K vraždám před gay klubem významně přispělo referendum o ochraně tradiční rodiny, myslí si slovenská politička a LGBT aktivistka
Vy sama patříte k LGBT menšině. Co vás vedlo k tomu, že o své sexuální orientaci veřejně hovoříte?
Myslím si, že je to velmi důležité pro ostatní LGBT lidi, zvlášť pro mladé. Mám i dceru, která má dvě mámy, jsme duhová rodina.
Jak se nyní jako LGBT lidé na Slovensku cítíte, co pro vás tragická událost před klubem Tepláreň znamená?
Myslím, že komunita ztratila domnělý pocit bezpečí.
Můžete více přiblížit atmosféru a význam tohoto místa, před kterým se útok odehrál?
Šlo o podnik v centru Bratislavy, kde se lidé scházeli s pocitem přijetí a bezpečí, trávili tam spolu radostné chvíle a organizovalo se tam i mnoho diskusí a jiných akcí. Toto místo v jeho podobě jsme nyní ztratili tím, co se stalo.
Jste jednou z vůdčích osobností boje za práva LGBT lidí na Slovensku, co jste s vašimi kolegy/němi v návaznosti na tragickou událost na Slovensku zorganizovali a co ještě plánujete?
Minulý pátek jsme zorganizovali akci, kde promluvila řada lidí z veřejného života. Podporu vyjádřili aktivisté, rodiče LGBT lidí i známé osobnosti. Vystoupil také Roman Samotný, majitel klubu Tepláreň, kde se vražda stala. Ve spolupráci s Michalem Kaščákem, ředitelem festivalu Pohoda, se uskuteční festival, který se bude konat na různých místech po celé zemi. Začne 12. listopadu, měsíc po vraždě, koncertem v Bratislavě, a poté se přesune do různých, větších i menších, kulturních center a podniků. Máme také požadavky na naše politické představitele.
Které to jsou?
Apelujeme na představitele našeho státu, aby přijali opatření, která by pomohla zabezpečit rovnost LGBT lidí na Slovensku. Jde o úplně základní věci. Chceme nulovou toleranci nenávistných projevů. S tím souvisí to, že požadujeme, aby poslanci přijali etický kodex, který bude zakazovat štvavé projevy na půdě parlamentu, protože tam jsme často svědky nenávistných projevů bez jakéhokoli postihu. Dále chceme apelovat, aby bylo přijato tzv. partnerské spolužití (obdoba českého registrovaného partnerství, pozn. red.). Mnoho LGBT lidí ze Slovenska odchází do České republiky nebo jinam do zahraničí kvůli tomu, že nemáme ani tato základní rodinná práva. Nesmíme také zapomínat na transgender lidi, chceme důstojnou tranzici bez nucených sterilizací, které jsou na Slovensku během změny pohlaví stále vyžadovány. A samozřejmě také to, aby bylo více takových míst, kde bychom se mohli bezpečně setkávat – budeme apelovat na to, aby například v Bratislavě bylo vytvořeno komunitní centrum pro LGBTQ+ lidi.
Sledujete, že by se rétorika politiků zhoršovala v posledních letech, nebo je to dlouhodobě stejné?
Je to dlouhodobá záležitost, ale umíme poměrně přesně identifikovat zlom, kdy se to zhoršilo. Jedná se o rok 2015, kdy Aliancia za rodinu iniciovala referendum, které bylo namířeno proti LGBT lidem, ačkoli to bylo celé rámcováno jako ochrana tradiční rodiny. Právě toto referendum ve společnosti nastavilo narativ, že LGBT lidé jsou nějaké zlo a nebezpečí, před kterým je třeba rodinu chránit. Od té doby se na této rétorice veze velké množství politiků a političek a je zde jen pár představitelů, kteří jsou ochotní LGBT lidi veřejně podpořit. A právě i tato nenávistná rétorika se podle nás promítla do toho nenávistného činu.
O týden později po útoku před Teplárnou, ve středu devatenáctého října, bylo u nás hlasování o partnerském spolužití. Ačkoliv tento koncept je i tak stále hodně vzdálen od rovnosti, návrh neprošel ani do druhého čtení, hlasovala pro něj jen třetina poslanců...
Jak konkrétně vypadá situace na politické scéně na Slovensku ve vztahu k LGBT lidem?
V parlamentu máme několik stran, které jsou vysloveně extremistické, jako například L'SNS (Kotlebovci). Ale homofobní a transfobní projevy posloucháme i od politiků a političek ze stran OL'aNO, SMER, SME RODINA. Jediné dvě strany, které jsou nakloněny našim právům, jsou Progresívne Slovensko a SaS.
Většina stran má ve svých řadách političky a politiky, kteří šíří nenávistné projevy. Ilustrovala bych to na příkladu našeho ministra financí Igora Matoviče, který po této chladnokrevné vraždě napsal namísto projevu solidarity status: „jsem hetero, cítím se jako muž a jsem na to hrdý“. To je jako kdyby někdo po vraždě dvou lidí tmavé barvy pleti napsal: „jsem běloch a jsem na to hrdý“. A bohužel ani ostatní představitelé vlády nebyli schopní tato jeho slova nějak veřejně odsoudit, což je ještě smutnější.
Zmiňovala jste, že jste matkou. Jak složité bylo založit rodinu?
Vzhledem k tomu, že žijeme kousek od Rakouska, kde je lesbickým párům umožněno využít umělé oplodnění, postupovaly jsme takto. Dále je samozřejmě možné dítě adoptovat. V každém z těchto případů je ale problém v tom, že oficiálně, podle dokladů, je rodičem jen jeden z páru. Takže LGBT rodiny žijí i na Slovensku, problém ale je, že stát je ignoruje nebo jim nepomáhá.
To je i jedna z věcí, o které budeme nyní ještě více usilovat: aby byla přijata možnost životního partnerství a možnost přisvojení dítěte druhým rodičem z páru.
