Moderátor Petr Vágner zvládá extrémní běžecké závody. Jednou dokonce běžel i v písečné bouři. Jak se na takové závody připravit?
S běháním začal až ve 34 letech. Roky se věnoval kontaktním sportům, jako je třeba Thai box. Dokonce se i dvakrát v životě připravoval na zápas, ale zdravotní problémy mu to nedovolily. Začal se tedy věnovat závodům jako je Spartan Race a naprosto tomu propadnul. Dokonce jezdil i po světě a závodil třeba v Austrálii, Holandsku, Polsku, Dubaji nebo Ománu. Ale v momentě, kdy si vyzkoušel svůj první maraton přišel na to, že „běhání“ je úplně něco jiného než překážkové závody. Začal trénovat s reprezentantem ČR v triatlonu Martinem Dvořákem a pod jeho vedením začal posouvat své běžecké dovednosti.
Kdy tě napadlo se přihlásit do Ultramaratonu?
Myslím, že právě loni na začátku letních prázdnin jsem přišel s myšlenkou vyzkoušet a uběhnout závod Vltava Run 2021 celý sám. Spousta lidí mě od toho odrazovalo, že to nejde, že to nedám, nemožné atd. Jediný člověk, který mi věřil byla moje přítelkyně Silvie Vlčková. Vzali jsme k sobě ještě Veroniku Prety, což byl můj velký support. Uběhl jsem tak skoro 400 km sám.
Zjistil jsem, že dokážu své hranice ještě posunout. A tak přišly další závody! Ironman v Alžíru a Beskydská sedmička (dále jen B7) - 101 km. Tohle všechno ani ne za rok!
Podporovalo tě okolí v uběhnutí Ultramaratonu?
Vždy to byly moje děti Lilli a Samuel a také přítelkyně Silvie. Nikdy neřekla, to nedáš, to nedokážeš. Naopak bude to těžký, ale ty to dáš, věřím ti. A tohle mě vždy motivovalo a posunovalo dál.
A kdybys tu podporu neměl. Myslíš, že bys to zvládl jen se svým vlastním přesvědčením?
Myslím, že správné „nastavení“ v hlavě je důležité a podstatné pro úspěch! Díky tomu jsem třeba na Vltava Runu uběhnul 170 km i s výronem v kotníku, nebo letos na B7 nastoupil do závodů s velkými problémy zad/beder, které jsem si zablokoval při tréninku. Když člověk o sobě začne pochybovat, je to cesta do záhuby.
Doporučil bys ostatním běžcům, kteří by se takového závodu chtěli zúčastnit, aby si vzali třeba trenéra/trenérku?
Určitě bych doporučil začít s nějakým trenérem a určitě bych doporučil jít s těmi náročnými trasami postupně. Naposledy jsem ty „chyby“ viděl na B7. Spousta závodníků má odhodlání/nadšení, ale přeceňuje svoje síly. Myslí si, že když uběhne půlmatraton, nebo maraton, že B7 v kopcích a horách bude brnkačka. A to nemluvím ještě o počasí, o jídle, vybavení. To je úplně něco jiného!
Máš nějaké tajné trénovací taktiky? Prozradíš nám je?
Asi všechny zklamu, ale nemám. Přípravu na závody jsem začal vlastně řešit, až teprve před rokem. Do té doby to bylo spíše o tom, co jsem si načetl a zjistil sám, že mi funguje. Třeba jsem vůbec neřešil jídelníček před závodem, nebo boty a oblečení na běhání, a hlavně nějaké doplňky (jako soli, magnézium atd.). Musím přiznat, že to bylo vždy tak trochu na „pankáče“! Čím je ten závod náročnější, tak tím více se poctivě věnuji i té přípravě.
A o jakou přípravu se tedy jedná?
Na každý závod je to jiné. Třeba na B7 jsme s přítelkyní běhali převážně kopce. Nahoru dolů, nahoru dolů za každého počasí a ještě každý s desetikilovou vestou jako takovým závažím.
Na Ironmana trvá příprava rok a půl až dva roky. Já to stihnul za tři měsíce! A ještě v zimě. Na kole jsem šlapal pouze doma na trenažéru, běhal venku a chodil plavat do Vltavy a do venkovního bazénu v Podolí. Ano, měl jsem neopren, ale musel jsem vydržet plavat minimálně hodinu v 7,5 stupních Celsia (na závodech v Alžíru se mělo původně plavat v takto studené vodě v oáze, nakonec byla teplota skoro 14 stupňů Celsia). Jediné, v čem jsem si věřil byl běh, ikdyž v alžírské poušti to byl taky zážitek. Nohy se bořily do písku, boty byly plné písku, kolem hadi, štíři a nakonec ještě přišla písečná bouře – a na tohle se fakt už natrénovat nedá! Takže záleží, jaký je to závod. Příště si snad vyberu něco pohodovějšího a v teple!
Napadlo tě někdy, že bys nějaký závod vzdal?
Napadlo. U každého závodu, ale tu myšlenku jsem hned rychle zapudil. Jak jsem řekl, když začneš pochybovat, je to špatně!
Stává se, že při závodech zhubneš?
Jasně. Třeba po Vltava Runu, který jsem běžel sám to bylo mínus 10 kg! Denně jsem spálil až 8 tisíc kalorií! Takže za šest dnů, jsem byl skoro jako twigy tyčinka (smích).
Když jsme tedy u toho hubnutí a trénování. Jak se udržuješ v kondici?
Snažím se jednou/dvakrát v týdnu vyběhnou na 10 km. Čas ani tempo neřeším, je to spíše o tom vyběhnout a vyčistit si hlavu. Jednou za týden chodím i plavat do bazénu, abych z toho úplně nevypadnul a teď, když není žádná konkrétní příprava na závody, chodím několikrát týdně do posilovny a na tréninky Thai boxu do svého domovského gymu.
A co strava ve sportu? Máš i tady nějaká svá pravidla a rutiny?
Dříve jsem jídlo vůbec neřešil a pak se hodně na závodech trápil, hlavně jsem míval problémy s křečemi ve svalech. Třeba moje první triatlonové závody – příprava super, jídlo a doplňky také. Před závody jsem měl, místo obvyklých 86 kg, najednou 92 kg ve svalech! A to je na tento typ závodu strašně moc. Takže jsem začal řešit jídelníček a některé věci před závody prostě omezil nebo úplně vyhodil. Ale jinak si svoji váhu nějak nehlídám. Prostě to přizpůsobuji tomu, abych se cítil v pohodě a zdravě.
Jaké máš cíle ve sportu?
Myslím, že hlavní cíl byl pokořit Ironmana, dal jsem svým dětem slovo, že to jednou dám a podařilo se. Pak přišly další extrémní výzvy jako B7, kterou jsme odběhli ve dvojici s přítelkyní Silvií. Teď se pokouším dostat na Ultra trail závod kolem Mont Blanc. Je to hustá výzva - 170 km s celkovým převýšením 9 400 m a přes Itálii, Švýcarsko a Francii. Tak uvidíme.
Teď trochu odbočím. Vy máte se Silvií mnoho společných koníčků. Myslíš, že je to základ úspěšného vztahu, mít společné koníčky? A čemu se věnujete?
Myslím si, že je dobré, když mají partneři/manželé co společně sdílet! Nejenom stejné filmy a seriály.
Se Silvií jsme se seznámili na golfu, takže spolu chodíme na turnaje, trénujeme a sledujeme golf i v TV. Ona sama dost cvičí. V posilovně je skoro každý den a ještě občas trénuje i doma. Spolu chodíme hodně běhat, myslím si, že můžu přiznat, že jsem ji k tomu sportu přivedl já. A i v něm je fakt dobrá a rychlá. Dost často mám co dělat, abych ji v běhání stíhal. Každopádně do letoška měla za sebou jenom krátké závody na 5, 10 a 21 km. Ale díky tomu, jak maká, jsem nás společně přihlásil na B7 101 km. Všem, kteří o ní pochybovali ukázala, že závod zvládla levou zadní! Přemýšlím, že jí asi přihlásím i na nějakého Ironmana.
Máte teď v plánu nějaké další závody?
Zatím máme spíše takové ty běžné domácí závody jako každý rok. Běháme trailové půlmaratony, maratony, občas nějakou desítku. Je to spíše taková záliba, kdy společně někam vyrazíme a užijeme si ten závod. Nepočítáme si tempo a čas na kilometr, baví nás ta společná příprava, kdy chodíme spolu běhat a trénovat. Já mám teď zatím takové „sportovní volno“, ikdyž stále trénuji, tak to není náročná příprava. Uvidíme, s jakým přijdu závodem. Silvii čeká na podzim soutěž Miss Bikiny Fitness, takže tady je její sen a příprava je jasná. Maká teda slušně, já jí moc fandím a držím palce!
