LGBTQ+ život v socialistickém Československu. Bisexuál vzpomíná na faleš, přetvářku a strach z prozrazení: "za gay sex se vyslýchalo i vyhazovalo z práce, byla to temná doba"

Tomáš Gottlieb (73) sice kariéru startoval jako model, ale známý byl především jako tanečník. Měl vlastní baletní skupinu, s kterou procestoval svět. Spolupracoval například s Jiřím Kornem, pak působil jako programový ředitel Lucerna baru a produkoval společenské akce.

Stal se také historicky prvním manažerem Ivety Bartošové.

Díky uměleckému prostředí byl v LGBTQ+ komunitě pečený, vařený a přestože sám patří mezi ty, kteří mají rádi oboje pohlaví, moc dobře ví, jak to zejména mezi gayi chodilo v Praze před rokem 1989. A může také porovnat minulost se současností.

Více v Galerii

Zdroje: Tomáš Gottlieb / se svolením

Za totality se jiná sexuální orientace než ta většinová tajila, ale mezi kumštýři se o tom přece jen mluvilo víc otevřeně. Nebo máte jiné zkušenosti?

Nezažil jsem, že by to bylo něco běžného. Kdo byl homosexuál, tak ten se samozřejmě skrýval. I mezi umělci. Všude by byl jinak za debila a „úchyla“. Neexistovalo, že by to někdo tehdy jen tak „přiznal“.

Jiří Krampol mi právě v nedávném rozhovoru pro LUI vyprávěl, že mezi herci se o tom bavilo bez servítek. 

Asi záleželo na prostředí. Co jsem ale zažil já, tak to bylo absolutní tabu. O kom se vědělo, že je „teplouš“, neměl u okolí moc šancí. Škodilo mu to i v práci. Jen jeden baleťák, vyhlášený gay, byl hájený, protože to byla špička v oboru, jinak se o tom mlčelo. Prostě ani v tanečním světě to nebylo nic, s čím by se lidé běžně svěřovali. Až dnes je to úplně běžný.

Když to vezmete zpětně: bylo mezi tanečníky hodně heterosexuálů?

Právě že ano. A nebyla to úplná výjimka. Třeba já kolem sebe měl spíš většinu heterosexuálů. A to i ty nejúspěšnější. Nevím, mně to o těch gayích mezi námi přijde tak trošku jako přehnané klišé.

Vy jste byl ženatý a máte tři děti. Dohnal vás k tomu tlak společnosti?

Vždycky jsem chtěl mít rodinu, ženu a děti. Nedokázal bych bez toho žít. Co se týče sexu, tak jsem si ale vždy vybíral všechno, co je hezký. Holky i kluky. 

Takže jste bisexuál. 

Jasně. A i na sex jsem si vyhledával stejné chlapy, jako jsem já. Ty, co měli rádi i ženský.

Když jste chtěl v manželství úlet s mužem, jak jste ho tehdy sbalil?

Když se mi za komančů někdo líbil, dal jsem mu to prostě najevo pohledem, z toho jeho jsem poznal, že má taky zájem. V očích se dalo číst jako v knize.

Tomáš Gottlieb býval úspěšným tanečníkem
Foto: Tomáš Gottlieb / se svolením

Jaké typy jste si vybíral?

Shodou okolností to skoro vždycky byl buď učitel, nebo gymnasta. A vždycky člověk, na kterém to nebylo na první pohled vidět. Zženštilí mě nezajímali.

A víte, jak se seznamovali vyloženě gayové?

Já to nepraktikoval, ale byla vyhlášená místa v parcích a na veřejných záchodcích, kde člověk věděl, že na někoho může narazit. Víc o tom ale nevím.

Dnes jsou na randění aplikace. Mají to současní gayové v seznamování nakonec složitější?

Jako by je to teď snazší. Každý je teď ale fotkami může vodit za nos. My se potkali, dali si najevo, jestli se zajímáme, a hned jsme věděli, že to není fake, člověk po pár slovech taky poznal, že ten druhý není úplný psychopat a podobně.

Vyhýbal jste se za socialismu gay podnikům v Praze?

Ty mi vůbec nevadily, byly fajn. Naopak tam bylo víc heteráků než gayů. Možná měli pocit, že to byly takové ostrůvky svobody. Nehrozily tam problémy. A super bylo, že se tam objevovali i heteráci, kteří ze studijních důvodů chtěli vyzkoušet, jaké to je s klukem.

Tak nějak jsem žil v naivní představě, že v Praze fungoval jen Petr Vok, v kterém obsluhoval doktor Kája ze Slunce, seno…

Kdepak! Nejvyhlášenější bylo Mercury ve Slezské, tam byl i mix pohlaví, tam se člověk nemusel bát, že by mu někdo ublížil.

Fungovaly tehdy v podnicích darkroomy?

Snad jen v jednom, a teď si nevzpomenu na jeho název, byl na Národní třídě vedle Reduty. A tam byly velké prostory, kde se to praktikovalo.

Když srovnáte tehdejší dobu a dnešní, tak která vám vyhovuje víc?

Samozřejmě ta dnešní, kdy se lidé už nemusí skrývat a na něco si hrát. Tehdy to byla hrozná doba, plná přetvářky a falše. Homosexuálové se od rána do večera báli, aby se neprovařili, aby nemuseli kvůli úletu s mužem předstupovat před závodní nebo uliční výbor a podobné blbosti. 

Ti kluci měli na čele pořád pomyslnou červenou tečku. Dneska si ani nedovedete představit, v čem všem bylo to období tak zrůdný. Jsem moc rád, že je pryč a divím se těm, kteří volají po starých pořádcích. Asi jim už to nemyslí, když tohle chtějí zpátky.

Mohlo být na tehdejší době pro LGBTQ+ komunitu vůbec něco lepšího proti dnešku?

Jen těžko. Maximálně to mohlo vyhovovat dobrodruhům, kteří rádi dělají něco zakázaného. Nic jiného mě nenapadá. 

- - -

Tajení homosexuality

Před rokem 1989 bylo ve společnosti absolutní tabu mít rád někoho stejného pohlaví. „Slovo homosexualita ve sdělovacích prostředcích zaznělo poprvé otevřeně až v roce 1986 v Českém rozhlase v souvislosti s AIDS a HIV,“ uvedl sexuolog Petr Weiss v pořadu Retro České televize.

Osvěta byla minimální, což se podepisovalo na vnímání naší komunity u většinové společnosti.

„Před revolucí u nás byl proveden jeden výzkum v roce 1988, který zjistil, že více než polovina obyvatelstva má velmi negativní postoje k homosexuálům. Přišla revoluce, začalo se o tom mluvit. Lidé najednou zjistili, že to není nic, co by je nějakým způsobem jakkoli ohrožovalo. Výsledkem je, že podle našich výzkumů postojů obyvatelstva pouze šest procent Čechů a Češek vyjadřuje negativní, homofobní postoje,“ doplnil v roce 2009. 

V současné době se spíš než všeobecné přijímání homosexuality, která je již považovaná jako naprosto běžná věc, zjišťují postoje vůči manželství pro všechny. Šedesát sedm procent obyvatel ho podle předloňského výzkumu agentury Median manželství pro všechny podporuje (zdroj: iniciativa Jsme fér).

Co Veřejná bezpečnost, tehdejší policie? Šla hodně po LGBTQ+ komunitě?

Byla na ni vysazená. Jakmile byl někdo „buzerant“ a náhodou měl ještě nějaký škraloup, tak bylo všechno podstatně horší.

A to přitom homosexualita nebyla od roku 1961 trestná.

A stejně na to kašlali. Málokoho zavřeli přímo za to, že není na ženský, ale znepříjemnili mu život jinak.

- - -

Komunistický bič na komunitu

Od roku 1961 Trestní zákoník skutečně netrestal homosexualitu jako takovou, ale stále tu zůstal bič na potížisty – paragraf, na základě něhož mohl být člověk stíhán za „pohlavní styk s osobou stejného pohlaví, který budí veřejné pohoršení“. Tato obecná formulka dávala orgánům činným v trestním řízení široké pole působnosti pro šikanu LGBTQ+ skupiny. Mohly si ji vykládat tak, jak se jim momentálně hodilo (zdroj Vice).

- - -

Dělali takzvaní esenbáci tehdy šťáry v gay podnicích?

To jsem nezažil. Ale asi podniky sledovali, protože jsem párkrát slyšel, jak si pak návštěvníky pozvali na výslech a ptali se, co tam dělali. Nebo Státní bezpečnost homosexualitu používala jako prostředek k vydírání.

Ještě jedna věc: mužské šlápoty. Figurovaly v tomhle světě i za vedoucí úlohy KSČ ve státě? 

Já sám je neregistroval, to bych lhal. Ale určitě ano. Kde je poptávka, je i nabídka.

Vyhazovalo se za homosexualitu z práce?

Samozřejmě, ale důvod uvedli jiný, zástupný. Nikdy nejednali takhle otevřeně.

Vzpomenete si na atmosféru po revoluci v listopadu 1989? Bylo na gayích poznat, že mohou konečně žít bez přetvářky?

Je fakt, že ta změna režimu se na nich podepsala obrovsky pozitivním způsobem. O tom není pochyb. Veřejnost se o nich konečně pořádně dozvěděla už jen samotný fakt, že vůbec existují, už to nikomu tolik nevadilo, nemuseli si hrát na něco, co nebyli. Pro ně byla sametová revoluce výhra.

Mají podle vašich zkušeností současní gayové jiné starosti než za socialismu?

Život je pro ně podstatně dražší. Tehdy klukovi stačilo jedno tričko, boty a džíny. Dnes, aby byl in, tak za módu musí utrácet obrovské částky. Tehdejší gay by v současnosti už neuspěl. 

A jinak když se mi dnes nějaký gay s něčím svěří, připadá mi, že většinou je to o tom, že snad každý chce spát s heterákem. Něco si v hlavě vysní a pak po tom touží. Jako by se mezi sebou moc nechtěli. (směje se). Ale zase je i tohle už jednodušší. Tenkrát by jim heterák rovnou dal do držky, dnes se řada z nich snaží jít s dobou a experimentovat, tak gayové u nich mají docela šanci.

Když to shrnu: zaplaťpánbůh za dnešní dobu…

To určitě. Ti kluci už nemusí skákat z mostu kvůli tomu, že se nemohou smířit s tím, jak se narodili. Takových případů byly spousty. Dnes mi bohužel přijde, že sebevražd mezi gayi zase přibývá, umírají mi i kamarádi. Ale teď je to z úplně jiného důvodu. Myslím, že neumí zacházet se životem. Za to ale doba nemůže…

Před padesáti lety se Gottlieb (vlevo dole) živil jako model
Foto: Tomáš Gottlieb / se svolením