První gay pár, který se dočkal posmrtného života? Egyptské hrobky i dnes skrývají mnohá tajemství, důkazem je tzv. „Hrobka dvou bratří“
Pálící slunce, rozžhavený písek a třeba i nějaká ta kletba faraonů – to jsou skutečnosti, na které se musí ti, kdo se rozhodli svůj život zasvětit odhalování časů dávno minulých, připravit. Představa zahrnující objev doposud ukryté (a ideálně vykradači nepoškozené) hrobky po vzoru Howarda Cartera jistě láká nespočet odborníků (o těch se srdci romantiků ani nemluvě). Když ale jednu takovou hrobku v Sakkáře archeologové objevili v roce 1964, byli sice nepochybně nadšeni její zachovalostí a rozsahem (ostatně, jedná se o jednu z největších a nejkrásněji zdobených hrobek v Sakkáře), na stranu druhou jim muselo to, co – či spíše koho – v ní našli, docela zamotat hlavu.
Posmrtný život pro každého
Hrobka (mastaba) datovaná do 5. dynastie sice bývá označována také jako „Hrobka dvou bratří“, ovšem o tom, jaký skutečný vztah mezi dvojicí mužů – Nianhkh-Khnumem a Knumhotepem – byl, se dodnes vedou dlouhé diskuse. Ve starověkém Egyptě totiž bylo extrémně vzácné, aby skutečně elitní hrob sdíleli dva muži evidentně rovnocenného postavení, praxí bylo, že zádušní chrámy byly místem odpočinku jednoho prominentního muže a jeho ženy a dětí. A ještě vzácnější bylo, aby tito muži byli zachycováni v objetí a také jak se líbají na nos (což byla, mimochodem, oblíbená forma líbání v dobách starověkého Egypta). Přidá-li se k tomu tajuplný hieroglyf, jenž říká: „spojeni v životě, spojeni ve smrti“, na pořádnou záhadu je zaděláno…
Gay milenci?
Teorií, která se nejspíš sama nabízí, je samozřejmě možnost, že muži byli milenci. Této tezi nahrává hned několik skutečností. První z nich je analogie s vyobrazením manželských heterosexuálních párů v egyptském umění, s níž jako první přišla francouzská archeoložka Nadine Cherpione. Hrobka je totiž bohatě vyzdobena nespočtem znázornění dvojice mužů, kteří se objímají, drží za ruce a pravděpodobně i líbají. A právě takto bývaly v egyptských hrobkách zachycovány manželské páry. Není tedy divu, že část egyptologické obce se domnívá, že nález je velmi neobvyklý a mohl by zároveň naznačovat právě něco o intimitě vztahu obou mužů. Tento argument navíc podpírá skutečnost, že je Khnumhotep – jenž je v hrobce vyobrazován v pozicích vyhrazených ženám – na jednom z obrazů zachycen, jak čichá k lotosu, což je činnost, při níž byli v rámci celé 5. dynastie vyobrazeni už jen dva další muži. Podle jednoho z největších propagátorů myšlenky, že muži byli gayové, Grega Reedera, pak objetí mužů v hrobce dokonce mohlo vyjadřovat i víru v posmrtné trvání tohoto vztahu.
Bratři jak se patří
Jak pojmenování hrobky předznamenává, existuje také celá řada pádných důvodů, proč se domnívat, že pohřbení muži byli ve skutečnosti bratři, resp. dvojčata. Kromě do jisté míry „homoerotických scén“ jsou v hrobce oba muži totiž zachyceni také se ženami a dětmi. Další část archeologů tedy tvrdí, že blízký vztah mužské dvojice je spíše homosociální povahy. Tedy, aby bylo jasno: domnívají se, že v dané době byly bližší vztahy mezi muži běžné, zatímco dnes jsou jejich projevy považovány víceméně za důkaz homosexuality. Ani tento výklad ale nelze bez výhrad potvrdit a ani vyvrátit. Každopádně pokud by muži skutečně byli dvojčaty, minimálně by se prý jednalo o jedno z hisotricky prvních vyobrazení dvojčat. Kromě toho ale profesor v oboru starověkého egyptského umění, David O´Connor, tvrdí, že muži mohli být rovnou siamskými dvojčaty. „Právě tato fyzická zvláštnost mohla být podnětem k mnoha vyobrazením toho, že se muži drží za ruce nebo se objímají,“ vysvětlil.
V čem je vlastně háček?
Problém při dnešním náhledu na historii je ten, že se na ni díváme jen a pouze dnešní, moderní perspektivou, a z tohoto pohledu ji také hodnotíme. Zatímco v případě striktního odmítnutí možnosti, že by dvojice mužů mohla být opravdu gay párem, by takovýto závěr bylo možné považovat za projev dominantní heteronormativity v dnešní společností, pokud by daný vztah byl onálepkován jako „gay“, vlastně by na něj byly přeneseny všechny moderní představy pojící se také k intimním projevům sexuálních vztahů. „Nebezpečí je v tom, že lidé chtějí v minulosti najít pozitivní – homosexuální – obrazy a pro moderní evropské oči je velmi těžké odolat pohledu na ně jako na homoerotické,“ objasnil přímo v dané souvislosti Richard Parkinson z odd. starověkého Egypta a Súdánu Britského muzea.
Nakonec tedy vynášet v této souvislosti jednoznačné soudy vlastně není možné. Tedy, možné to je, ale do vyjádřených stanovisek se nutně promítnou všechny subjektivní názory hodnotitele. A co si tedy z pozůstatků v Hrobce dvou bratří odnést za poznatek? Že dnešní snaha překračovat normy byla lidem vlastní vždy, ať už bychom ostatkům pohřbené dvojice přiřkli jakýkoliv význam, ukazují, že společnost nikdy nebyla kompletně unifikovaná a projevovaná intimita a typy vztahů se mohly různě od určitých standardů odchylovat. A jak se zdá, tím jediným, co dnes společnosti brání v tom, aby umožnila volné vyjádření rozmanitosti identit a sexuality, jsou jen a pouze způsoby uvažování.
