Porno, umění, nebo náboženství? Obscénnost byla lidem vždy vlastní. Jaké „zvrácenosti“ zachycují pozůstatky po našich předcích?
Objasnit to, jak vznikl termín „pornografie“, je ve srovnání s jeho definicí poměrně snadné. A to navzdory faktu, že dnes prakticky každý může být přesvědčen o tom, že přesně ví, jak pornografii rozpoznat. Tedy, samotné slovo „pornografie“ pochází z helénistické řečtiny a doslovně odkazuje k „psaní o prostitutkách“ (porné – graphos). V moderní době je pak jedním z prvních užití označení „pornografie“ francouzské pojednání o prostituci z roku 1800, které v podstatě položilo základ tomu, jak pornografii obsahově vnímáme dnes.
Pravdou ale je, že např. hranice mezi uměním a pornografií stejně jako mezi materiály náboženského charakteru a pornografií je velmi tenká – lze-li vůbec tyto obsahy za pornografii považovat. Ostatně, složitost určení toho, který materiál je, či není „pornografií“, již v roce 1964 tematizoval i soudce Potter Stewart v rozsudku Nejvyššího soudu, jenž se týkal toho, zda má být film Les Amants (Milenci) považován za obscénní. „Dnešní trestní zákony jsou omezeny na tvrdou pornografii. Nebudu se pokoušet definovat druhy materiálu, o kterých se domnívám, že jsou zahrnuty do tohoto zjednodušeného popisu – a možná by se mi to ani nikdy nepodařilo,“ shrnul. Je tedy přinejmenším obtížné klasifikovat tak díla, která vznikla před staletími a tisíciletími. Přesto jsou mezi nimi některá, která nepochybně stojí za pozornost.
Od vulvy bez těla až k sexu s kozou
Ať už to byly jeskynní kresby, profesionální malby na plátno nebo třeba i obnažené sochy, všechna tato díla neoddělitelně patří k lidským dějinám a často jsou i považována za materiály pornografického charakteru. Již před více jak 30 tisíci lety paleolitičtí lidé tesali do kamenů figurky, pro něž byla typická mohutná stehna a doslova mamutí prsa, ale třeba i zvláštní vulvy, jimž scházelo tělo. Porno – chtělo by se říci. Pravdou ale je, že dle archeologů byl účel těchto sošek spíše náboženský než erotický.
Cestujme ale rychle v čase: pro starověké Řecko byly obscénnosti tak příznačné, že na souložící muže (ale samozřejmě i hetero páry) se lidé museli dívat třeba i na dnech svých talířů. Nutno ovšem podotknout, že ačkoliv např. falické metafory a obrazové zachycení orgií byly v dané době všudypřítomné, zdaleka nenaplňovaly sociální a ani psychologické funkce moderní pornografie. Přesto se Řekové rozhodně uměli odvázat ještě mnohem více. Jedna z dobových soch totiž zachycuje Pana, řeckého boha lesů, pastvin, stád a pastýřů, v misionářské pozici s… velkou chlupatou kozou (myslíme kopytnatce – má totiž kopýtko koketně natažené vpřed…). Zrovna toto dílo, Koza a Pan, bylo považováno za tak moc obscénní, že poprvé bylo vystaveno až v roce 2000 (!). Za velmi šokující byly také v době, kdy byly odkrývány pozůstatky Pompejí, považovány kresby objevené v někdejších nevěstincích – ty totiž měly dvojí účel, na jednu stranu sloužily jako určitá „inzerce služeb“ a na stranu druhou jako inspirace pro klienty…
S rozličnými příklady materiálů, které by prizmatem dnešní doby bylo možné označit za „pornografii“, by tak bylo možné celkem dlouho pokračovat. Zatímco ve středověku se běžně různé nemravné kresby objevovaly v náboženských textech, ve chvíli, kdy byl vynalezen knihtisk, samozřejmě i šíření erotických materiálů bylo snazší. Je tu ale jedno velké ALE. Žádná ze zmíněných děl dle odborníků v podstatě neměla pornografický charakter v dnešním slova smyslu, nešlo jen a pouze o sex, touhu a uspokojení a ani vyvolání těchto pocitů. Pomineme-li totiž ryze rituální povahu podobných materiálů z historie, postupně začalo znázornění lidské sexuality sloužit jako prostředek k šokování a kritice náboženských a politických autorit. Jednou z mála výjimek by ale údajně mohly být petroglyfy, které byly nalezeny v 80. letech minulého století v odlehlé oblasti severozápadní Číny a prý zachycují skutečně jedna z nejstarších vyobrazení pornografických materiálů na světě.
Nejstarší (asi) porno světa?
V případě čínských skalních rytin (označovány jsou jako Kangjiashimenji Petroglyphs) jsou tedy zachyceny rituály spojené s plodností ale také bisexuální chování. Na výjevech, kterým se zatím nedostává přílišné pozornosti, jsou vyobrazeni masturbující muži a lidé, kteří jejich počínání přihlížejí, zvířata a také orgie. Na jedné ze scén se např. šestice mužů se ztopořenými penisy chystá k sexu s desítkou žen. „Nejneobvyklejší je postava s největší pravděpodobností představující šamana s maskou podobnou opici. Má na sobě také určitý typ podprsenky a jelikož je mu vlastní sexuální síla, zdá se, že se chystá kopulovat s malou ženou, jejíž pohlavní orgány jsou zachyceny naprosto explicitně,“ popisuje tak Jeannine Davis-Kimball, ředitelka Centra pro studium euroasijských nomádů. Bez ohledu na to, jestli jsou tato díla označena za pornografii, nebo ne, podle vědců zachycují jedna z nejstarších a nejexplicitnějších vyobrazení kopulace na světě.
Shrnout historii pornografie je přesto obtížné a vlastně velmi subjektivní – zatímco v jedné společnosti a čase mohly konkrétní erotické materiály vyvolat pobouření, v jiné se jim dostávalo náboženské úcty. Není tedy divu, že když evropští cestovatelé v 19. století dorazili do Indie, byli zděšeni všudypřítomným zachycením sexuálního styku v hinduistických chrámech. A třeba společnosti, které v dnešní době vyznávají islám, mohou jako pornografii hodnotit obsahy, které ve společnostech západních nejenže nevyvolávají pražádné pobouření, ale jsou přijímány jako zcela běžné. Nálepka „pornografie“ je tak velmi mnohoznačná a vlastně se odvíjí člověk od člověka, společenství od společenství, ale i od doby, kdy je daný obsah hodnocen. A tak je nepochybně také otázkou, co si třeba o materiálech, které jsou dnes volně dostupné na pornhubu, budou myslet lidé za nějakých pár stovek let…
