V debatě prezidentských kandidátů Nerudová i Hilšer vyjádřili jasnou podporu rovnosti LGBT+ lidí. Ti, co měli přijít, ale nepřišli
Samozřejmě, že přistupovat k výběru hlavy státu jen a pouze z hlediska toho, jak se ten či ta kandidát/ka staví k prosazování rovnosti LGBT lidí, je co do specifičnosti daného kritéria poměrně jednosměrné. Na druhou stranu je také faktem, že určitá otevřenost jinakosti může do jisté míry vypovědět o celém hodnotovém žebříčku, jenž ten který člověk má. A tak organizace Pride Business Forum, která se zaměřuje právě na prosazování principů diverzity na pracovišti, uspořádala „prezidentskou debatu“. Ačkoliv však organizátoři pozvali všechny kandidáty/ky, kteří již projevili zájem ucházet se o tento post, na osobní účast nakonec kývla jen trojice z nich: Danuše Nerudová, Denisa Rohanová a Marek Hilšer. A možná, že právě již samotná (ne)účast konkrétních prezidentských kandidátů/ek jasně předznamenala jejich názory...
Byť lesby a gaye v Česku primárně zajímá především to, zda (a kdy) se dočkají možnosti uzavírat manželství, v tom jim jakákoliv nová hlava státu pomoci nemůže. Prezident/ka totiž nemá mnoho exekutivních pravomocí. Může ovšem např. zákony vetovat, což se rozhodl provést v roce 2006 Václav Klaus, když této možnosti využil k tomu, aby shodil ze stolu zákon o registrovaném partnerství (nakonec jej ale naštěstí stejně Sněmovna přehlasovala). A přesně totéž plánoval s případným zákonem o „rovném manželství“ udělat i Miloš Zeman. Jak by se ale k zákonu, který by sňatky párů stejného pohlaví umožnil, postavila trojice zmiňovaných diskutujících? Tušíte správně, všichni tři by jej podepsali.
Pro manželství lesbických a gay párů jednohlasné „pro“
Zákon, který by umožnil lesbám a gayům uzavírat manželství, je ve Sněmovně již podruhé a podle průběžných průzkumů veřejného mínění jej podporuje cca 65 % české populace. Drtivá většina leseb a gayů (96 %) také věří, že by schválení tohoto zákona zlepšilo kvalitu jejich života. Přesto ale vláda, potažmo celý Parlament, tyto skutečnosti nijak nereflektuje a kromě Pirátské strany, která se za podporu tohoto zákona dlouhodobě (a jako konzistentní celek) staví, jej politická reprezentace vytrvale odmítá. Jak potom přímo v rámci diskuse uvedla Danuše Nerudová: „V tomto případě je patrný rozpor mezi tím, co se děje ve společnosti a co v Parlamentu. Především ve Sněmovně je skupina lidí, kteří manželství pro všechny a nápravu lidských práv bojkotují“. Jak ale tuto disproporci změnit? „Prezident má obrovský neformální vliv, takže já bych v roli prezidentky dělala to samé, co dělal Václav Klaus, když 10 let vysvětloval, že globální oteplování neexistuje. To, co říká prezident, se dotýká nejen veřejnosti, ale i poslanců, osobně bych tedy všechny přesvědčovala, že bychom se měli stát zemí 21. století,“ shrnula s úsměvem Nerudová.
Ústava jako „kniha přání a stížností“?
Naprosto opačné stanovisko pak opět jednohlasně zaznělo v případě, kdy by dotazovaní v pozici hlavy státu měli podepsat zákon, který by do Ústavy ukotvil definici manželství jako svazku ženy a muže (což je mimochodem jedna z možností, která byla také reálně ve hře). „Z Ústavy se někteří snaží dělat určitou knihu přání a stížností. Myslím, že nic takového ale v Ústavě nemá co dělat, nehlasoval bych pro to ani jako senátor a jako prezident bych to vetoval a vystupoval proti tomu,“ jasně vyjádřil svůj názor Marek Hilšer.
Tak trošku předvídatelná liberální debata…
Trojice prezidentských kandidátů/ek se pak shodla i na tom, že by se osobně v pozici hlavy státu nezúčastnili pochodu Prague Pride (a logicky to zdůvodňovali tím, že prezident/ka by neměl/a být aktivistou – na druhou stranu připustili možnost oficiálního setkání s organizátory), mírný rozpor pak nastal v souvislosti s možností vyvěšení duhové vlajku na Pražském hradě. Tu by Nerudová klidně při vhodné příležitosti vyvěsila, podobně jako třeba i vlajku Tibetu, a totéž by udělal Hilšer. Podle Rohanové by ale nic takového stejně nikomu nepomohlo. „Myslím, že to není symbol pro Pražský hrad,“ uvedla přímo.
Debata se následně stočila také k adopcím a osvojení dětí v rámci stejnopohlavních párů (všichni pro), k právům a postavení trans lidí (všichni tři diskutující považují nutnost sterilizace pro formální změnu pohlaví za nedůstojnou), feminismu, rovnosti práv žen a mužů a třeba i personálnímu složení Kanceláře prezidenta republiky. Kromě toho byla tematizována také úloha ombudsmana, v této souvislosti pak Nerudová poznamenala, že by si v této funkci představovala zejména osobu, která „má vztah k reálnému světu“, Hilšer rovnou shrnul, že stávající ombudsman Křeček „nechápe, jaký je smysl jeho úřadu“. S příklady podobných stanovisek by bylo možné ještě dlouze pokračovat, ALE…
…bohužel prezidentských kandidátů je již okolo dvou desítek. Někteří navíc svou kandidaturu ještě ani oficiálně nepotvrdili. To, že Danuše Nerudová a Marek Hilšer vystupují otevřeně, hlásí se k demokratickým principům a obecně se věnují lidsko-právním tématům, je již všem těm, pro které jsou tito dva pro potenciální výkon funkce prezidenta/ky přijatelní, nepochybně známo. O třetí prezidentské kandidátce jsme, přiznáváme, slyšeli v souvislosti s touto debatou poprvé (a její jméno ani v aktuálních předvolebních průzkumech z hlediska volebního potenciálu nezaznívá). A jelikož se jednalo o debatu poměrně úzkoprofilovou, navíc pořádanou organizací, která se explicitně zaměřuje na LGBT rovnost (byť v byznyse a na pracovišti), je docela pravděpodobné, že ji stejně sledovaly jen zainteresované osoby. Přitom seznámit se např. se stanovisky Petra Pavla (který je považován za favorita druhého kola voleb), Josefa Středuly či Pavla Fischera by jistě bylo velmi zajímavé (na rozdíl od názorů Andreje Babiše… ten totiž zatím nekandiduje).
Je ale také poměrně pravděpodobné, že odpůrci manželství pro všechny a ti, kteří jednoduše nejsou příznivci rovných práv pro LGBT lidi, by do diskuze, jež se explicitně zaměřuje na názor prezidentkých kandidátů/ek na „rovnoprávnost LGBT+ lidí nejen v zaměstnání, ale i naší společnosti“, prostě nešli. A tak i účast v této konkrétní diskusi Pride Business Fóra vlastně vypovídá do jisté míry o všem. Ti, co měli přijít, nepřišli. Ovšem řekli tím dost možná úplně vše.
Celou diskusi můžete zhlédnout níže.
