Přijetí LGBT lidí po česku: Děti na internetu čelí nejčastěji nenávisti kvůli odlišné orientaci a ze studu o útocích nemluví, ukazuje výzkum
Mohlo by se zdát, že ve 21. století, kdy řada zemí po celém světě již dokonce umožňuje sňatky leseb a gayů a Česko alespoň připouští možnost registrovaného partnerství, není odlišná orientace problém. Jenže zdání klame. Volání českých neziskových organizací po tom, aby vláda konečně udělala krok kupředu a manželství pro všechny také schválila, bývá často zlehčováno. Konzervativci pak tvrdí, že i registrované partnerství je „až až“. A pokud ve veřejném prostoru zaznívá, že data ze zahraničí jasně ukazují významný pokles sebevražd dospívajících LGBT lidí právě poté, co v zemích, kde žijí, bylo manželství párů stejného pohlaví umožněno, nezřídka jsou tato fakta přecházena jen s mávnutím rukou. Vždyť u nás si lesby a gayové nemají na co stěžovat! Nikdo je nediskriminuje, nehrozí jim nebezpečí, odlišná sexuální orientace prostě není problém. Jen kdyby nejnovější výzkum mezi dospívajícími ve věku 11-16 let realizovaný týmem odborníků z brněnské Masarykovy univerzity neukázal, že právě odlišná sexuální orientace je nejčastějším tématem využívaným v nenávistných příspěvcích na internetu, ale také nejčastějším důvodem ke kybernásilí ze strany jeho pachatelů.
Nejčastější zdroj nenávisti na internetu: odlišná sexuální orientace
Do výzkumu, který byl realizován během roku 2021, se zapojilo více jak tři tisíce českých domácností, dětí ve věku 11-16 let a jejich rodičů/pečovatelů. Zjišťovány byly zkušenosti dospívajících s kybernenávistí, tedy to, zda a v jaké podobě jí byli vystaveni, a příp. zda si jsou vědomi toho, že by se jí sami dopustili. Jako „kybernenávist“ pak byl definován veškerý „nenávistný a předpojatý obsah zveřejněný prostřednictvím internetu nebo jiných informačních a komunikačních technologií.“ A jak v rozhovoru pro Českou televizi doplnila členka výzkumného týmu, Marie Bedrošová, „kybernásilí nejčastěji zahrnuje útoky na lidi kvůli jejich skupinové příslušnosti, třeba etnicitě nebo sexuální orientaci.“ Právě odlišná sexuální orientace se nakonec v rámci výzkumu ukázala jako nejčastější příčina kyberútoků. „Ze tří zkoumaných identit a charakteristik, které mohou být terčem kybernenávisti, byla jako důvod viktimizace i agrese nejčastěji uváděna sexuální orientace,“ shrnují přímo v již citované zprávě výzkumníci.
Ačkoliv výzkum (naštěstí) ukázal, že drtivá většina dospívajících se s kybernásilím setkala v roli tzv. přihlížejících, ti, kteří s ním mají zkušenost v roli obětí (jedná se 15,9 % z celkového vzorku), byli těmto útokům vystaveni opět nejčastěji z důvodu odlišné sexuální orientace (ve 12,1 % případů). A odlišná sexuální orientace byla také jasným a nejčastějším terčem pro ty, kteří se přiznali k tomu, že se některé z forem kybernásilí sami dopustili.
Když se „o tom“ nemluví
Ačkoliv internet je také skvělou informační platformou a v mnoha případech lidem, kteří čelí různým vlastním nejistotám, může nabídnout (obrazně) pomocnou ruku, neměla by se tato praxe stávat pravidlem, zejména pak v případě dětí. Ovšem jak také z výzkumu plyne, navzdory tomu, že mnozí dotazovaní dospívající různé formy kybernásilí, jimiž byli vystaveni (a to i nepřímo, pouze v roli přihlížejících), poměrně těžce nesli, svým rodičům se s těmito pocity nesvěřili.
Jak přímo uvádí souhrnná výzkumná zpráva, „většina rodičů a pečovatelů dospívajících, kteří se stali obětí kybernenávisti, podcenila u dospívajících výskyt této zkušenosti a pouze menšina z nich správně věděla, že jejich dítě bylo viktimizováno kvůli své sexuální orientaci, rase, etnicitě nebo kvůli náboženství.“ Jak potom ve zmiňovaném rozhovoru ještě upřesnila Bedrošová, „bohužel jsme zjistili, že rodiče o zkušenosti svých potomků nevěděli vůbec, nebo ji nepatřičně zlehčovali. To je problematické zejména proto, že pak rodiče svým dětem nemohou nabídnout žádnou potřebnou podporu.“
Cesta ke změně?
Faktem navíc je – a výzkum na to také upozorňuje – že lidé nezřídka nevědí, jak se v situaci, kdy některé z forem kybernásilí čelí, zachovat. I role nezúčastněných přihlížejících přitom může být klíčová – mohou se totiž oběti např. zastat, příp. podniknout i další kroky – nenávistný příspěvek nahlásit apod. I proto je tedy ambicí výzkumu poskytnout klíčová data jak veřejnosti, tak i zainteresovaným institucím a organizacím k tomu, aby je příp. mohly zohlednit při tvorbě vzdělávacích a preventivních programů. Možná by ale mnohem větší a pozitivní dopad mělo, kdyby se česká vláda konečně „rozhoupala“ a dala manželství pro všechny zelenou. Pak by totiž již nikdo minimálně nemusel mít vnitřní pocit, že je občanem druhé kategorie. Nenávist by to sice nevymýtilo, ale šance na záchranu mnoha mladých životů zní taky docela slibně, no ne?
