Lumír Olšovský o muzikálu zaměřeném na LGBTI+: proč jsou otázky sexuální orientace stále tak tíživé?
Činoherní a muzikálový herec a režisér Lumír Olšovský byl devět let ženatý a dnes žije spokojeně s partnerem Pavlem. Ví tedy, jak moc těžké je skrývat svou sexuální orientaci. A právě o tom je jeden z muzikálů, který se hraje v Plzni – Fun Home. Dílo otevřeně mluví o problémech dnešní doby a ptá se „proč jsou otázky sexuální orientace pořád tak strašně tíživé?“ Nejen o muzikálech v divadle, ale i o své práci promluvil pro náš magazín.
Ráda bych se Vás na začátek zeptala i na to, jak se z vás vlastně stal herec? Proč zrovna herectví?
Nevím, to nějak samo. Možná mě bavilo vymýšlet si a nutit lidi, aby mi věřili. Třeba v tom bylo pár procent touhy být někým jiným.
Tíhl jste k němu odmalička?
Jo, každou chvíli jsem se potloukal po nějakých soutěžích ve zpěvu nebo recitování. Tak nějak samovolně jsem se hlásil do každého kroužku a zkoušel pořád nové a nové věci.
Kde jste studoval herectví?
V pravý čas mi někdo řekl, že existují nějaké talentové zkoušky na ostravskou konzervatoř a pak nevím, pak jsem se ocitl v prvním ročníku herectví. Měli jsme celý týden od rána do večera předměty, které mě neskutečně bavily. Ono to „hrát“ strašně souvisí s „hrát si.“ Tak jsem si hrál, od osmnácti pak v karlovarském divadle, od dvaceti v Krejčově Divadle za branou II, od třiadvaceti v Hudebním divadle v Karlíně.
Vzpomínáte na své první role?
No jéje!! Vlastně zároveň se zkoušel kabaret, kde jsem hrál Karla Hašlera, a Rostandova veršovaná hra Romantikové. To byla doba her a malin nezralých! Na všechny role si vzpomínám. Zatím.
Býval jste ze začátku své kariéry třeba nervózní?
Nervozitu, nebo dokonce pekelný strach cítím pokaždé! Dodnes! Nevěřil jsem zkušeným kolegům, když tenkrát říkali, že mají trému i po mnoha letech praxe. Ó, jaká je to pravda! Ty běsy pramení z pocitů zodpovědnosti a naprosté jistoty, že kdykoli může cokoli selhat. Když se tahle hrůza povedeným představením překoná, je to ta nejsladší odměna. Z toho pak vzniká ta drogová adrenalinová závislost.
Co považujete za své největší role?
Opravdu zásadní pro mě byla role Jerryho/Dafné v karlínském muzikálu „Někdo to rád horké“. Zajímavé, teď mě napadá i Pipinka Hugo Wágner v Ošklivce Katce, ale to je úplně jiná kapitola. V současnosti žiju pochopitelně Higginsem v plzeňské My Fair Lady. Mezitím se ale událo hodně dalšího.
Kdy jste začal tíhnout i k režii?
Na přelomu století jsem začal trochu organizovat kamarády pěvce a psát pro ně písničky a menší hříčky. Po seznámení s Pavlem, a hlavně poté, co jsem s ním absolvoval jeho přijímací zkoušky na vysoké školy, jsem se přihlásil na režii na DAMU. Od té doby je ten můj dosavadní zájem o to, z čeho všeho je každá situace na jevišti nebo před kamerou postavená, oficiální.
Co vás na režii vlastně přitahovalo/přitahuje?
Každou větu můžete říct sto způsoby. Ale vážně! A každou další větou, gestem, změnou světla, pohledem postav někde vzadu, posouváte příběh. Zvolit přesně takový způsob vyprávění, aby diváka zaujal, nebo se ho dotknul na správném místě, to je pro mě nesmírně přitažlivá alchymie.
Na jakou z vašich prací jste nejvíce hrdý?
Začnu vyjmenovávat a už neskončím. Počínaje Sweeney Toddem, přes Billyho Elliota, Elisabeth, Něco shnilého až k Fun Home, právě se rodí další inscenace a zase tuším, že to bude další moje milovaný dítě.
Od července 2016 vykonáváte funkci šéfa souboru Muzikálu Divadla J. K. Tyla v Plzni. Co ta práce všechno obnáší?
Uskutečňovat vize, formovat a tvarovat soubor, hledat, nalézat, na všechno znát odpověď, počítat rozpočty a pracovní vytížení, často spolupracovat a často být na něco sám. Vnáším do té práce někdy zbytečně moc vlastních emocí, ale já to jinak nedokážu. Takže je to pro mě šéfování spojeno s nepřestávajícím stresem. Co se ale dá dělat, když chci dělat světové divadlo?
Na co se mohou lidé v Plzni těšit? Jaké muzikály dnes hrajete?
Ty nejlepší! Když někdo váhá, jestli jít do divadla, a když se rozhodne zkusit muzikál, ať si vybere Plzeň! Není to daleko kvůli takovému zážitku. Perfektní živý orchestr, talentovaní herci, kteří samozřejmě umějí skvěle zpívat a tančit, scéna a kostýmy, které vtáhnou do děje, rád říkám, přijďte na cokoli, nebudete litovat peněz ani promarněného večera.
Jaké muzikály byste doporučil?
Když jsem daboval seriál Will a Grace, uvědomil jsem si, jak blízko máme obecně my homosexuálové ke kterémukoli muzikálu. Bezuzdná muzikálová jízda je třeba broadwayská komedie Něco shnilého. Proč vůbec muzikál? Rádi se totiž necháváme vtáhnout do fantazie a pak emočně drtit. Vašim čtenářům teď chci doporučit především Billyho Elliota a Fun Home.
Jakou spojitost to má s LGBTI+?
Třeba že vedlejší dějovou linku Billyho kamaráda Michaela, který nedokáže zakrýt svoji náklonost k Billymu a bezelstně se mu přiznává, že ho baví chodit v ženských šatech, při uvádění v Maďarsku vyškrtli. Cenzura tam označila tyhle scény za škodlivé, mravně ohrožující, propagující homosexualitu. Přitom Michael vyjadřuje pouze to, co celá hra – nepropásněte život, neobětujte se strachu a průměrnosti, jděte za svým snem a splňte si ho! Ohromný zážitek. Muzikál Fun Home je po právu ověnčený Cenami Tony, protože se odzbrojujícím způsobem otevřeně zabývá tématy, kterých se většinová společnost bojí. Přitom jde pouze o zábavné, citlivé, inteligentní vyprávění silných zážitků dospívání lesbické dívky a jejího otce, který po celý život nešikovně a zoufale skrýval, že je gay, až ho to skrývání dohnalo k sebevraždě. Proč jsou otázky sexuální orientace pořád tak strašně tíživé? Nerozumím tomu, proč naše celkem vyspělá civilizace nedokáže vyspět až k toleranci, která by tolik lidí pustila z vězení psychických problémů. A byl jsem devět let ženatý, vím, o čem mluvím.
Vy jste nedávno vyhrál cenu Thálie, jaké byly vaše pocity při výhře?
Jednoduše jsem si říkal – to je k neuvěření. A pak vděčnost.
Jak vnímáte ocenění i z pohledu šéfa plzeňského muzikálového souboru?
V každém z posledních ročníků Cen Thálie má náš muzikálový soubor dokonce několik nominací. To už přece něco znamená. Výkony našich herců a ocenění celých inscenací figurují na předních příčkách anket na sociálních sítích a divadelních serverech. Šéf si zkrátka říká, že jdeme správným směrem. Buďte u toho!
Jaké máte plány do budoucna?
Koncem listopadu nám přibude do muzikálové rodiny ohromně lidská Kozí válka s Václavem Koptou v hlavní roli, o přestřelkách klukovských part z plzeňské vesnice na konci druhé světové války. Další překvápka si nechám na příště.
