Bronzový vítěz Mr. Gay Europe Kevin Drábek: I gay komunita má často negativní postoj k trans lidem. Neútočí na ně pouze veřejnost
V rozhovoru nám Kevin Drábek prozradil, jak to na takových soutěžích chodí a co musel podstoupit. „Byl to boj,“ dodává s tím, že je rozhodně nikdo nešetřil. Pokud někdo neovládal angličtinu, neměl na takové soutěži, podle jeho slov, co dělat. Nejen o týdnu v Anglii, ale i o tématech, jako jsou stejnopohlavní sňatky či problémy trans lidí, promluvil bronzový vítěz Mr. Gay Europe.
Vy jste vyhrál již tři soutěže – a to naši soutěž Gay man 2021 Česko a Slovensko, poté Mr. Gay World 2021, kde jste byl čtvrtý, a letos v srpnu jste získal třetí místo na Mr. Gay Europe. Je to tak?
Ano, přesně tak. Z toho jsem měl opravdu velkou radost. Z naší země a ze Slovenka se ještě nikdo na příčkách vítězů neumístil. A opravdu mě to moc těší, byl to velký boj.
O jakém boji mluvíte?
Nejdříve musíte vyhrát národní soutěž. Bez toho na soutěž (Mr. Gay Europe) nejde jet. Probíhá to celý týden v Anglii, takže je to docela „drsňárna“, a vlastně od rána do večera máte nějaké výzvy. Ty musíte plnit. Jsou to různé sportovní či mentální výzvy. Vlastně jedete od brzkého rána, kolikrát až do noci, pár hodin se vyspíte a na druhý den jedete znovu. Stále oslniví a krásní. V těch výzvách jsem i uspěl. Například ve vědomostní výzvě.
A jak taková vědomostní soutěž či výzva probíhá?
Nejde jenom o to, aby člověk vypadal nádherně a měl krásný buchtičky na břiše. To je tedy také výhoda, ale tam jsme museli znát spoustu věcí a reálií. Samozřejmě to bylo zaměřeno hlavně na Británii. Hodně tam byla zastoupená samozřejmě Amerika, protože tam bylo i hnutí LGBT komunity. Musíte vědět, kdy se co v jakém roce stalo, znát jména osobností, co znamenají symboly na státních znacích, jakou vlajku mají trans lidé, bisexuálové, legislativní věci apod. A to je neuvěřitelné množství údajů. Protože když máte zastupovat gay komunitu a vyhrát na takové soutěži, tak opravdu musíte vědět i ty věci, co jsou řekněme „vzadu“.
Jak ta vědomostní soutěž dopadla? Kolikátý jste se umístil?
Byla pro mne obrovská čest, že se mi soutěž podařilo vyhrát. Nevěřil jsem tomu. Myslel jsem si totiž, že jsem to totálně projel. Ostatní kluci tam totiž po testech pobíhali a říkali, jak to zvládli, a měli třeba jednu chybu. Takže mě to opravdu překvapilo, nevěřil jsem si. Na to jsem opravdu pyšný, i když vím, že to slovo v češtině nezní moc lichotivě, myslím to opravdu nenamyšleně, potěšilo mě to. Všechno probíhá v angličtině před desetičlennou porotou z nejrůznějších oborů. Navíc vás vůbec nikdo nešetří. Pokud neovládáte dobře angličtinu, tak tam nemáte co dělat.
Čím myslíte, že jste zaujal?
Snažím se držet svého životního kréda, a to je být sám sebou.
Co dalšího bylo pro vás výzvou? A co dalšího jste třeba museli plnit?
Obrovskou výzvou bylo i to, že jsme byli na severu Anglie, a tam jsme měli představit svůj program. Co zastáváme a čeho chceme dosáhnout. Tam jsme tedy museli zaujmout, a navíc si i obhájit tu svou prezentaci. A samozřejmě v angličtině.
Byl to opravdu hodně náročný týden a jsem rád, že jsem to zvládnul. I když jsem tedy za týden zhubnul asi šest kilo (smích). Samozřejmě i mimo mentální výzvy jsou tam i ty fyzické. Musíte být i hodně aktivní na sociálních sítích, a to na všech platformách. Povinně natáčet filmy, označovat, fotit atd. To všechno musíte stihnou ještě během toho dne. A na severu Anglie navíc ani není dostatečné internetové připojení. Do toho samozřejmě únava a stres. A ještě být krásní a usměvaví.
Bylo něco, čeho jste se na soutěži bál?
Paradox je, že jsem se nejvíce bál toho, že nezvládnu catwalk. Ale když už si ten týden projdete tím vším, čím si projdete, tak už jsem si to finále a ten catwalk opravdu užil. Člověk si i zatančil při catwalku a byla to třešnička na dortu. Takže, z největšího strachu byla vlastně největší zábava.
Byla soutěž Mr. Gay Europe ze všech tří soutěží, které jste absolvoval, ta vůbec nejtěžší?
To stoprocentně. Protože předešlé dvě soutěže byly hodně ovlivněné covidem. A celkově se soutěže opravdu hodně protáhly, a s tím i ten stres se tedy hezky rozprostřel do delší doby.
Dá se říci, že i z hlediska příprav byla soutěž nejnáročnější?
Řekl bych, že ano. Znáte to, jak těžké je učit se třeba na zkoušky na vysoké, tak i tohle je podobné učení. Navíc to bylo hodně zaměřené na Velkou Británii, a o to víc tam bylo pro mě nových věcí. Navíc bylo na přípravu i málo času. Doma jste zaneprázdněni prací a nemáte už pak energii se učit. Tak jsem se učil až tam na místě. Když šli všichni spát, já se šel učit.
Cítíte rozdíl ve vnímáte homosexuálů v Česku a v Británii?
V Británii se to posunulo tak, že lidé jakéhokoli pohlaví mohou vstupovat do svazků. Oproti české společnosti jsou opravdu hodně vepředu. Česká republika nemá ani moc dobrou pověst. Praha je sice kosmopolitní a z celé ČR je tu ta situace nejlepší, ale není stále ideální. Navíc se u nás řeší i problémy se složitostí slovanských jazyků. Máme zde slova jako jsou „vdát se“ a „oženit se“. Angličtina to má v podstatě o mnoho jednodušší. Je škoda, že se u nás soud zabývá i jazykovými záležitostmi. V Británii už dokonce mají děti i sexuální výchovu, kde se o všem otevřeně mluví. A tak by to mělo být i u nás. U nás je tento předmět absolutně zanedbáván.
Jak se k tomu stavíte?
Je důležité nebýt někde ustrašený v rohu, ale promlouvat ve společnosti. A mluvit o těchto problémech nahlas. Nevím, proč se tady většinová média bojí o těchto věcech hovořit nebo vůbec nějakým způsobem to otevírat a dělat rozhovory. Doufám, že výhra pro mě bude dobrou příležitostí tyto problémy ve společnosti zviditelnit. Vnímám opravdu velkou politickou neochotu, a je to taková škoda. Teď když mám to porovnání a vím, jak to v jiné zemi může s respektem fungovat, mrzí mě, že to u nás tak není. Že zde o problémech nemluvíme.
Vnímáte, že tedy u nás žádný posun, například ohledně stejnopohlavních svateb, není?
Bohužel ne. Často čtete, že to není priorita a není to věc na pořadu dne. Chápu, že to není priorita, ale pardon, myslím si, že vždycky se dá cokoliv s čímkoliv udělat, ať je situace jakákoliv. Žijeme si tu velice dobře. Nemáme problémy jako v jiných zemích, že bychom neměli, co jíst. Řešíme tu třeba problém, za kolik máme natankovat benzín, a to je velice krásné.
Nemám rád slovo tolerance, řekl bych spíše otevřenost. Čili kdyby panovala větší otevřenost a mluvilo se o tomto tématu a řešilo by se to, tak by se s tím dalo něco udělat. A třeba by se tak diskutované sňatky homosexuálů konečně dostaly i do naší Ústavy. Udělám všechno pro to, abych toto téma zviditelnil.
Co vůbec vaše svatba? Vím, že jste se s partnerem zasnoubili…
Vzhledem k tomu, že u nás to legislativně není možné (zatím), tak je to špatné. Ano, je krásné, že máme registrované partnerství, ale nezlobte se na mě, to je něco neplnohodnotného. Něco, co je pouhou náhražkou. A náhražky nejsou nikdy dobré. Pakliže budete třeba péct z náhražek, tak to nikdy nebude tak dobré, jako z těch správných surovin. Ta rovnoprávnost by se měla radikálně posunout.
Když takové téma třeba na sociálních sítích otevřete, schytáváte negativní komentáře?
Já bych řekl, že ty nejhorší komentáře jsou vždycky v těch většinových médiích, která si čtou ti většinoví lidé. Já nechci nikoho soudit, ale když si ty komentáře přečtete, tak se tomu častokrát i zasměji. Vypovídá to o tom, že lidé nemají přehled, nevědí, co se ve světe děje, jak to jinde funguje. Člověk se tím nesmí nechat ovlivnit. Tito lidé zřejmě nemají co na práci. Každopádně, co se týká právě těch sociálních sítí, tak tam vás sledují lidé, kteří vás sledovat chtějí. Takže tam negativních komentářů moc není.
A co třeba trans lidé? Řešíte i toto téma?
Chtěl bych, aby trans lidé mohli žít úplně normálním životem, nemuseli se za nic stydět. Je to jenom tím, že lidé nevědí o čem to je, že to jsou lidé jako kdokoliv jiný a mají své city. Jsou to inteligentní lidé. Ale společnost nemá informace a proto na to reaguje tak negativně.
Vnímáte, že se lidé k transssexuálům chovají hruběji než ke komukoliv jinému?
Tak to stoprocentně. I gay komunita má často negativní postoj k trans lidem, což už mi přijde jako absolutní nesmysl. Ale nejhorší pak třeba je, když si čtete v médiích, jak někdo trans lidi napadl. To je neskutečné, smutné a strašně hloupé.
Po takových zkušenostech, soutěžích, nově nabytých informacích, jaké máte plány do budoucna?
Tak toho je opravdu hodně. Jsem aktivní člověk, baví mě má práce, v které chci samozřejmě fungovat dál. Přihlásil jsem se na studium NBA - projektový management, abych si opět rozšířil obzory. A chtěl bych promlouvat ke společnosti, abych ta naše témata posunul dál. A doufám, že třeba budu mít šanci v médiích vystoupit. Plánů mám opravdu hodně a doufám, že se dá všechno do pohybu. Jinak bych rád zmínil, že svět je opravdu krásný, a tam kde není, tak bych rád, aby se určitým způsobem změnil.
Kevina Drábka oslovil tento týden prezident soutěže Mr. Gay World John-Luis O'Neil a chce, aby se zúčastnil i letošního ročníku v Jižní Africe v Cape Town.
