Herecká legenda Jiří Krampol: V mládí jsem myslel, že buzerant je onanista. Manželství už máte mít dávno. Nechápu, že to ještě není
Herec Jiří Krampol byl známý například jako moderátor dřívějšího pořadu TV Prima Nikdo není dokonalý, jako bavič pak ze scének z Miloslavem Šimkem (legendární je například jeho japonský železničář nebo Surio Mario Martinéz Juaréz Ferdinando z Honolulu), a samozřejmě nesmíme vynechat roli poručíka Libora Krejcárka ve velmi oblíbeném seriálu Malý pitaval z velkého města. Jeho výčet rolí by ale byl na několik stran.
Byl také chodící studnicí vzpomínek a historek ohledně největších legend českého herectví posledních sedmdesáti let, tykal si s mnoha legendami, které známe už jen z Wikipedie, za našich životů už nebyli mezi námi.
Redakce LUI se ale rozhodla ho v roce 2022 vyzpovídat na téma LGBT. A možná budete překvapeni.
Předem upozorňujeme, že na strážce korektního vyjadřování by mohly jít mrákoty. Jiří Krampol se nebál klidně říci i slovo „buzerant“ (nebo používat od toho odvozené slovo béčko), jenže ze všeho vyplývá, že u něj to nemělo hanlivý, ale kamarádský podtext.
Pane Krampole, jeden náš společný kamarád mi vyprávěl, že jste velký podporovatel LGBT komunity. Je to pravda?
Já mám gaye, lesby i transsexuály rád, je to pravda. Především mezi béčky se pohybuju od mládí. Kolem divadla, filmu a podobně je jich obrovské množství. U tanečníků to třeba bývala skoro povinnost. Četl jsem, že v Sovětském svazu působila primabalerína, která vychovala několik generací nejlepších baleťáků na světě. A tam to byla taky v podstatě podmínka. Heterosexuální chlap asi nikdy nemůže dosáhnout tak ladného a procítěného pohybu. A jinak i v dobách hlubokého socialismu se o tom v hereckých šatnách otevřeně mluvilo, většina herců béček s námi ostatními rozebírala i svoje úspěchy nebo neúspěchy v lásce. Nikdy mi to nepřipadalo zvláštní. Vždycky jsem lidi soudil jen podle toho, jestli jsou fajn, nebo ne.
Takže nesdílíte názory některých svých vrstevníků, že být gay má být podle nich proti přírodě?
Ne. Jediné, co nechápu, že se nad tímhle na počátku třetího tisíciletí někdo pozastavuje a pohoršuje. Příroda to tak chtěla, tak to tak je. Jediné, co neuznávám, to jsou vyloženě prasárny.
Co tím máte na mysli?
Třeba když má někdo sexuální zalíbení v sochách, ve výfucích, nebo sex se zvířaty, dětmi a podobně. Jinak jestli někdo cítí lásku ke stejnému pohlaví a má toho druhého rád, tak proč by ne? Vždyť bránit mu v tom, stavět mu překážky, to je stejné, jako by mě někdo nutil, aby se mi líbil kluk. Nemůže, protože k tomu nejsem uzpůsobený. A to samé je na druhé straně. Tak se vám líbí kluci, tak jak by se vám mohla líbit holka? To nejde.
Slyšel jsem jednou jednoho českého ministra, jak říkal, že kdyby byl jeho syn homosexuál, že by ho vzal do bordelu a pěkná, macatá holka by mu už to vysvětlila. To je přece pitomost.
Máte ve svém nejbližším okolí někoho z naší komunity?
Jezdím na vystoupení s pár kamarády, kteří jsou gayové, do téhle skupiny patří taky holiči, maskéři a podobně. Je jich hodně. Vesměs jsou citliví, mají vkus, většinou jsou to inteligentní, vzdělaní a příjemní lidé.
Foto z natáčení autobiografického dokumentu o Krampolově životě s názvem Život je srandaFoto: Život je sranda / se svolením
Slyšel jsem, že máte blízko i k jedné transgender osobě.
Ona si nepřeje, abych ji medializoval, tak nebudu říkat podrobnosti. Je to žena v mužském těle a je s ní strašná sranda, je hodná a neuvěřitelně obětavá. V hodně věcech mi pomáhá a moc si jí vážím. Je to zlato. Kamarádíme se už pár let, nedám na ni dopustit.
Co si myslíte o Prague Pride?
V tom částečně souhlasím se Zdeňkem Troškou, který říká: Že jsem na kluky, to ještě neznamená, že budu chodit po Praze a vystrkovat nahou prdel. Ale vím, že většina účastníků je normálně oblečená, sám jsem to sledoval. Chcete slyšet, co jsem odpověděl jedné novinářce, když ten průvod začínal a vedl kolem našeho domu, když jsem ještě bydlel v Pařížské ulici?
Povídejte, jsem zvědavý.
Ptala se mě, co na to říkám, tak jsem jí odpověděl: Viděl jsem to. Nádherný, barevný, skutečně krásný. Akorát vám řeknu jednu věc: to mě nikdy předtím nenapadlo, že je nás tolik. To ji trochu znejistělo.
Takže druhý den vyšel titulek Jiří Krampol udělal coming-out?
To ne, ale jednou mi jiná redaktorka volala, jak je to s mou orientací: Jste vídán s hezkým mladým chlapcem v restauraci, v kině… Tak jsem odpověděl, že je to pravda. I pusu si dokonce dáme. On je to totiž můj syn Martin. A s ním snad můžu jít na jídlo nebo do bijáku, ne?
Vzpomenete si, kdy jste potkal prvního gaye? Ve vašem mládí to muselo být určitě tabu…
Když jsem byl malý, tak jsme si s kluky na Žižkově mysleli, že když je někdo buzerant, že je to onanista. Nevěděl jsem, že kluk může milovat kluka nebo holka holku. V tom jsme byli strašně zanedbaní, nikdo nám to nevysvětlil. A ta nevědomost trvala až do takových čtrnácti let (rok 1952 – poznámka redakce LUI).
Takže první setkání bylo pak na DAMU?
Ano. Jmenoval se Jeník. Jiří Grossmann o něm říkal, že je to nejchytřejší béčko na světě. Byl to mimořádně divadelně vzdělaný chlap, chodící encyklopedie. Když se ožral, tak dělal striptýz s liškou. A to byla taková legrace, že lidé omdlévali smíchy.
S Eduardem Cupákem jste se znal?
Jistě. To byl úžasný člověk. I když byl jinak dost nepřístupný a stranil se lidí, tak mě pozval i několikrát domů. Byl to tajný alkoholik. Žil tehdy s přítelem Františkem. A to byl smutný případ. František se na něj vykašlal a Eda se na to konto v podstatě uchlastal.
Měl překrásný hlas a byl to opravdu nesmírně příjemný člověk. Jinak dokonce vím, že za život dokonce měl i jednu ženskou. Byla to krásná Jana Rybářová, s kterou hrál ve filmu Stříbrný vítr. Pak kvůli nešťastné lásce k jednomu hajzlovi, pěvcovi z Národnímu divadla, ve dvaceti letech spáchala sebevraždu.
Jste velmi charismatický muž a troufnu si říct, že jste byl celý život i atraktivní. Balili vás někdy i pánové?
To si pište. A kolik jich bylo! Po mně šli od mých dvanácti, i když tenkrát jsem to ještě nechápal, to mi došlo až později. A šli po mně těžce. Ale nikdy to nepřekročilo únosnou mez, abych někoho musel usměrnit nebo něco podobného. Nějaké návrhy jsem dostával, ale chápal jsem to. Prostě jsem jim odpověděl, že jsem na baby a bylo to.
Pojďme prosím k otázce manželství pro všechny. Jaký na to máte názor?
Já tomu nerozumím.
Jde o to, jestli jste pro, aby se uzákonilo, že sňatky budou moci uzavírat i stejnopohlavní páry.
To chápu. Myslím to tak, že nerozumím, proč už tu možnost nemáte. Je blbé, že nějaký chlap bude s nějakým jiným chlapem třicet let, ten onemocní, tak se o něj ten první bude patnáct let starat, připraví se tím o kus života, a když mu partner zemře, přijde rodina, která na toho svého příbuzného v podstatě srala, a shrábne všechno, co po něm zbylo. To mi přijde krajně nespravedlivé. Má to dostat ten, který si to zaslouží.
Máte neuvěřitelně moderní názory.
Tak to prostě je. Hrozně se mi líbil jeden americký film o dvou kamarádech. Jeden tomu druhému povídá: Jdeme za holkama. A ten druhý, že ne. Prý: mě neberou. Ten první to nechápal. A kdy jsi na to přišel? Když jsme měli baseballové utkání a všem klukům z ročníku se líbily roztleskávačky, zatímco mě se líbil kapitán mužstva. To je prostě život.
