Je u vás doma opravdu všechno v pořádku? „Toxického rodiče není snadné rozeznat,“ podělil se o svou zkušenost otec tří dětí
Rozhovor
Zdroj: Adobe Stock
<Path>

Je u vás doma opravdu všechno v pořádku? „Toxického rodiče není snadné rozeznat,“ podělil se o svou zkušenost otec tří dětí

Jaký vztah máte se svým rodiči? Problematický? Dokonalý? Spousta lidí by i u druhé odpovědi mhouřila nevěřícně oko. Opravdu existuje dokonalá mezilidská dynamika? Anebo jste se jen propadli příliš hluboko do toxicity, kterou už neumíte rozeznat?
Irena Piloušková Irena Piloušková Autor
7. 11. 2022

Jste tatínkem tří dětí, jste ženatý a všechno se ve vaší domácnosti zdá zalité sluncem. To je skvělé. Jak jste toho dosáhl?

Ono to možná bude i tím, že moje žena má ráda žlutou, takže máme hodně zářivé stěny bytu! (smích) Barvy dělají s náladou hodně, že ano.

Ale teď vážně: Myslím, že já jsem nic moc neudělal. Jen jsem byl ochoten naslouchat a dělat změny. Moje žena je skvělá. Měli jsme taky svoje neshody, ale velice rychle mě dokázala vmanévrovat do toho, že se nebudeme hádat. Máme to nastaveno tak, že neshody řešíme pravidelně a pořádně. Minimálně jednou týdně si bez ohledu na to, jak moc jsme zaměstnaní, dáme aspoň hodinu na to, abychom probrali všechno, v čem jsme se v posledních dnech úplně nepotkali a hledáme řešení. Nenecháváme to vyhnít. Řekl bych, že to, že jsme spokojení, je právě tímhle. Že to moje žena zavedla hned z počátku vztahu: mluvit, mluvit, mluvit a nenechávat si žádné – jak ona tomu říká – kořeny zla pro sebe. Spousta lidí si stěžuje kamarádům nebo s partnerem chvíli nemluví a přejdou to. Ale tyhle drobnosti se kupí a kupí a pak dojde na problémy. To je můj názor.

<Path> „Chtěla bych, aby se při coming outu brala na zřetel zranitelnost i druhé strany,“ říká žena, která ztratila vztah se synemZdroj: Anonymní respondentka, redakce

Jak dlouho jste ženatý?

Už to bude osmnáct let. Rád říkám, že konečně docházíme do stavu, kdy bude i naše manželství oficiálně dospělé. Je mi přes čtyřicet, a stejně mám občas pocit, jako bych byl na nějaké věci moc mladý a dělal je příliš napřed. Víte, jak to myslím? Mám dojem, že ještě nejsem dostatečně dospělý na to, abych byl otcem tří dětí, z čehož nejstaršímu už je sedmnáct. To je neuvěřitelné. Připadá mi, že ode mě maturanti nejsou bůhvíjak daleko, přeci jsem nedávno maturoval. Nebo ne…? (smích)

Říkal jste mi, že jste v posledním roce prošel poměrně velkou změnou. Jak jste to nazval – od optimisty v realistu?

Možná spíš od naivního syna k realistickému otci.

Byl jste naivním synem?

Byl. Měl jsem za to, že jsem měl prostě perfektní dětství. Že jsem měl všechno. A že mi bylo všechno dopřáno – měl jsem skvělou výchozí pozici. Mohl jsem si víceméně hned po maturitě dovolit slušné bydlení, protože mi rodiče naspořili, byl jsem osudu obrovsky vděčný za tak báječnou rodinu.

Ale…?

Ale je tu jedna věc, kterou jsem nevnímal, a přitom jsem ji prožíval. Ten vděk byl opravdu hodně velký. Cítil jsem se vůči rodičům téměř až provinile za to, kolik času mi věnovali, aby mě vychovali a dali mi, co mi dali. A postupně jsem došel k tomu, že je to proto, že mi to často podsouvali. Tvořili ve mně tenhle vděk. Už odmala jsem slýchal, třeba když mě máma vyzvedla na táboře, kde se mi nelíbilo, že je to z lásky – a ze stejné lásky se jednou budu starat já o ni, až bude stará a nemohoucí. Zní to v pořádku. Samozřejmě, že se o ni budu starat. Ale podobně bylo postavené vše.

Vše, co jsem dostal, co jsem zažil, bylo podmíněno tím, že mi rodiče dali najevo, že si buď odtrhli od úst – co všechno si kvůli tomu, jak mě mají rádi, nemohli dovolit koupit pro sebe nebo neměli čas to zažít. Pořád jsem slýchal, že to, že o mě pečují, je vlastně první fáze a v té druhé se budu starat já, aby to bylo fér. Opakovaně a dokola ve mně utvářeli pocit bezmezného vděku, pocitu dluhu a submise. To je mimochodem slovo, které mě naučila moje žena. Já ho od té doby používal tak maximálně v tom erotickém slova smyslu. (smích)  

Poslouchal jste rodiče ve všem?

Byli pro mě obrovská morální autorita. Takže jsem řadu rozhodnutí udělal na základě jejich úsudku. Ne svého. A nejen proto, že jsem jim tolik věřil, že to myslí dobře, ale i proto, že jsem žil v domnění, že když něco udělám jinak, než jak to cítí oni, poruším celou tu naši životní dohodu. Oni mi obětovali všechno, takže teď je čas, abych vše přizpůsoboval já a stejně nikdy nebudu schopen jim všechnu tu snahu, peníze a další věci „splatit“.

Kdy se tohle ve vás zlomilo, že jste si uvědomil, co doopravdy cítíte? Že vám došlo, že to, že je vaše rodina „dokonalá a perfektní“, je pro vás vlastně obrovský závazek, který vám ubližuje?

Nejspíš vás to nepřekvapí, ale to, že jsem sám otec, udělalo ten rozdíl. Láska k rodičům je obrovská, ale jak jde o moje dítě, musím říct, že jde stranou i tohle.

Změnilo se něco podstatného?

Ano i ne. Pro mě ne. Můj syn, ten nejstarší, přišel s tím, že má přítele. Pověděl nám to tedy hodně obřadně, ale naštěstí uznal, že to bylo zbytečné. Ani já, ani moje žena ho za tohle fakt odsuzovat nebudeme. My jsme hlavně šťastní, že je to spokojený mladý kluk, který má život před sebou a chtěl by se stát veterinářem, což je skvělé. Bude první vysokoškolsky vzdělaný v mé rodině. Moje žena teda vysokou školu má, ale myslím tím teď moji krev. Takže se nemůžu dočkat úplně všeho. A jestli má holku nebo kluka, je mi upřímně jedno.

<Path> „Jeden partner do konce života? Přítele miluju, ale děsí mě to!“ přiznává muž v otevřeném rozhovoru o monogamiiZdroj: Anonymní respondent, redakce

Vašim rodičům to jedno nebylo?

Tam jsme narazili, no. Ale já se s nimi dohadovat nebudu. V ten moment, kdy se po mně chtěl nějaký zásah, že mám synovi domluvit a já nevím co, mi došlo, že takhle teda ne. Syn z toho byl hodně špatný a já jsem se otočil na podpatku a odjeli jsme domů. Jsou věci, přes které nejede vlak. Já jsem hodně tvárný a kdybych nebyl táta, asi bych podle rodičů jel do konce života, ale vidět vlastní dítě, jak je pod palbou hloupých otázek a komentářů a je z toho zoufalé, to nepřeju nikomu. Opravdu ho to rozhodilo. Šel za babičkou a dědou s obrovskou důvěrou, kterou nabral díky tomu, jak to proběhlo, když se svěřoval nám. Zklamání, které prožíval, bylo obrovské, a i v autě brečel. Já měl taky na krajíčku, ale snažil jsem se to uhrát na nějaký ten vtípek a pohodu. Když se hroutí rodina, otec by neměl. A druhou věc, kterou by neměl, je poslouchat jiné lidi, jak má vychovávat své dítě – i když jsou to prarodiče.

Toxického rodiče je tedy někdy opravdu těžké rozeznat…

No jéje. Je hrozně těžké tohle rozeznat, protože svým rodičům věříte a odmalička v něčem žijete. I když si myslíte, že je u vás všechno perfektní, třeba jednou dojdete ke stejnému prozření jako já.

Zdroj: Anonymní respondent, redakce

Populární
články

Helena Valtrová se do vedení hotelu Emblem dostala nezvykle klikatou cestou. Vystudovala práva na prestižní univerzitě ve Velké Británii, několik let působila na ministerstvu životního prostředí, kde měla na starosti evropské dotace. Její život ale postupně nasměroval do hotelnictví – a dnes je už téměř patnáct let ředitelkou nezávislého butikového hotelu v centru Prahy. Emblem pomáhala otevírat v roce 2013 a od té doby stojí za jeho vizí i každodenním chodem. Její přístup je postavený na důvěře, empatii, osobním kontaktu a důrazu na detail. V rozhovoru otevřeně mluví o tom, jak těžké je skloubit vedení rodinné značky s mateřstvím, i o tom, proč luxus už dávno není o pozlátku, ale o lidech.
LIDÉ

„Luxus už není jen o posteli a mramoru. Host chce zážitek,“ říká Helena Valtrová, která řídí jeden z nejstylovějších hotelů v Praze

Autor: Šimon Hauser
Volvo XC90 okouzlí stejně jako známý most
STYL

S Volvem XC90 přes ikonický most Öresund aneb Severská preciznost v praxi, bezpečí pro každého a malé nahlédnutí „za oponu“

Autor: Mirka Dobešová
Rodičovství zůstává pro mnohé naplněním života. Pro jiné ale není tou správnou cestou – a to je v pořádku.
TRENDY

„Když vidím, kam se svět řítí, připadá mi nefér přivádět na něj další bytost.“ Stále více lidí se rozhoduje pro život bez dětí i kvůli klimatické úzkosti

Autor: Šimon Hauser
Tomáš Rajchl ve své denní rutině nezačíná meetingy, ale meditací. „Vstávám v pět, cvičím, držím půsty. Ta struktura mi dává klid i energii tvořit.“
LIDÉ

„Každé pondělí nejím. A večer už většinou nezvedám telefon.“ Tomáš Rajchl o vnitřní hygieně a balancu mezi světem a sebou

Autor: Šimon Hauser
Emocionální blízkost, která vzniká mimo tradiční vztahové rámce, často skrze digitální komunikaci.
TRENDY

Zamilovaní, ale bez vztahu. Proč Gen Z častěji volí situationship než partnerství?

Autor: Šimon Hauser
Před sídlem Evropské komise v Bruselu.
LIDÉ

„Dezinformace není názor. Je to nástroj, jak ničit důvěru v demokracii.“ Queer aktivista varuje před novou vlnou nenávisti řízenou AI

Autor: Šimon Hauser
Víra a identita se nemusí vylučovat – místo v lavici je pro každého.
LIVING

Co Bible opravdu říká o homosexualitě? Méně, než by si homofobové přáli

Autor: Šimon Hauser
Evropská a maďarská vlajka vedle sebe jako symbol propojení a evropské solidarity s LGBTQ komunitou v Maďarsku.
AKTUALITY

Rekordní mezinárodní podpora. Na Budapest Pride přijedou zástupci Evropské komise i OSN

Autor: Šimon Hauser
Polyamorní vztah může tvořit více než dvě osoby. Pro mnohé jde o naplněný partnerský model, nikoli o krátkodobé experimentování.
LIDÉ

„Polyamorie není o sexu s kýmkoli. Je to upřímnější než většina vztahů, které jsem zažil,“ říká muž, který má dvě partnerky

Autor: Šimon Hauser
Blízkost mezi dvěma muži nemusí být nutně romantická – může jít o přátelství, které přesahuje běžné definice a zvládne i zamilování bez opětování.
LIDÉ

„Chtěl jsem ho jako partnera, on mě jen jako přítele. A přesto to funguje.“ I jednostranná láska může být začátkem, ne koncem, ukazuje příběh Vojtěcha

Autor: Šimon Hauser

E-Shop