„Nejhorší je, když se vám líbí heteráci!“ proklíná svůj vkus student vysoké školy. S námi se podělil o svůj zatím největší přehmat
Říkal jsi, že studuješ vysokou školu a teď půjdeš do druháku. Jak se ti v Praze líbí?
Jsem z malého města. Takže za mě je to pecka. Je tu všechno, o čem jsem snil. Chodím nejenom do školy, ale i na praxi. Říkám tomu praxe, protože je to zadarmo a je to práce na mém vysněném místě. Nechci říkat kde, aby nebylo jasné, kdo jsem, ale jednou bych tu chtěl taky plně uplatnit svůj talent.
Jsi hodně mladý, ale působíš, že víš, co chceš…
Vždycky jsem to věděl. Směřoval jsem k tomu odmalička. I rodiče mě v mých zálibách podporovali, protože věděli, že nejlepší je dítě podporovat v tom, co mu jde, a ne mu platit doučování v tom, co ho nebere. Tak jsem prostě měl trojku z matiky, no a? Místo toho, abych z toho dřel dvojku nebo jedničku, jsem se radši věnoval tomu, co mi opravdu šlo. Za to jsem rodičům moc vděčný. Vím, že ne všichni navíc mají takové možnosti, jako mám (a měl jsem) já. Jsem jedináček, naši další dítě nechtěli, protože vždycky říkali, že mi chtějí dát nejen to, co potřebuju, ale i to, co chci, a ještě něco navíc. A opravdu to dělali. Vždycky mi byli oporou ve všem a všechno mi prošlo. Možná díky tomu jsem toho nikdy nezneužíval a nedělal jsem problémy.
Kdy jsi jim řekl, že jsi gay?
Ona to spíš mamka řekla mně!
Ano? Jak se to stalo?
Ne tak úplně, ale v podstatě o tom začala ona. Bylo mi podle mě třináct, když za mnou přišla s tím, že si myslí, že některé věci mám jinak a jestli se plete, ať se na ni nezlobím, ale že si myslí, že jsem prostě gay. Vysvětlila mi, že mě má ráda a že o tom s ní můžu mluvit, jestli se cítím nějak zmatený nebo jestli to časem teprve přijde.
A přišlo?
Ne. Já nikdy zmatený nebyl. Věděl jsem, že doma je všechno v pohodě a kdo se mi líbí, mi nepřišlo nějak důležité v mém vývoji. Mamka i viděla fotku každého kluka, který se mi kdy líbil a řešili jsme ho, povídali jsme si o tom… Je to moje nejlepší kamarádka. Nikdy jsem jí nic netajil.
A co táta?
Táta tolik nemluví, ale je hrozně hodný. Je hodně v práci, ale když je doma, je s ním vždycky fajn pohoda. Když jsem byl malý, tak mi pokaždé koupil čokoládové vajíčko, když nestihl den předtím přijet z práce nebo když byl na služebce. Jako takové odškodné. Mám velkou sbírku hraček z těchhle vajíček. Ale nezlobím se na tátu, že bývá hodně pryč. Píšeme si, voláme… Nemám pocit, že by nás nějak zanedbával.
Měl jsi někdy vážnější vztah?
To se mi ještě nepovedlo. Já spíš měl vážnější zamilování. (smích) Vždycky jsem se do někoho zakoukal a hrozně mě to ničilo a bralo mi to čas na jiné věci. Hledal jsem si o tom člověku informace, koukal jsem na jeho fotky, přemýšlel jsem, jak ho potkat… No a za měsíc mě to zase přešlo a měl jsem klid. Dokud nepřišel další takový idol, který mi sebral klidný spánek. (smích)
Psal jsi mi, že tvůj vkus zahrnuje jednu takovou poměrně problematickou část, a to tu, že ses vlastně vždycky zamiloval do kluka, který jednoduše není na kluky. To opravdu pokaždé?
Opravdu pokaždé a strašně mě to štve! I třeba moji idolové co do známých osobností jsou všechno heteráci. A to je úplně nejhorší, když se vám takoví chlapi líbí!
Co se ti na nich líbí?
Já prostě mám rád mužné muže. A ideálně ještě takové, kteří mě úplně přehlížejí a ignorují jako potenciálního partnera. Strašný, co?
To skutečně není nejšťastnější… Jak se s tím potýkáš?
Zjevně nijak, když pořád nikoho nemám! (smích) Už se mi i stalo, že jsem si říkal, že jsem konečně našel někoho, kdo je určitě gay a líbí se mi. Měl jsem i radost, že to konečně klapne. Ale pak se ukázalo, že můj radar totálně selhal.
Máš nějaký příklad?
Můj naprosto nejtrapnější zážitek. To bylo na konci semestru, takže je to ještě hodně čerstvé. Byli jsme se spolužáky slavit zkouškové. Seděli jsme v parku, měli jsme takový větší piknik a sešlo se nás asi dvacet. A já jsem tam poznal jednoho kluka. Byl tam se – jak jsem si myslel – svou sestrou. Asi tušíte, kde jsem se spletl…
Že by to nebyla sestra?
Přesně… S tou holčinou se znám, chodíme spolu na přednášky. Říkala mi, že má bráchu a o příteli nikdy nemluvila. Tak jsem si myslel, že to je její brácha. Navíc se k sobě moc neměli nějak fyzicky: Spíš si jeden z druhého dělal pořád legraci. Opravdu působili jako sourozenci!
Takže ses vydal seznámit?
Ano. Opustil jsem svou deku, kde jsem byl s kámoškou a kámošem a šel jsem za nimi. Všechno bylo perfektní, hrozně jsme si rozuměli. Řekl jsem si i o číslo a on mi ho dal! No byl jsem v sedmém nebi!
Tuším, že se ale něco nepovedlo…
To je slabé slovo. Já nechtěl působit moc hrr, ale můj problém je, že se neumím krotit, když mi o něco jde. Takže jsem mu začal psát a on mi i odepisoval. Ale asi jsem to nějak přehnal. Nedocházelo mi, že píšu víc já jemu než on mně.
O čem jste se bavili?
Navázal jsem na to, že jsme se na tom pikniku zakecali o jedné online hře, kterou oba hrajeme. Tak jsem mu posílal, jak jsem postoupil, a tak. A všechno bylo fajn, dokud…
Dokud…?
Asi třetí den mě nenapadlo nic lepšího, než se vyfotit ve vaně a poslat mu to. Naštěstí jsem vzal jenom hlavu a kousek hrudníku, nic vyloženě vulgárního. Ale mělo to být smyslné. Měl jsem mokré vlasy a napsal jsem mu, že to horko mě ničí a voda je na ty vedra to nejlepší a jestli by se mnou nešel plavat.
Ou… S vědomím toho, že vím, jak to dopadlo, to musel být poměrně trapný moment…
Strašně! On mi na to vůbec nic neodepsal. Místo toho mi ale napsala jeho holka – ta moje spolužačka – a vysvětlila mi, jak se věci mají. Málem jsem se chtěl jít do té vany zpátky utopit.
To mě mrzí. Byla rozumná? Zvládla to?
Naštěstí ano. Byla trochu striktnější než jindy, ale dobrý.
A co ten kluk? Jak jste na tom? Viděli jste se od té doby?
Já celou naši konverzaci smazal, abych na to nemusel koukat. Pak bylo pár dní ticho, a nakonec mi poslal prostě jen zprávu, že zrovna hraje tu hru a ať se taky připojím. Úplně přešel to, co se stalo, a já jsem mu za to vděčný. Od té doby sem tam hrajeme a už jsme se k tomu nevrátili. Díky bohu!
