„Ticho bolí nejvíc. O mé orientaci se doma nemluví. Je to tabu,“ vypráví Tomáš. Těžkým coming outem prošel před třemi roky

Říct pravdu, nebo dál mlžit? Před touto otázkou stál Tomáš, kterého čekají ještě dva roky studií, než se plně osamostatní. Do té doby se obává, že bude žít v domě plném ticha. Jedno podstatné téma se totiž stalo zakázaným a vztahy pomalu ale jistě chřadnou.

Tome, ty aktuálně nemáš přítele, ale s někým se vídáš, viď?

Přesně tak. Nevidím to zatím na vážný vztah. Studuju, ještě dva roky, než ze mě bude inženýr. Nemám tolik peněz, kolik bych chtěl na to, abych se usadil. Ani jsem ještě nic nedokázal. Myslím, že teď ještě není vhodná chvíle na to, hledat si k sobě člověka, který bude „navždy“. Můj partner, nebo jak ho nazvat, to má stejně. Rádi se vidíme, máme společné zážitky, ale oba máme i otevřené možnosti.

Mužský ideál krásy prošel dramatickými změnami. Kdy byl sexy pupek a dvojitá brada a proč možná bude „taťkovské tělo“ zase hit?1. 10. 2022

Rodiče jej znají?

Ne, nevidím důvod jim ho představit. Zaprvé – jak říkám –, není to vztah, ze kterého by se zakládala nějaká rodina nebo budoucnost. A zadruhé moji rodiče tohle neberou.

Co přesně neberou?

Moji orientaci, gay komunitu, nic z toho neuznávají. Vyrůstal jsem v rodině, která je pevně přesvědčená o tom, že lidé mají být ve dvojicích muž-žena a mít spolu děti. Mají pocit, že to je to nejvíc, co člověk může dosáhnout a je to pro ně priorita. Jsou věci, které berou poměrně dost striktně a nedává to moc smysl. Měli jsme kolem toho několik ošklivých debat.

Například jsem se několikrát s nimi dostal do sporu ohledně toho, že gayové a lesby nijak neohrožují instituci rodiny. Nikomu nekazíme manželství. A ani se nesnažíme zničit nějaké „hodnoty“, jak to naši nazývají. Minimálně já se o to určitě nesnažím. Jenže oni jsou jako zaseknutý kolovrátek: Tvrdí, že jakmile se „jim“ (LGBT+ lidem – pozn. red.) povolí víc, začnou se prý otevírat další dveře pro různé „úchylky“. V téhle fázi rozhovoru jsem většinou už hodně naštvaný a oni taky, takže se kolem toho hodně hádáme.

Taky jim vadí představa, že by gayové vychovávali děti nebo to, že jsou vůbec vidět na ulici. Mají za to, že děti pak přebírají takové chování a že je to nějak duševně mrzačí. Bohužel ani v tomto případě se mi nepovedlo z nich dostat nějaký rozumný argument kromě toho, že „věci jsou nějak nastavené, a tak je to správně.“

Jak se vám vlastně společně žije pod jednou střechou, když jsou vaše názory tolik odlišné, a navíc se vás to bytostně týká?

Sem tam přijde takováhle hádka, ale většinou jsou náznaky zastaveny už v počátku. Máma mě i tátu umlčuje, kdykoli pootevřeme nějakou takovou konverzaci. Prý se chce vyhnout tomu, abychom se pořád hádali. A taky se mnou prý prostě nesouhlasí, ale má mě ráda a nechce určité věci vědět.

Nechce vědět, jestli někoho máte, jste šťastný, co prožíváte…

V podstatě. Řekla, že tohle ji nezajímá, když jsem se rozhodl jinak, než bych měl. Takže se o tom nebavíme. Občas se snažím, ale ona okamžitě změní téma nebo vyloženě řekne, že se o tom nechce bavit. Nepustí mě v takový moment ke slovu. Úplně se uzavřela. Na tohle téma je prostě ticho po pěšině, a to bolí asi nejvíc.

Takže máte doma opravdu dost ticha, že? Nebo se bavíte o jiných věcech?

Právě, že moc ne. Nemám chuť. Nebaví mě jejich řešení toho, kdo ze sousedů co říkal nebo co bude k obědu. Leze mi to na nervy. Je to takové zbytečné mlácení slámy pořád dokola.

Máte v plánu se odstěhovat?

Jakmile to bude možné, ano. Teď ještě na to finance nemám, dokud studuju. Naši mi jiné bydlení nezaplatí, když to od nich do školy mám třicet pět minut. Já to chápu, to by pro ně byly vyhozené peníze a nejsme úplně milionáři, takže si nemůžu moc vybírat.

Máte v rodině někoho, kdo je ochoten s vámi mluvit na tato témata?

Sestru. Ale ta už žije s přítelem a neteří jinde. Takže si spíš voláme a doma se sejdeme maximálně na svátky. Ona se snaží mě s rodiči usmířit a krotit je, ale má svých starostí dost, takže samozřejmě to není její hlavní životní téma.

Od jaké výšky se muži považují za malé? Hodnota, od níž se odvíjí mužské sebevědomí i úspěch, překvapí. Být malý ale může být dle vědy skvělé6. 10. 2022

Když jste rodičům prvně řekl, že jste gay, jak to probíhalo?

V podstatě nijak. Přišel jsem s tím jednou po večeři, že jim chci něco říct. Vysvětlil jsem jim, jak to mám, že prostě se s někým vídám, ale není to vážné, ale že do budoucna si velmi pravděpodobně holku nepřivedu. Oba na mě koukali jako z jara a pak se spustila právě i diskuze o tom, že být gay je vlastně výmysl, úchylka, že to nedává smysl… A nakonec se to přelilo do obecné debaty o tom, že naši prostě nestojí za tím, aby gayové měli děti, svatby nebo aby spolu žili v páru a byli vidět. Maximálně „aby si dělali, co chtějí, někde v soukromí, kde to nikoho neobtěžuje.“ Když jsem rodičům řekl, že tady sice mluví obecně, ale měli by si uvědomit, že se mě to týká, v podstatě se zdálo, že nechápou, že jsem gay. Měli zvláštní argumenty jako že já jsem přeci jiný, že nejsem „takový“ a že se věci ještě nějak urovnají. Moc nevím, jak přesně, ale zjevně si to plně nepřipustili. Dost jsme se ten večer pohádali. Pak jsem šel spát a když jsem o tom ráno začal znovu, máma mě zastavila a tabu bylo na světě.

Chovají se k vám nyní rodiče jinak?

Neřekl bych. Platí mi jídlo, ošacení, bydlení… Když se nebavíme o tomhle tématu, jsou fajn. Táta víc mlčenlivý a máme trochu nervózní, ale v pořádku. Zdá se, že tuhle mou stránku za každou cenu vypouštějí. Myslel jsem, že časem se s tím smíří a začneme se bavit normálně o všem, ale je to už tři roky a nic se nezměnilo. Máma mě i požádala, abych s tím nelezl nikam na internet nebo mezi lidi. To mě hodně zasáhlo. Nechce, aby to věděla široká rodina, sousedi a její blízcí. Takže reálně si domů přítele asi nikdy nevezmu a do budoucna si své soukromí vystavím někde mimo své rodiče. Mrzí mě to, ale nevidím jiné východisko.

Zdroj: Tomáš, redakce