díle. Jsem tam asi dvě vteřiny, vůbec tam nemluvím, hraju nějakého zelináře… (říká pobaveně)
A zahraniční tituly?
Pretty Woman a Láska nebeská, to je skoro povinnost. Zase u toho budeme řvát. Známe to už z paměti, kolikrát na to člověk kouká jen napůl, ale ten pocit, že to člověk slyší, že jsou tam všechny ty hlášky na svém místě, ten je k nezaplacení.
KLUB OSAMĚLÝCH SRDCÍ
Hodně gayů chodí v Praze na specifickou půlnoční někam do baru. To u vás nehrozí…
Jsme na vesnici, tak opravdu ne. Ale když jsme kdysi mívali s předchozím Kubou klub 21, tak i když jsem tradice sama a čtyřiadvacátého prosince jsem rád doma, byli jsme nuceni večer otevřít.
Pročpak?
Chodila k nám spousta kluků a chlapů, kteří zůstali sami. V osm večer jsme otevřeli a bylo narváno. Mívali jsme bramborový salát, řízky, každý z nich dostal nějakou drobnou pozornost. A bylo to hrozně fajn. Tehdy mě překvapilo, kolik lidí v komunitě bývá o svátcích samotných.
Řada jich zpřetrhala vazby s rodinami a ještě nebývá úplně zvykem, aby gayové měli potomky, tedy novou rodinu. To se ale snad bude časem měnit a osamělých bude míň. Nikdo by na Vánoce neměl být sám…
- - -
Osamělost v ČR roste
Statistiky toho, kolik lidí v LGBTQ+ komunitě žije osamoceně, se nám nepodařilo dohledat. Z údajů Českého statistického úřadu o příjmech a životních podmínkách ale vyplývá, že v Česku za posledních patnáct let vzrostl počet domácností o jednom členu z 24 na 30 procent. Dvě třetiny domácností (těch bylo 4,5 milionu) byly bez dětí.
- - -
Barman je skoro jako zpovědník. Svěřovali se vám hosté se svými osudy?
Určitě. U některých jsem to věděl již delší dobu, protože to byli kluci, kteří tam chodili běžně, de facto každý den. A ti, co se objevili občas, zase někdy mívali pocit, že na ty Vánoce to ze sebe potřebují dostat.
Vzpomenete si na nějaký takový příběh?
Jeden kamarád, dnes už bohužel nežije, byl se svým přítelem „na zapřenou“, jak se říkalo za totáče. Žili spolu padesát let. Chodili k nám pravidelně, říkali jsme jim dědečkové. I když měli rodinu, samotný Štědrý večer trávili spolu a později si vždy přišli posedět k nám. Jeden z nich pak bohužel odešel a pro toho druhého pak byly svátky strašně smutné, ale přišel za námi i sám.
A nějakou veselejší historku taky máte v rukávu?
Dva kluci, kteří spolu dlouhodobě žili, Štědrý den trávili vždy každý zvlášť, u rodičů, protože ti to o nich nevěděli. A jedny svátky se dohodli, že večer přijdou k nám a vzali i rodiče, které tam seznámili. V podstatě v klubu udělali coming out. Nejsem si teď úplně jistý, jestli tam byli i oba tatínkové, ale maminky určitě. Dali jim vánoční dárek tím, že jim oznámili, že jsou spolu a jsou šťastní. A dopadlo to dobře. Pamatuju si, že se opili a všechno bylo fajn.
Po odchodu z televize máte zajímavý charitativní projekt Nová naděje, v němž představujete pohnuté příběhy lidí, kteří potřebují naši pomoc. Chystáte nějaký vánoční speciál?
Přemýšleli jsme nad tím, ale nakonec jsme se rozhodli nové díly 24. a 31. prosince úplně vynechat. Nechceme lidi zatěžovat na svátky další charitou. A upřímně řečeno: všechny firmy a hodně lidí myslí na charitu jenom na advent. Pomáhat je přitom třeba celý rok. Navíc jak je teď těch projektů kolem Vánoc tolik, naše příběhy by tím mohly teď utrpět. Před pár týdny jsme vydali střihový díl, protože jsme chtěli ukázat, že máme za sebou víc jak 50 příběhů, teď ještě vydáme dva předvánoční díly a po svátcích budeme pokračovat.
Vánoční pohoda: Honza Musil s přítelem, exmanželkou, dcerami a vnoučatyFoto: Honza Musil / se svolením
