Na střední šikanoval gay spolužáka. Po letech se rozhodl omluvit, reakce druhé strany ho šokovala

Střední škola je pro někoho nejlepším obdobím života, jiný tato léta spíš odtrpěl. Muž z Prahy, který původně vyrůstal na malém městě, přiznává, že v jisté době nebyl ukázkovým spolužákem. Výčitky ho trápily tak moc, že se rozhodl dokonce omluvit. Reakce, která od druhé strany přišla, ho ovšem nesmírně překvapila.

Začnu rovnou přímou otázkou: Kdy jste prošel coming outem?

Je to asi čtyři roky. Napřed jsem to řekl kamarádce, se kterou jsem se v té době znal paradoxně jen asi půl roku. Seznámili jsme se v práci a rádi jsme spolu chodili na obědy a po práci na kafíčka, probírat co se kolem nás děje. Byli jsme takoví spojenci v toxickém prostředí firmy, ve kterém jsme pracovali. Pro oba to bylo psychicky náročné, ale navzájem jsme se podporovali. To nás hodně a rychle sblížilo.

„Loňský listopad byl oproti letošnímu sto a jedna. Něco tak hrozného už zažít nechci,“ svěřil se muž, který tajně žije v Praze9. 11. 2022

Bylo pro vás snazší svěřit se někomu, kdo nezná ani vaše rodiče, ani nikoho ze školy a obecně vašich okruhů?

Přesně tak. V práci jsem tehdy byl opravdu ten první půlrok. Byla to moje první práce po škole. Měl jsem dojem nového začátku, kapitoly, která je oddělená od toho, co mám doma nebo co bylo na škole, co je s kamarády odjinud a tak dále.

A jak to proběhlo?

Úplně v pohodě. Čekal jsem nějaký šok nebo doptávání. Ale ona jen pokrčila rameny a zeptala se, jestli někoho mám. Samotného mě překvapilo, jak to bylo bezproblémové, a tak jsem se rozmluvil o všech svých pocitech, které jsem za celé roky nastřádal. Až v průběhu vyprávění se mě zeptala, jestli je první, kdo to o mně ví. Až v ten moment jí došlo, že jsem to do té doby nikomu neřekl. V podstatě mi dala najevo, že o nic nejde a ať se s tím tolik netrápím. A to mi hodně pomohlo k tomu, abych se otevřel i před rodiči a přáteli obecně. Jasně, někteří měli poznámky nebo to bylo trapné, ale obecně jsem překvapený, že jsem vlastně o nikoho nepřišel a nikdo z toho nedělal velké haló. Zjevně jsem byl jediný, kdo měl dojem, že tou informací zbořím svět. (smích)

Takže jste teď srovnaný a spokojený?

Jsem. A jsem za to vděčný.

Psali jsme si o tom, že jste si kvůli své orientaci prošel na střední škole peklem. O co šlo? Přeci pokud jste to nikomu neřekl po celou tu dobu, jak by to někdo mohl vědět?

Oni to právě nevěděli a já se hrozně bál, aby na to někdo nepřišel. Vlastně jsem si sám nebyl jistý, co to vlastně prožívám. Bylo to období velkého zmatení a závisti a žárlivosti. Tehdy jsem záviděl všem spokojeným párům i těm, kteří bez problémů řešili vztahy a sex. Já jsem měl dojem, že se vždycky svými představami vymykám a nemůžu to nikomu říct. Myslel jsem si, že mě okolí odsoudí, ale pravdou je, že jsem se spíš odsuzoval já. Nenáviděl jsem sebe i okolí za to, co se mi děje. Byl jsem uvnitř sebe hrozně vzteklý a nešťastný.

Jak se to projevovalo? Otevíral jste nějaké hádky, rozbroje, byl jste citlivější?

Hrál jsem velkého drsňáka, že se mě nic nedotkne. Doma jsem často brečel, ale nikdy bych něco takového nedopustil mezi lidmi. Byl jsem zlý. Smál jsem se klukovi, který už do prváku nastoupil s tím, že je gay. Otevřeně se k tomu hlásil. Byl to takový uhrovitý hubeňour, ale to jsme tehdy byli asi všichni. Nicméně on byl prostě slabší v momentech, kdy já jsem za sebou měl partu kamarádů.

Dalo by se říct, že jste ho šikanoval?

Asi dalo. Opravdu jsem na něj byl hnusný. Měl jsem kecy, kdykoli jsme se minuli, schválně jsem ho urážel – nahlas, aby se ostatní pobavili. Na tělocviku jsem na něj vždycky mířil míčem. Sem tam jsem do něj strčil ramenem…

Proč to všechno? Vadil vám nějak?

Vadilo mi na něm všechno. Tehdy jsem sám sobě moc nerozuměl, ale od prvního dne mě prostě jeho osobnost strašně štvala. Jen jsem ho viděl a měl jsem chuť mu napálit.

Šlo jen o nesympatie, anebo primárně o to, že byl homosexuál?

Popravdě tehdy mi tyhle dvě věci splývaly. Neuměl jsem to oddělit. Hodně jsem to s odstupem let probíral s tou kamarádkou. To téma jsem sám od sebe otevřel jen pár minut po tom, co jsem se jí vyoutoval. Sama mi řekla, že tím, že jsem o tom klukovi začal hned vzápětí mluvit, je jasné, že to jsou pro mě spojené nádoby. Že si myslí, že jsem bojoval sám se sebou a ten kluk byl zosobněním všeho, co mě na mě samém štvalo a děsilo. Vím, že ani já ani ona nejsme žádní psychologové, ale hodně jsem o tom přemýšlel a došel jsem k závěru, že měla pravdu. Tak jsme ho společně našli na Instagramu a napsal jsem mu omluvu.

„Buzík ve varu“ a Volební dilema3. 10. 2022

To je od vás hezké a určitě jste si tím trochu napravil karmu za šikanu…

V to doufám! (smích) Opravdu mě to totiž tížilo. Když jsem teď dospělý a vnímám ty věci jinak, došlo mi, že jsem mu asi střední školu fakt moc neulehčoval. Spíš naopak. Dost jsem se za svoje chování po letech styděl. Navíc mi právě ta kamarádka sáhla do svědomí, že omluvou nic nezkazím, maximálně mě druhá strana pošle do háje, ale horší už to nebude.

A jaká byla reakce?

Asi týden žádná. Myslel jsem si, že se se mnou prostě nechce bavit. Tak jsem dopsal ještě jednu zprávu, že chápu, že se se mnou nechce bavit a omluvu jsem zopakoval. A asi za dva dny mi přišla odpověď, že byl na dovolené bez signálu. Takže jsem si říkal, že jsem taky mohl chvíli počkat, než pošlu tu druhou zprávu. Byl jsem nedočkavá horlivka. (smích) Nicméně dopadlo to dobře – až překvapivě. Odepsal mi, že se na mě nezlobí a že jsem mu na střední nevadil. Prý do mě byl dokonce nějakou dobu zakoukaný a věděl, že nejsem „heterák“, ale že mu bylo jasné, že si to musím napřed srovnat sám. Tvrdil, že má na tohle „radar“ a já si časem uvědomil, že ho mám celkem dobrý taky. Takže suma sumárum jsem byl na střední fakt úplně mimo a jsem rád, že jsem si všechno konečně srovnal.

Zdroj: Anonymní respondent, redakce