„Rodiče mi kvůli tomu, že jsem gay, dali ultimátum. Musím skrývat, kdo jsem,“ popisuje mladík důsledky dramatického coming outu
Kolik je ti let? Ještě studuješ, viď?
Ano. Maturovat budu příští školní rok, takže začíná asi nejvíc stresující období, co jsem kdy měl. Je mi osmnáct – čerstvě. A i když jsem dospělý, tak mi přijde šílené, že teď najednou, v tomhle roce, toho musím stihnout tolik. I třeba to, že se bude už za rok řešit, kde budu bydlet, protože chci do školy do Prahy. Je to hodně psychicky náročné a všechny změny jsou najednou. Není to žádná sranda a trochu mě to děsí.
Máš už vybraný svůj směr? Co chceš studovat?
Ano. Nejsem moc manuálně zručný, rukama se živit nechci. A ani nechci skončit někde v kanceláři, kde po mně bude dupat šéf. Chtěl bych se stát učitelem. Ideálně na základní škole. Mám k tomu vztah, protože moji dva mladší bráchové jsou ode mě o hodně mladší a já jsem je pomáhal a pořád pomáhám vychovávat. Nebo tedy – vychovávat je možná silné slovo. Spíš se o ně starat. Rád s nimi trávím čas. I třeba úkoly, co mají do školy, radši řeší se mnou než s rodiči, protože naši nemají trpělivost. Jako malý jsem to taky zažil. Nesnášel jsem, když mě při úkolech dozorovala mamka. Vždycky byla nervní, neuměla se udržet. A tátu to vůbec nebaví, ten u toho doslova fyzicky trpí (smích). Takže to dělám já a dělám to rád. Je to pro mě jako praxe.
Kromě všech těch změn, které tě teď čekají, máš za sebou jednu velkou, ke které ses nedávno odhodlal, ale moc nedopadla, že?
Tak se to dá taky říct. Jak bych začal… Tohle je pro mě těžké vyprávět, zatím je to dost čerstvé. Ale podstatou je, že jsem si našel přítele. Byl to vlastně můj první větší vztah. Předtím jsem si s někým třeba psal, ale nikdy jsme se neviděli nebo tak. Přítele s velkým P jsem měl až teď.
Kde jste se poznali?
Na tom není nic moc zajímavého. Byl jsem u spolužáka na chatě, kam pozval nějaké své známé i mimo třídu. Tak jsme se seznámili.
Bylo to hodně intenzivní? Zamiloval ses?
Vlastně jsem lítal na obláčku, když to tak řeknu. Čekal jsem na zprávy, pořád jsem na něj myslel. Fakt to bylo moc hezký. Nikdy předtím jsem to nezažil, opravdu jsem kvůli tomu někdy ani nemohl spát. Byl jsem mimo a bylo to super.
Proto ses rozhodl svého partnera ukázat rodičům?
Ano. Napřed jsme byli u jeho rodičů na obědě a bylo to úplně v pohodě. Vlastně to byl přítelův nápad, abychom se seznámili s rodinami. Když jsem se bál, navrhnul, že napřed půjdeme k nim. Vůbec to nebylo divný, jak jsem si to představoval. Úplně normálně jsme se najedli, povídali jsme si, říkal jsem jim, na kterou vysokou školu chci jít, jeho mamka mi nabídla i nějaké testy, které dělala se svými studenty v prváku na vysoké. Ona učí, tak abych si něco zkusil, i když byl ten obor trochu mimo můj směr. Byla hrozně milá a ochotná.
U tvé rodiny to dopadlo jinak?
Šel jsem za rodiči s o něco větší důvěrou, když jsem viděl, že to může dopadnout dobře. Ale nedopadlo. Nepřijali to.
Den dopředu jsem šel za mamkou a řekl jsem jí, že bych si rád přivedl na oběd přítele, ale to se ani nestalo. Začalo se to hodně řešit a bylo to strašně nepříjemné. Mamka i brečela, táta na mě křičel, že takhle mě nevychovali a ať nezkouším tyhle moderní nesmysly. Naši si myslí, že být gay je otázka nějaké rozežranosti mladých, kteří už neví, co s časem, a chtějí být zajímaví.
Ten názor vzali kde? Vysvětlili ti to někdy?
Prý za jejich dob toho tolik nebylo, takže není možné, kolik gayů je teď. Že prý pár divných lidí bylo, ale všichni se jim stranili, protože prostě byli jiní. Tajilo se to. Naši mají dojem, že být gay je následkem internetu a televize, protože se teď prý gayové všude propagují a dětem to vymývá mozky.
To muselo být těžké poslouchat…
Vlastně mi za můj coming out zakázali počítač a televizi. Telefon jsem si ubránil, protože jsem ho schoval a rozhodl jsem se, že si klidně budu platit tarif sám.
Co na to tvůj přítel?
On k nám nikdy ani nedošel. Naši reagovali tak hrozně, že jsem ho tam vzít nemohl. Navíc mi řekli, že prostě tohle moje chování nebudou trpět a mám si vybrat, jestli chci jejich podporu na vysoké, nebo si mám jít žít dospělý život se svými špatnými rozhodnutími sám. Dostal jsem ultimátum a musel jsem si vybrat.
Zvolil sis nakonec některou z variant? Jak jsi to vyřešil?
Přítele to hodně urazilo. Chtěl, abych se na rodiče vykašlal, že půjdeme spolu bydlet do Prahy a že situaci nějak vyřešíme. Jenomže on je o rok mladší než já. Na vysokou půjde o rok později. Co já bych ten rok dělal bez peněz a sám? Vůbec si to neumím představit. Nakonec jsme se dohodli, že budeme náš vztah držet ten rok v tajnosti a pak to zkusíme nějak finančně vyřešit. Ale nevím. Přijde mi, že od té doby náš vztah hodně ochladl. Já jsem opatrný a přítel si to bere hodně osobně, takže se teď spíš hádáme než cokoli jiného. Nemůžeme se ani moc vídat, aby na to naši nepřišli. Je to problém a zatím nevím, jak ho mám vyřešit…
