Potřebuje Česko LGBT+ média? Evropský průzkum jasně ukazuje, že mají klíčový vliv nejen na komunitu, ale i na většinovou společnost
Média jako zdroj (nových) norem
Popis toho, jaký společenský vliv média mají, by samozřejmě vydal na samostatnou publikaci, ovšem jedna z funkcí médií by právě v souvislosti s LGBTQ+ lidmi měla být rozhodně zdůrazněna: masová média přispívají k socializaci, k začlenění do společnosti. Dle jednoho z nejvýznamnějších teoretiků médií, Denise McQuaiila, lze pak právě prostřednictvím masových médií objevovat také nové subkultury a trendy v kulturním vývoji a také prosazovat a udržovat konkrétní hodnoty. Není tedy divu, že postupné zrovnoprávňování LGBTQ+ lidí v celém (zejména západním) světě je úzce provázáno také s příslušnými mediálními obsahy.
Od časů, kdy se na plátnech kin a televizních obrazovkách objevovali stereotypně zženštilí gayové, kteří byli nezřídka vykreslováni také jako „vyvrhelové“ či „hříčky přírody“, se tak společnost posunula k praxi, kdy se gay/les postavy v celé řadě filmů, seriálů či dokumentů objevují naprosto přirozeně a aniž by se je tvůrci snažili spojovat s jakkoliv negativními významy. Ostatně tak, jako je tomu i v životě. Ačkoliv ale reprezentace LGBTQ+ lidí v mediálních obsazích je i dle mezinárodní organizace GLAAD aktuálně nejlepší v celé historii, rozhodně to neznamená, že by v rámci mainstreamu byla tomu, co LGBTQ+ lidi zajímá, ale třeba i tíží, věnována odpovídající pozornost. A právě tehdy „vstupují do hry“ specializovaná LGBTQ+ média.
Důvěryhodný zdroj informací
Ačkoliv evropský mediální trh je poměrně rozsáhlý, z hlediska zásahu mediálních obsahů, jež jsou vytvářeny v jednotlivých jazykových mutacích (pomineme-li angličtinu), se může zdát, že zakládat magazíny či tvořit zpravodaje, které by přímo cílily na LGBTQ+ minoritu, snad ani nemá smysl. Trh je malý a jasně vymezený hranicemi (velikostí a především jazykem) té které země. Ovšem tvorba obsahu, jenž zohledňuje LGBTQ+ perspektivu a zaměřuje se na problémy, s nimiž se právě tito lidé potýkají, rozhodně má smysl – a platí to i pro (měřítkem dalších evropských zemí) poměrně malou Českou republiku.
Průzkum organizace ELMA, do nějž se zapojilo na tři tisíce respondentů z celé Evropy, totiž jasně ukazuje, že právě LGBTQ+ média jsou pro evropskou „queer komunitu“ nejdůvěryhodnějším zdrojem informací – a téměř 80 % respondentů aktivně vyhledává a konzumuje obsahy z queer zdrojů alespoň jednou týdně. Zejména mladší LGBTQ+ lidé pak médiím, která se neprofilují jako LGBTQ+, dokonce méně důvěřují. „Tyto poznatky jsou silnou připomínkou důležitosti existence LGBTQ+ médií,“ shrnul pak přímo ředitel ELMA, Giannis Papagiannopoulos. Podle Philippa de Wulfa, který celý průzkum organizačně vedl, lze na jeho výsledky také nahlížet jako na důkaz důležitosti autenticity při tvorbě mediálních obsahů.
„Být queer“ pomůže i marketingu
V poslední době je možné setkat se také s tvrzeními, že z „hájení barev duhy“, jež jsou nedílnou součástí LGBTQ+ vlajky, se stal jen marketingový tah. O tom by samozřejmě bylo možné sáhodlouze polemizovat, faktem ale je, že jen deklarování podpory LGBTQ+ lidem ze strany firem rozhodně nestačí. „Vyhotovit svá firemní loga v barvách duhy během období pridů je samozřejmě symbolické. LGBTQ+ lidé ale očekávají, že značky naplní tuto symboliku také smysluplnými činy,“ tvrdí De Wulf.
Přesto je tu ale jedna z marketingových oblastí, v níž může deklarace přijetí LGBTQ+ lidí být skutečným plusem. Která to je? Marketing cestovního ruchu. Pro LGBTQ+ lidi je totiž samozřejmě při cestách do zahraničí, resp. již při samotném výběru destinace, klíčová bezpečnost. Ve zmiňovaném průzkumu ELMA právě tohle potvrdilo 80 % dotazovaných. Je zvolená země gay friendly? A co její obyvatelé, ale třeba i hotelový resort či jeho zaměstnanci? To vše jsou faktory, které LGBTQ+ lidé nezřídka zohledňují – a o kterých většinová populace pravděpodobně nikdy ani neuvažovala.
Skrze autentické příběhy pochopit rovnost
A tak se „kruhem“ vracíme k tomu, že média, která se na publikování LGBTQ+ obsahu zaměřují – a třeba i poskytují související „informační servis“ – jsou jednoduše potřeba. Možná víc než kdy dřív. Každý/á pátý/á příslušník/ce generace Z se dle dat z USA totiž aktuálně identifikuje jako LGBT – za posledních pět let se přitom jedná o zdvojnásobení původního počtu. Přesto ale v řadě zemí LGBTQ+ lidé stále nemají rovná práva (Česko není výjimkou) a čelí nespočtu různých překážek. Je tedy i v „rukou“ médií, nakolik se jejich situace změní k lepšímu, moc, kterou mediální obsahy mají, je totiž obrovská. Jednu z hlavních úloh ale v této souvislosti mají právě specializovaná LGBTQ+ média, protože právě díky autentičnosti zprostředkovávaných příběhů si i většinová populace může uvědomit, že v rovnosti práv by rozhodujícím kritériem nemělo být to, kdo koho miluje…
