Mám Dost svý snahy působit lepší, než ve skutečnosti jsem. Novej song je tečkou za mym starym, rozloženym já…
Nevěřil sem si, ohlížel jsem se na to, jak bych asi měl vypadat a působit, aby mě měli lidi rádi. Až příliš jsem se zabýval tím, co si o mně kdo myslí. Což je samozřejmě kravina, protože lidi maj většinou spoustu svejch problémů k řešení. Ale někdy nás prostě honí představa, že náš vlastní stín je to nejdůležitější z nejdůležitějších a pokud by si o něm někdo myslel něco špatnýho, je to samozřejmě pádnej důvod pro konec světa.
Jasněže je to úplná blbost. Jsme jen lidi, který se snaží existovat ve světě, kterej byl jinejma lidma vytvořenej pro to, aby fungoval. Ne proto, aby poskytoval recept na šťastnej život. Může to znít jako otřepaný klišé, nicméně myslim si, že vliv komerčního prostředí na proces, se kterym je hledání sebe sama ve světě nekonečných možností spojenej, je zkrátka neoddiskutovatelnej.
Nikdo z nás o sobě není schopen říct, že NENÍ produktem kultury, z níž pochází. A vzhledem k tomu, že je naše kultura zaměřená na výkon, peníze, majetek, úspěch, materiálno a další podobný hodnoty, vtiskli jsme si představu, že v tomhle přesně leží naše naplnění a štěstí. A tak se trmácíme cestou majíce před očima vidinu vybájené verze nás samých, kterou se tolik toužíme stát. Slepě přesvědčeni o neomylnosti vlastního úsudku.
Jenže už jen ta touha stát se někým, kým nejsem, produkuje nepříjemný pocity spojený s tím, kým jsem. Protože teď a tady nejsem tím, kým chci bejt. Jsem tedy sám se sebou nespokojený, protože – znova – nejsem tím, kým CHCI bejt. Což možná taky vydá na problémy se svojí vlastní identitou, just sayin‘…
Každopádně, songem sem chtěl říct, že mý starý já je za mnou. Díky za inspiraci kámo, asi to bylo nutný… Mám dost svý snahy působit lepší, než jsem. Jsem tím, kým jsem, a pokud k tomu někdo chce něco přidávat, je to jeho vlastní nálepka. Ne moje.
Peace, J.