„Od doby, co se ví o mé orientaci, nesmím se synovci do bazénu,“ kroutí hlavou muž, jehož coming out rozpoutal rodinné drama
Zeptám se rovnou: Jak dlouho vaše rodina ví, že jste jiné než heterosexuální orientace?
Je to asi rok, plus minus. Výročí se mi slavit nechce, ale blíží se (smích).
Jak se to stalo? Zmínil jste se mi před rozhovorem, že jste rodině o své orientaci říkat nechtěl…
Nechtěl a dlouho jsem to dodržel. Je mi skoro čtyřicet. Není pro mě žádná novinka, že jsem na kluky (smích). Žiju ve své realitě už hodně let, poznal jsem mnoho lidí, ale teď se změnilo to, že jsem se poprvé rozhodl s někým žít. Dohodli jsme se, že se sestěhujeme, máme nějaké společné plány na podnikání, prostě je to někde jinde než moje minulé vztahy. Nečekal bych, že se do něčeho takhle intenzivního pustím, ale stalo se. Přišlo to samo.
Takže šlo i o to svěřit se, že jste zamilovaný?
Já to neviděl tak romanticky, spíš prakticky. Když bude u mě přítel bydlet, tak logicky by to měla rodina vědět. Navštěvujeme se. To by bylo překvapení, kdyby v koupelně našli cizího chlapa, který se tváří, že u mě bydlí, aniž by byli informování dopředu! (smích) Prostě jsem věděl, že se to nedá udělat jinak, pokud nemám tvrdit, že je můj partner kamarád nebo spolubydlící. Ani jedno nedává smysl. Zaprvé se nechci navždycky vyhýbat svému partnerovi i doma, aby nikdo nic nepoznal, když bychom měli návštěvu, zadruhé si chci normálně dát na stolek společné věci a fotky a zatřetí je to i k němu ponižující, kdybych ho třeba žádal, abychom si nějak rozdělovali prostor, věci, museli bychom koupit zbytečnou postel do pokojíku vedle… Ne, nedávalo to smysl udržovat dál v tajnosti. Nešlo by to.
Toto je tedy váš první takto vážný vztah. Nikdy předtím jste nepocítil potřebu rodině něco říct, naznačit? Třeba alespoň někomu z nich, komu věříte?
Ne. U nás se tajemství neudrží a nechtěl jsem nikoho kompromitovat. Navíc mi bylo jasné, jak to doma je. Miluju svou rodinu, samozřejmě, ale názorově jsme v mnohém úplně jinde. Rodiče i brácha třeba volí strany, ze kterých bych se já ze*lil. Omlouvám se za ten výraz, ale je to tak. To nejsou politici, ale banda populistů a ti lidi prostě nevidí, že se jim do hlavy cpe totální nesmysl. Třeba výstup z EU a NATO. To jako vážně? Uvědomují si ti lidi, co by nás to stálo a jaké je to obrovské riziko hraničící se sebevraždou? Ale do tohohle nechci vůbec „zabrušovat“, protože bych se akorát vztekal.
Cítíte, že názory v rodině nelze diskutovat?
Absolutně ne. Jakmile se na politiku nebo podobná témata dostaneme, je vždycky oheň na střeše. Nechápu to. Vždycky to končí nějakými nesmyslnými argumenty, které mi připomínají moje dětství. Tehdy mi rodiče taky říkali věci jako: „Uděláš to, protože ti to říkám. Protože proto!“ Tohle mi přijde podobné. Nedává to smysl a čím víc se člověk snaží o tom debatovat, tím víc se dostává do smyčky komunikačních faulů.
Tak tomu bylo i při vašem coming outu? Jak jste o tomto pro vás jistě citlivém tématu začal?
Hodně jsem přemítal, jak začít. Ale pak mi došlo, že nevymyslím nic kloudného. Prostě jsem to všem řekl na oslavě narozenin neteře. Byly jí teprve dva roky. Celá oslava byla spíš pro dospělé. Nechápu, proč se vůbec dělají velké oslavy pro takhle malé děti, které to akorát prospí, ale dobře. Aspoň se všichni sešli a mohl jsem to odbýt najednou.
Podle tónu hádám, že výsledek nic moc…
Podle rodiny jsem zkazil neteři oslavu. Přitom přísahám, že ona z toho neměla vůbec nic. Seděla na gauči s balónkem, opatlala se dortem a konec. Neměla tušení, co tam řešíme a proč. Nechápala ani, že něco slavíme. Je to malé dítě, proboha!
Hodně vás to naštvalo?
Ano, protože jsem za kazisvěta, ale nedává to žádný smysl. Nechtěl jsem – jak mě bratrova žena osočila – na sebe strhnout pozornost. Jen jsem jim všem chtěl říct, že někoho mám a ten někdo se ke mně stěhuje. A že je to chlap. Tečka. Mohli přikývnout a jít dál, ne začít divadlo.
Byla velká scéna?
Zamíchalo se do toho opět všechno – i to NATO. Netuším jak, ale stalo se. Výsledek bych shrnul tak, že jídlo z dovozu je odpadní, co velké státy EU jíst nechtějí; média jsou plná cenzury, abychom se nechali naočkovat pro snižování populace rychlejším vymíráním; válka na Ukrajině není náš problém a já nesmím se synovci do bazénu.
Zajímavá kombinace. Asi si probereme jen to poslední, souhlasíte? Proč nesmíte se synovci plavat?
No proč… Protože jsem gay a jako gay bych jim mohl asi nějak ublížit nebo je strhnout na naši stranu nebo… Já vlastně nevím. Doteď jsem s oběma kluky chodil plavat každý týden, protože jsem kdysi i vedl plavecký tým. Jako kluk jsem plaval závodně a brácha chtěl, aby kluci sportovali a byli dobří. Fungovalo to. A najednou že kluci budou chodit do klasického kroužku a nebudou se mnou trávit čas, notabene v plavkách. Řeknu vám, nevím, jestli křičet nebo brečet.
To je tedy skutečně nehorázné… Neproběhl nějaký jiný spor, problém nebo něco, o čem nevíte, co by rodiče chlapců mohli považovat za důvod klukům zatrhnout plavání s vámi?
O ničem nevím. Teď se tváří, že se prý sami kluci rozhodli, že chtějí plavat někde, kde bude víc dětí a bude to větší zábava, ale to je nesmysl. Vždycky jsme se všichni tři těšili do bazénu spolu. Bratr se mi od té doby pořádně neozývá, je na mě naštvaný. Švagrová mi nikdy moc nesedla a teď je to ještě horší. Rodiče mého partnera poznat nechtějí – pořád se vymlouvají, že toho mají moc, když navrhnu termín. Nikdo mi nic neřekne do očí, ale najednou je všechno problém. Zajímavé, že?
