Trapas před přáteli, hysterická scéna a zlomené srdce aneb jak NEžádat o ruku podle zkušenosti našeho čtenáře

Jste zamilovaní? Sníte o svatbě a takovém tom klasickém „byli spolu šťastní až navěky“? Nejste sami. I muž, který nám svěřil svůj příběh, chtěl být spokojeně „v chomoutu“. Problém je, že na to je potřeba dvou. A jeho drahá polovička nadšení tak úplně nesdílela.

Dohodli jsme se pro účely rozhovoru pro smyšlená jména. Vám tedy mám říkat Tomáš a vašemu bývalému partnerovi Helmut. Proč zrovna tato jména?

Tomáš je jeden můj blízký člověk. No a Helmut je nejblbější jméno, které mě teď napadlo, proto jsem mu ho vybral.

Hit letošních Vánoc? Instantní fotky s funkcí rozšířené reality! Inspirujte se našimi kreativními tipy pro tištěné vzpomínky16. 11. 2022

Máte pořád vztek za to, co se mezi vámi stalo?

Jsem z toho hodně zraněný. Hrozně moc mi ublížil. Myslel jsem si, že spolu budeme do konce života. Dokonce jsme o tom i mluvili – že bychom jednou chtěli rodinu, snili jsme o tom, že budeme mít dítě. Že si v zahraničí adoptujeme nějaké, které – jak se říká – „nikdo nechce“ a dáme mu krásný život. Klidně i starší, problémové, nějaké, které potřebuje lásku a systém už ho odepsal. Vím, že to zní jako hrozně romantická představa z filmu, ale opravdu to pro nás bylo důležité, abychom dali šanci někomu, kdo už ani nedoufá, že ji dostane.

To je od vás moc hezké…

Stejnou logikou jsem si kdysi vybral i psa z útulku. Nechci tím přirovnávat dítě ke zvířeti, ale smysl byl stejný v tom, že jsem tehdy přijal psího seniora. Říkal jsem mu Dědula. Už moc neviděl, vypadal, jak vypadal, ale jakmile se dostal z útulku ke mně, najednou úplně pookřál. Bylo vidět, jak je mu dobře. Měl jsem ho jen dva roky, pak bohužel už byl jeho čas, ale mám z toho dodnes dobrý pocit.

Toho pejska jste si též pořídil s Helmutem?

Ne, to bylo ještě předtím, než jsme si spolu začali. Nicméně jemu se přesně tohle na mně prý líbilo. Když jsem mu o tom pejskovi vyprávěl, rozbrečel se, že mu to připadá hrozně dojemné. Tehdy jsem se do něj zamiloval. Přišlo mi, že to je člověk, který mi rozumí, má srdce na správném místě a budeme mít na věci podobné názory. To jsem se tedy ale hodně spletl!

Teď už si to o něm nemyslíte?

Ne. Je to sobec, který mě jenom vysával. Po dobu našeho vztahu jsem většinu věcí platil já, já jsem vařil, staral jsem se víc o domácnost… Prostě jsem ze sebe dělal pitomce. Chtěl jsem udělat maximum, abychom byli spokojení a byl jsem nadšený z každé drobnosti, kterou on udělal pro mě. Byl jsem úplně zaslepený, že jsem ignoroval všechna varovná znamení.

Jaká třeba?

Třeba to, že si neudržel práci. Občas někam nastoupil, ale většinou odešel, že si tam nesedl s kolektivem nebo že na něj byl kladen velký tlak. Nic ho ani moc nebavilo. S přáteli chodil ven víc než já. Mnohem víc. Pořád byl někde v tahu po večerech a mě s sebou bral málo kdy. Říkal, že je potřeba, abychom měli oba své kamarády a neomezovali se. S tím jsem souhlasil, ale často mě mrzelo, že si třeba s partou domluvil nějakou akci a mě vůbec nepozval. Když jsme se sestěhovali, projevilo se, jaký je bordelář a že spoustu věcí nechává na mně, i když ví, že jsem třeba unavený.

Pět nejčastějších chyb, které děláme v péči o naše pokojovky! Jak na ně? A která kráska je považována za jejich královnu?15. 11. 2022

Přesto jste si ho ale chtěl vzít. Jak to?

Láska. Neumím to říct jinak. Hrozně moc jsem ho miloval. Měl i kladné stránky. Například jeho úsměv – smál se opravdu jako nikdo, koho znám. A taky nádherně maloval. A musím říct, že když zpíval, měl jsem husí kůži. Je nesmírně talentovaný a myslím si, že kdyby měl víc kázně a odhodlání, mohl by to se zpěvem dotáhnout daleko. Je toho hodně, co mi chybí.

Stále ho milujete?

Část mě by dala cokoli za to, abychom se k sobě vrátili. Ale ta druhá na mě v hlavě křičí, že by všechno muselo být nastaveno jinak. Nejsem otrok a nechci být. A taky se potřebuji cítit milovaný. To je moc důležité a chybí mi to. Myslím, že je jasné, že mě nikdy nemiloval.

To proto, že odmítl vaši žádost o ruku?

Taky. Zpětně mi došlo, že nemáme žádné společné fotky na sociálních sítích – nechtěl je tam dávat. Ale svých nebo fotek s přáteli, těch tam má mraky. Taky mě dodnes nepředstavil rodině. Nikdy mi doslova neřekl, že mě miluje. Vždycky jen odpovídal: „Já tebe taky.“

Ta žádost o ruku byla hodně velkolepá, že? Vyprávěl jste mi o balóncích, a dokonce fotografovi…

Byl tam i kameraman. Sice jen na telefon, ale dneska mobil umí totéž co kamera. Chtěl jsem, aby to bylo výjimečné. Helmut totiž má rád velká gesta. Třeba velké kytice, dárky, a tak. Navíc rád kouká na internetu na dojemná videa se žádostmi o ruku. Několik mi jich i v minulosti poslal, abych se podíval. Tak jsem se inspiroval.

Kde jste poklekl?

Bylo to na rozhledně. Vylezli jsme nahoru, kde čekali přátelé s balónky, přípitkem i právě tou kamerou. Bylo to překvapení.

Ale nepovedlo se… Odmítl vás doslova?

Bylo to hrozně trapné. Když se lekl a dal si ruce před pusu, myslel jsem si, že je dojatý. Ale pak bylo opravdu dlouho ticho. Říkal jsem si, že jenom dramatizuje, ale on začal kroutit hlavou a přecházet sem a tam. Po chvíli spustil, že to jsem neměl dělat, že teď bude vypadat jako necitlivý sobec a že ho tím, že jsem přizval přátele, nutím říct ano. Že ho prý tlačím do rozhodnutí.

„Muži odmala poslouchají, jak jsou silní. Když mají rozumět svým pocitům, jsou ztracení,“ popisuje koučka těžkou cestu mužů k sebelásce1. 10. 2022

To vás muselo hodně zasáhnout…

Ano. Hodně jsme se pohádali. On na mě i křičel, já pak asi křičel taky. Když utekl, zhroutil jsem se. Kamarádi mě utěšovali, ale byl to hrozný trapas. Bylo mi hrozně, že to všichni viděli. Hrozně mi to ublížilo. Strašně moc. Nevím, jestli to ještě kdy zkusím s někým znovu. Asi už ne.

Co byste doporučil těm, kdo uvažují, že svou lásku požádají o ruku?

Aby to nedělali. Opravdu. Radši se napřed zeptejte, naznačte to. Zjistěte si, jestli o to ten partner stojí. A taky jestli ZA TO stojí. A až pak ho požádejte – ideálně někde v soukromí a bez lidí, abyste se neponížili jako já. Horší ránu jsem asi nikdy neschytal, a to jsem byl na střední jediný přiznaný tepl*uš v ročníku, takže je vám asi jasné, že jsem na budku dostal už mockrát. Takhle ovšem nikdy.

Zdroj: Tomáš, redakce