Zženštilá či „gay“ růžová? Barvy mohou podpořit náš výkon i chování. Proto se některé věznice zbarvily dorůžova
I když někomu by se mohlo zdát, že volba barev oblečení nebo třeba výmalby interiéru není nijak klíčová, opak je pravdou. Barvy totiž mohou spouštět různé reakce – a vymalovat si kuchyň červeně rozhodně není dobrý nápad (zejména chcete-li si udržet štíhlou linii), podporuje totiž chuť k jídlu. Na druhou stranu dokáže červená vyvolávat ve druhých bezprostřednější emocionální reakce, jasné odstíny červené např. vedou ke stavům vzrušení a mohou i odvrátit ospalost. Prostory vymalované načerveno jsou pak také vhodné k výkonu monotónních úkolů a obecně je červená hned po černé a bílé tou barvou, jejíž označení se vyvinulo v téměř stovce jazyků již v počátcích civilizace. A jak vědci poznamenávají, čím déle je konkrétní označení pro barvu užíváno, tím větší množství asociací, významů a nuancí může získat.
I když mnoho výzkumů, které se zaměřily na to, jak barvy mohou ovlivnit lidské chování, přineslo poměrně rozporuplné výsledky, nelze popřít, že barvy na člověka dokáží působit. Některé studie naznačují, že barvy mohou působit na naši náladu, emoce, ale dokonce i na srdeční tep a fyzickou sílu. A právě z tohoto přesvědčení vychází i praxe růžové výmalby ve věznicích.
Růžové vězení uklidní?
Je to poměrně nedávno, co věznice v Evropě a také Severní Americe zachvátil na první pohled možná „podivný“ trend – některé cely se dočkaly zbrusu nové, růžové výmalby. A např. v roce 2014 prý každá pátá věznice a policejní stanice ve Švýcarsku měla alespoň jednu vazební celu, která byla vymalovaná křiklavě plameňákovou růžovou. Důvody však rozhodně nebyly estetické – stavěly totiž na studii Alexandera Schausse, který se již v 60. letech minulého století zabýval tím, zda (a jak) dokáže barva zvrátit duševní stav člověka. Proto porovnával lidské reakce na vystavení modré a růžové barvě a zjistil, že jasná růžová dokázala snížit krevní tlak i puls. „I když se člověk snaží být naštvaný nebo agresivní, v přítomnosti růžové to nelze. Srdeční svaly nemohou být tak rychlé. Je to uklidňující barva, která vysává energii,“ byl Schauss přesvědčen. Na základě toho dospěl k závěru, že by růžová barva mohla ovlivňovat lidskou agresi, což se také rozhodl otestovat v praxi – v místě skutečně velmi vhodném, ve věznici.
V roce 1979 tedy vědec přesvědčil ředitele Námořního nápravného zařízení, Genea Bakera a Rona Millera, aby nechali některé cely natřít růžovou barvou – důvodem bylo Schaussovo přesvědčení, že růžová může pozitivně ovlivnit chování těch, kteří jsou jí vystaveni, a přinést jim uklidnění a snížení neklidu. Podle závěrečné zprávy Úřadu pro námořní personál pak stačilo 15minutové vystavení růžové barvě a násilný potenciál a agresivní chování bylo významně zmírněno, resp. po devíti měsících trvání experimentu zařízení nezaznamenalo žádné případy nevyzpytatelného nebo násilného chování mezi vězni, kteří byli umisťováni do růžových cel. Další experimenty v jiných zadržovacích zařízeních pak výsledek podpořily a jakmile byla data v letech 1979 a 1981 zveřejněna, růžový nátěr začal být užíván ve věznicích po celém světě.
Růžová barva, která byla k výmalbě užívána (oficiálně se jednalo o speciální barevný tón označený P-618, který však Schauss pojmenoval jako Baker-Miller dle příjmení ředitelů zadržovacího střediska, kde byl původní výzkum realizován), si díky svému předpokládanému účinku dokonce vysloužila celou řadu názvů od „Drunk Tank Pink“ až po „Cool down pink“ (tedy „zchlazující růžová“). Specifický a velmi výrazný odstín růžové se vyráběl smícháním 4,5 litru bílé barvy s necelým půllitrem červené.
Docela zajímavý je však i zcela odlišný pokus o využití této růžové – jedna z amerických univerzit se po Schaussových zjištěních rozhodla vymalovat narůžovo šatnu pro hostující fotbalové týmy v naději, že tak ze svých protivníků „vysaje sílu“….(což tedy zrovna extra nefungovalo). Růžové cely však přetrvaly dodnes, a to navzdory faktu, že v roce 2014 byla realizována studie, jež nenašla žádné důkazy o tom, že by růžová opravdu snižovala agresivitu. Psychologie barev se totiž těší i dnes značné popularitě a její význam již tak snadno zpochybnitelný není. Ostatně, pokud bychom se vrátili k vnímání růžové jako „gay barvy“, i to dle některých vlastně může být důvodem, proč právě tato barva by ve věznicích mohla zajímavě fungovat…
Růžová a gayové
Tedy, v západní kultuře je růžová barva dominantně spojována se ženami a je považována za „ženskou“. Kulturní asociace jsou však spojeny také s poměrně nedávnou nacistickou praxí, kdy růžové trojúhelníky užívali nacisté k označení gayů a bisexuálů v koncentračních táborech. A tak již existují vědecké názory, že růžová barva by vlastně mohla vězně i svým způsobem trestat. „Předchozí výzkumy ukázaly, že růžová barva je spojována hlavně s dívkami a ženami, které ji preferují. Umístění růžové do vazební cely tak může napadnout vnímanou mužnost vězňů anebo způsobit pocit ponížení. Dalo by se tedy spekulovat, zda růžové zadržovací cely nemohou mít přímo negativní psychologické účinky,“ shrnuli pak švýcarští vědci. A vlastně nejspíš nebyli daleko od pravdy – např. v roce 2005 nařídil šerif v americkém Phoenixu více jak 700 vězňům, aby pochodovali čtyři bloky do jiného vězení, a to spoutáni růžovými pouty a pouze v růžovém spodním prádle. Tutéž praxi pak následovali v roce 2015 také v Columbia County, kde byly dokonce oranžové vězeňské mundúry nahrazeny růžovými. „Nošení růžové dává vězňům jasně najevo, kdo tu vše řídí,“ shrnul pak tamní seržant Cameron Brown...
Ať už ale růžová uklidňuje, nebo muže ponižuje (za což si ovšem může společnost sama tím, jaký stereotypní kulturní diskurs si vybudovala), a dokonce i bez ohledu na různá empirická data tvrdící, že vliv růžové je přeceňován, pravdou je, že růžová již našla celou řadu různých využití. Užívá se k výmalbě v zařízeních duševní péče, letištních bezpečnostních zón, ale i interiérů sanitek – to vše právě v naději, že má potenciál uklidňovat. Ideálně by se ale mohli uklidnit i ti, kteří narazí na muže v růžové košili a hned jej považují za gaye… to by byl ovšem až příliš snadný „lék na homofobii“…
