Ve škole se báli jít na WC, domů chodili v botách s rozstřiženými tkaničkami a došlo i na zlomený zub. To vše kvůli gay pomluvě
Rozhovor
Zdroj: iStock

Ve škole se báli jít na WC, domů chodili v botách s rozstřiženými tkaničkami a došlo i na zlomený zub. To vše kvůli gay pomluvě

Říká se, že vše má své kladné stránky. Avšak u takové šikany se hledají jen velmi těžko. Nějaké tříbení charakteru či testování vnitřní síly často bezbrannou oběť určitě neuchvacuje svým přínosem do budoucna. Muž, který vyrůstal na malém městě, vzpomíná na své dětství jako na nejhorší roky života. Kladná stránka – nalezení kamaráda na celý život – se tu sice upřít nedá, avšak strach z odmítnutí, nervozita v davu nebo celoživotní vyhýbání se konfliktům na úkor vlastní stability, to vše nadělalo řádnou paseku. Takovou, která se nejspíš už nikdy úplně nespraví.
Irena Piloušková Irena Piloušková Autor
7. 10. 2022

Vy a váš nejlepší kamarád jste si na škole prošli ošklivou šikanou, která trvala tři roky. To je neuvěřitelně dlouhá doba na takový psychický tlak. Kdy to začalo?

Je to tak. Začalo to v šesté třídě. Tehdy jsme se s Liborem (pravé jméno bylo nahrazeno pro ochranu zmiňovaného – pozn. red.) začali kamarádit. Měli jsme rádi beyblady (hračka podobná dřevěné káče, avšak z jiného materiálu, určená k soupeření – pozn. red.) a hodně jsme jim propadli. Začali jsme trávit vlastně většinu času spolu – mimo školu i ve škole. A z nějakého důvodu se tehdy o nás kvůli tomu začalo říkat, že jsme teplí. Byla to obyčejná pomluva. Zaprvé jsem s Liborem nikdy nic neměl, ani jeden nejsme na kluky a zadruhé nám bylo teprve jedenáct let. Na tyhle věci jsme vůbec nemysleli. Ani holky nás vůbec tehdy nezajímaly. Chtěli jsme prostě soupeřit a bavilo nás to. Měli jsme takový svůj svět.

Cenzurovat informace o LGBT+ lidech je nepřípustné. Porušuje to svobodu projevu, rozhodl Evropský soud v případu spisovatelky, jejíž knihu zakázali25. 1. 2023

Takže děti vám daly nálepku milostného páru, rozumím. Jak jste se k tomu postavili?

Nám to bylo docela jedno. Jasně, štvalo nás, když na nás něco takového křičely nebo měly blbý kecy, ale obecně dokud šlo jenom o takovéto pošťuchování, bylo to v pohodě.

Ale ono to tím neskončilo, že?

Ne. Možná tím, že jsme si toho nevšímali, se to začalo nabalovat. Začaly do nás strkat, nikdo se s námi nechtěl moc bavit, protože se říkalo, že jsme nakažliví. Že se to od nás dá chytit. Někdo za námi třeba přiběhl, sáhl na nás a pak s ostatními hrál na honěnou, koho se tou „špinavou“ rukou dotkne. I to jsme ještě brali. Nechtěli jsme fňukat. To není jako dneska, kdy se šikana všude řeší. Tehdy to bylo ještě dost v plenkách, si myslím. Anebo to bylo na naší škole všem jedno – nevím, neumím to posoudit. Jednou jsme učitelce i řekli, že se nám ostatní smějí a ona nám poradila akorát to, abychom se začali víc bavit i s někým jiným než jenom pořád spolu, že to pomůže. A ať nefňukáme, že to bude dobrý.

A bylo to dobrý? Hádám, že ne…

Ne. Ono zapojit se do dětského kolektivu, který je už proti vám nějak naočkovaný, je téměř nemožné. Řekl bych, že je to ještě těžší, než když se to děje dospělým. Děti jsou nevyzrálé, takže se dají víc strhnout davem. A já jsem tehdy taky neměl nejmenší tušení, co mám dělat. Hodně mě ro zraňovalo, ale byl jsem prakticky v pasti. Nebýt Libora, tak nevím. Tak bych asi dětství prožil jen sám.

Co všechno jste si prožili?

Bylo toho opravdu hodně. Často jsme měli třeba zničené věci – někdo nám vzal penál, utrhnul zip nebo vyhodil z okna všechny tužky. Měli jsme i rozstříhané tkaničky u bot a museli jsme tak jít domů a všichni se nám po cestě smáli.

Spolužáci často hráli, že nás ignorují natolik, že nás nevidí – tedy přes nás schválně chodili: Šlapali nám na nohy, vráželi do nás, házeli našim směrem odpadky jako do koše.

Báli jsme se chodit na záchody, protože tam byl dozor nejmenší a vždycky tam došlo k nějakému incidentu. Jednou mi sebrali kalhoty i spodky a musel jsem si pro ně doběhnout přes chodbu až do šaten. Všichni z toho měli strašně dobrý den. Samozřejmě mě doprovázely pokřiky, že je přeci jedno, že mě všichni vidí, když jsem se tak jako tak už před klukem ukazoval, protože jsem přeci jasná buz*a. Samozřejmě vám to ještě říkám v dost cenzurované verzi. Nechci před ženou ty věci opakovat.

Došlo to tak daleko, že jsme se několikrát dostali do bitky. Libor z toho měl ulomený i zub. Opravovali mu ho u zubaře už několikrát, ale prostě je to jednička. Kdykoli kousne do jablka, dodnes se bojí, že se mu to zas ulomí.

A to škola neřešila? Rodiče? Kdokoli?

Mamky si přišly stěžovat, ale vlastně se dozvěděly, že kluci jsou kluci a že se prostě pereme jako všichni ostatní a nic se neděje. Pořád se to zametalo pod koberec. Čím déle to trvalo, tím jasněji jsme věděli, že se to nevyřeší.

Tápete, čím ozvláštnit letošní vánoční nadílku? Své milované překvapte třeba jedním z našich ověřených tipů na dárky!14. 12. 2022

To mě opravdu moc mrzí. Má to nějaké dlouhodobé následky?

Rozhodně na psychice, to především. Moje sebevědomí mezi lidmi na tom není dobře. Když jsem s rodinou nebo s Liborem, je to v pohodě, ale jak mám přijít někam jinam, najednou nevím, co mám říkat, jsem nervózní, potím se… Našel jsem si, že by to mohla být sociální fobie.

Libor to nese líp. Má přítelkyni. Ale u něj jsme se zase shodli, že mohl být úplně někde jinde, než kde je dneska. Než to začalo, tak do té páté třídy to byl fakt premiant. Byl v učení strašně dobrej. Pak to šlo z kopce. Podle mě měl na to být třeba doktor nebo právník nebo něco takového. Nakonec šel se mnou na kuchaře a děláme oba to stejné. Ale je fakt chytrej.

Takže oba vaříte?

Oba pracujeme v jedné jídelně v obchodním centru. Vaříme tam, ano.

I přes všechno zlé jste zůstali takto blízkými přáteli. To je moc hezké!

Nevím, jak bych svůj život bez Libora vedl. Vůbec si to neumím představit.

Zdroj: Anonymní respondent, redakce

Populární
články

Více jak 11 let spolu - a v posledních letech bez sexu? Proč ne?
LIDÉ

„Můj vztah s partnerem je homo verze manželství po 30 letech,“ popisuje gay, který s přítelem nemá vůbec sex. Jak jejich soužití funguje?

Autor: Mirka Dobešová
Na velikosti vždy záleží
HOT!

Na velikosti (penisu) vždy záleží. Ale komu víc – hetero mužům, ženám, nebo gayům? A proč je v případě gayů špatně „malý“, ale i „velký“?

Autor: Mirka Dobešová
To, že je vaše váha ok, neznamená, že tomu odpovídá i váš metabolismus
WELLBEING

Štíhlí tlouštíci – na první pohled neviditelný problém, který postihuje stále více lidí. Proč být "skinny fat" není žádná výhra?

Autor: Mirka Dobešová
Mladý František Bloudek
HOT!

„V Praze jsem chodíval do veřejných lázní, kde se ale scházeli především ženatí muži, kterým šlo jen o sex.“ Jak se žilo gayům za socialismu? Vypovídá dnes 74letý František

Autor: Jakub Starý
Miss Petty je první česká drag queen, která drag spojila s vlastní hudební produkcí
AKTUALITY

Česká drag queen vedle Sama Smithe. „Ten song je vzkaz pro mé dětské já,“ říká Miss Petty o písničce, která se dostala do nového playlistu Spotify

Autor: Martin Lyko
Prezident má vetovací právo, proto bude rozhodovat o tom, jaké zákony týkající se LGBT+ lidí budou nakonec v ČR platit
LIDÉ

Pavel vs. Babiš a LGBT+ práva: Co si myslí o adopci dětí gay/les páry, manželství pro všechny a 50 pohlavích?

Autor: Martin Lyko
Gay na moravské vesnici? „Takovou reakci sousedů jsme opravdu nečekali,“ shrnula maminka dospívajícího syna těžké rodinné období
LIDÉ

Gay na moravské vesnici? „Takovou reakci sousedů jsme opravdu nečekali,“ shrnula maminka dospívajícího syna těžké rodinné období

Autor: Irena Piloušková
Lékař a expert ze společnosti ViiV Healthcare Andrew Clark se na léčbu HIV zaměřuje již od 80. let minulého století.
WELLBEING

„Léčba HIV prošla velkým pokrokem. Oblastí, v níž se zatím nepodařilo pro lidi s HIV moc udělat, je stigmatizace,“ říká Andrew Clark z ViiV Healthcare

Autor: Redakce
Soutěžící Vašek
AKTUALITY

V Survivoru zasahoval lékař i zlomyslnost osudu a soutěž má první oběť. Na ostrov ale dorazily i nové (sexy) tváře a intriky se rozjíždějí naplno

Autor: Martin Lyko
Zničená budoucnost: Muž přišel o snoubenku kvůli své minulosti
LIDÉ

Zničená budoucnost: Muž přišel o snoubenku kvůli své minulosti. Na střední škole zažil více než mnoho lidí za celý život

Autor: Irena Piloušková

E-Shop